Nedus se (kagehina) ✔

3.

Nervózně jsem sledoval display telefonu a zároveň jsem poslouchal jestli neuslyším Hinatu. Sugawara si tu zprávu zobrazil téměř okamžitě.
(K -Kageyama     S- Sugawara)

S: Jasně, co potřebuješ ? Je to něco ohledně zítřka ?
K: Vlastně jde o Hinatu...
S: Stalo se něco ? Měl ti donést dres
K: Jo, to právě udělal
S: Tak v čem je problém ? Neříkej že jste se zase pohádali -_-
K: Ne to ne ! Já jen... Chce u mě přespat a já bych potřeboval aby jsi ho dostal pryč
S: V čem je problém ?
K: slyšel jsi někdy o nemoci Hanahaki disease ?
S: Není to ta nemoc s těma kytkama ? Jak je vykašláváš nebo co ?
K: jo...
S: Tak o tom už jsem slyšel, proč ?
K: ...
S: ...Dej mi deset minut.

Už jsem měl udělaný čaj pro Kageyamu a připravený zábal, když mi zazvonil telefon. Svítilo tam Sugawarovo jméno. ,,Čau Sugo, děje se něco ?" ,,Ahoj, musíš domů." ,,Co ? Proč ? Jak víš že nejsem doma ?" ,,Psal mi Kageyama. Shoyo jestli je vážně nemocný tak bys to od něj mohl chytit. Běž hned domů ano ?" ,,Ale on je na tom špatně..." ,,Hele přijdu tam já, ano ?" ,,A ty se jako nakazit nemůžeš ?" ,,Hinato, já se o tom nebudu hádat." ,,Ale-" ,,Zavolám Daichimu !" Jen jsem si povzdechl. ,,Fajn... Půjdu domu." ,,Dobře, tak se měj hezky. Pa Shoyo." ,,Pa..."

Přišla mi od Sugawary sms že je všechno vyřízeno a že za pár minut dorazí, ale to už se ve dveřích objevil zrzeček s hrnkem a šátkem v ruce. ,,Ty jsi volal Sugawarovi ? Proč ? To ti až tak vadím ?" Zeptal se smutně a já v sobě ucítil pocit viny. ,,Ne, to ne já jen-" zase jsem ucítil ten známý bolestivý tlak. Přiložil jsem si ruku před pusu a než stačil Hinata něco udělat, tak jsem vyskočil z postele a proběhl jsem kolem něj rovnou do koupelny, kde jsem se zamknul. Sklonil jsem se nad umyvadlem a vykašlal další květy, společně s krví. To je novinka...

Proběhl kolem a já nestihl ani zareagovat. Rychle zmizel v koupelně, ale než jsem tam doběhl tak si zamkl. Zevnitř jsem slyšel dávivé zvuky a tichý pláč. ,,Kage ?" Zaťukal jsem na dveře, ale kromě tichého zakašlání se nic neozvalo. Domem se po chvíli rozezvonil zvonek, takže jsem jen oznámil Kageyamovi že to bude Suga a sešel jsem schody. Jako by ten zvonek sám neslyšel...

*pohled Sugawary*

Když mi Kageyama napsal, okamžitě jsem zavolal Hinatovi. Domluvil jsem mu aby odešel, zatímco já se rychle oblékl. Ze sprchy zrovna vylezl Daichi. ,,Sugo ? Děje se něco ?" ,,Jo, hodil by jsi mě prosím ke Kageyamovi ?" ,,Kage- počkej, proč ?"_ ,,Prostě se něco stalo a já mu musím pomoc." Daichi se odešel oblékat a já napsal zmíněné osobě. O té věci jsem slyšel. Děje se to když jsi do někoho šíleně zamilovaný, ale láska ti není opětovaná. Moc dobře vím jak to bolí, mám Daichiho rád už od prváku, ale tohle se mi nikdy nestalo. Vlastně je Kageyama první člověk v mém okolí kterému se to stalo. ,,Tak jedem ?" Zeptal se z ničeho nic Daichi a já se mírně pousmál a kývl. ,,Opravdu díky Daichi, počítám s tím že se uvidíme až zítra." ,,Myslel jsem že se dneska podíváme na ten horor." Řekl smutně a já mírně zčervenal, jelikož to znamená že se mnou chtěl trávit čas a- NE ! Teď není čas na mě. ,,Příště Daichi, teď jedem."