Nedus se (kagehina) ✔

12.

Poprvé po dlouhé době mi bylo dobře, byl jsem unavený, ale jinak spokojený. Jen jsem se bál že třeba přijdu dolů a on mi řekl že tohle všechno je jen podvrh abych neumřel. Vykoupaný a převlečený jsem sešel dolů do obýváku kde seděl zrzeček s nervózním výrazem ve tváři. Tiše jsem se posadil na gauč vedle něj před misku s jídlem a hned jsem sáhl po teplém mléku. Tím jak jsem dlouho nepil jsem byl rád že do sebe vůbec něco nacpu, takže se hodí že to není nic těžkého na žaludek. Mezi námi panovalo těžké ticho. Jen jsem si povzdechl a podíval se na Hinatu. ,,Shoyo já... Nechci aby jsi dělal něco co je ti proti srsti..."

Podíval jsem se mu do očí a hledal jsem slova která by vystihla to co právě cítím. ,,Nic takového nedělám. Jen je to prostě... Divný. Jsi můj nejlepší kamarád. Jenže když jsem tě tam viděl ležet, nevěděl jsem co dělat. Cítil jsem se strašně. Bolelo mě to tady a panikařil jsem. Ale když... Ehm... Když jsem, no však víš, no prostě ... Měl jsem takový ... Mmm... Takový VŠUAAA pocit a taky WUOO a no... Prostě..." Nešlo to. Prostě jsem  nemohl říct něco normálního. Zakryl jsem si obličej dlaněmi a myslel že se na místě propadnu.

Sice jsem tomu jeho jazyku moc nerozuměl, ale byl rozkošný. Přisedl jsem si k němu blíž a odendal jsem mu ruce z obličeje. ,,Taky mám takové wuooo pocity." Pousmál jsem se a on zrudl snad ještě víc. ,,Shoyo... J-Já opravdu nejsem ten nejlepší člověk na vyjadřování pocitů, ale opravdu tě miluju. Jsem ti vděčný za každou chvíli co jsme spolu strávili a... Byl bych rád kdyby jich bylo víc." Na moment jsem se odmlčel. ,,N-Nechtěl bys... Zkusit.. Teda... Být mým-" ,,Jo prosim tě." Zasmál se mrňous a skočil mi kolem krku.

Viděl jsem že mu to dělá celkem problémy a já ho nechtěl trápit. ,,Takže teď spolu... Jakože chodíme ?" Zeptal jsem se po chvíli co jsme spolu jen tak seděli v objetí. ,,Jo... Oficiálně si tě můžu přivlastňovat a štěkat na každého kdo se na tebe křivě podívá." Zaculil se Kageyama a já se zasmál. ,,To beru." Odvětil jsem jednoduše a on jemně a opatrně spojil naše rty. Bylo to ještě lepší než předtím. Cítil jsem opět motýlky v břiše a tělo mi hořelo když jsem cítil to jeho nalepené na sobě. Jelikož jsem klečel, zatímco on seděl, tak se trochu zakláněl. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Cítil jsem se skvěle a podle jeho výrazu na tom byl stejně. ,,Kage, chceš o tom říct týmu hned ?" ,,To nechám na tobě, mě je to jedno. Stejně to brzo někdo zjistí." ,,To je pravda... " Zamumlal jsem a podíval jsem se z okna. Doslova mi spadla brada. ,,Kage asi mám halušky..." Tobio se podíval stejným směrem jako já a na tváři se mu objevil také překvapený výraz. Venku stali Daichi se Sugawarou... S tím že se Suga opíral o auto a Daichi byl na něm nalepený v polibku. ,,Asi to nebudeme jen my kdo bude mít co vysvětlovat..." Zamumlal tmavovlásek a já se začal smát. ,,Stejně jsem byl první co si toho všiml..." ,,Boke..."

***
Tak jo, tohle by byl konec téhle krátké fanfikce. Neumím psát špatné konce, takže i když to tak mělo původně skončit, trochu mi to nevyšlo 😅 Omlouvám se za jakékoliv chyby, nebo nejasnosti, to se prostě stane 😅😂

Děkuji za jakýkoliv názor, hlas, nebo komentář, moc si toho vážím 🥺💕