Nedus se (kagehina) ✔

9.

Byla tu vyžádaná ještě jedna kapitola, tak jí tady máte. Zítra vyjdou poslední tři, takže si to užijte ^^
***

Přiběhl jsem k němu a letmo jsem mu přejel po tváři, byl úplně ledový. Z očí mi stekla první slza, kterou hned následovalo několik dalších. ,,Kageyamo... Koukej se probrat." Hlesl jsem tiše a ochrnul jsem mu vlasy z očí. Opatrně jsem mu přiložil hlavu na hruď, dýchal. Sice špatně, ale dýchal. Trochu jsem ho nadzvedl a položil jsem si jeho hlavu na klín. Furt jsem brečel a hladil jsem ho po havraních vlasech. Nevím co mám dělat. Případám si strašně bezradně. Z mého přemýšlení mě dostalo zakašlání z jeho strany. Párkrát přidušeně zakašlal a pak se prudce posadil a bolestně zaskučel. Do toho ještě vykašlal další okvětní lístky a krev. ,,K-Kageyamo..." Řekl jsem tiše a on se na mě prudce otočil, načeš bolestně kníkl.

Zase mě probudila ta známá bolest a kašel. Prudce jsem se posadil a vykašlal co bylo potřeba. V tu chvíli se koupelnou rozeznělo moje jméno. Překvapeně jsem se otočil na zrzečka sedícího u mě. Celé tělo mě bolelo, ale pohled na jeho uslzená očka mě trápila víc. ,,Sho- Boke...co tu chceš..." Řekl jsem tiše a sklopil jsem pohled. On se k mému překvapení rozbrečel ještě víc. ,,H-Hinato ?!" ,,Ty idiote !" Zakřičel na mě a pak mi skočil do náruče. Jelikož jsem byl moc oslabený, svalil jsem se s ním na podlahu. Nic jsem nechápal, ale bylo mi strašně když jsem ho viděl brečet.

Neovládal jsem svoje emoce. I když je v tomhle stavu, hraje si na bůh ví co. ,,K-Kage ... Proč jsi mi neřekl o téhle ... Nemoci ? Mohl jsi umřít ty pitomče." Fňuknul jsem mu do trička a stále jsem ho nepouštěl. ,,H-Hinato...Nech toho ..." Hlesl smutně a já se odtáhl. V očích jsem už neměl slzy jenom já. ,,J-Jak jako... Čeho mám jako nechat ?" ,,J-Jenom to bolí víc když tohle děláš..." Řekl a zase se rozkašlal.
Nevěřícně jsem se na něj díval. ,,Kageyamo já se o tebe bojím. Sakra záleží mi na tobě a ty se tady valíš na zemi v kaluži krve, čeho mám asi tak nechat hm ?"

Bojí se o mě ? Záleží mu na mě ? No jistě. Jsem jeho kámoš a nahrávač. ,,N-Nic mi není." Řekl jsem kýčovitě a odvrátil jsem pohled od jeho ubrečené tváře. Cítil jsem jak mě zase škrábe v krku, ono to snad nikdy nepřestane... ,,Kageyamo prosím, poslouchej mě. Chci aby jsi mi všechno řekl ! Naprosto. Ničeho se neboj, nic mi nezatajuj. Jsem tu pro tebe, chci aby jsi to věděl." Položil mi ruku na rameno a upřel na mě svůj pohled. Věděl jsem že jakmile nasadí tenhle výraz tak s ním nikdo nehne. Navíc jsem neměl energii na to se s ním dohadovat. ,,S-Shoyo... Miluju tě...Už strašně dlouho. Jenomže jsem idiot a nikdy jsem ti to nedokázal říct. Pochopím jestli se se mnou přestaneš bavit a teď hned odejdeš. Už jsem se s tím smířil. Byl jsi můj nejlepší přítel a já doufám že až si někoho najdeš, bude tě milovat stejně jako já." Řekl jsem s drobným úsměvem a pak jsem si vyčerpaně odkašlal. Cítil jsem jak mě z jeho doteku brní celé tělo a jak se mi zavírají víčka. Můj dech byl čím dál víc těžší a pohled se mi rozmazával.