Nedus se (kagehina) ✔

2.

Kageyama si odkašlal, nezněl vůbec dobře. ,,Donesl jsem ti dres... Hele... Jak ti je ? Nevypadáš zrovna nejlépe." Řekl jsem upřímně a celého jsem si ho prohlédl. ,,Tss.. Taky nevypadáš zrovna skvostně." Odsekl podrážděně a pohled stočil na zem. ,,Pojedeš vůbec zítra ? Tvoje mamka bývá dost  starostlivá tak aby tě vůbec pustila." ,,Rodiče nejsou doma, přijdu." Řekl tiše a opět se rozkašlal. ,,E-Eh...musím-" Rozkašlal se ještě víc. Mimo to že se celý rozklepal a nemohl popadnout dech, se malém složil na zem. ,,Kage ?!"

Jeho přítomnost... Už zase, dělá mi tak dobře, ale zároveň to tak bolí. ,,N-Nic mi není. Jdi domů." Řekl jsem když se mi trochu uklidnil dech, ale srdce mi přímo vyskakovalo z hrudi, jelikož mě podpíral. Já mezitím nenápadně strčil do kapsy ty lístky co jsem vykašlal. ,,No očividně ti něco je. Nemůžeš být doma sám když jsi v tomhle stavu !"Bože Hinato...

Opravdu jsem o něj měl starost, je tu sám a v tomhle stavu... ,,Zavolám mámě a přespím tu, stejně bude pršet a já bych jel v dešti." ,,Ne !" Vyhrkl náhle, to zabolelo. ,,Hele já nevím co proti mě máš, myslel jsem že už jsme v pohodě." Řekl jsem ublíženě a podíval jsem se mu přímo do očí, kde se mu tak zvláštně zalesklo. ,,J-Jistě že jsme v pohodě..jen-" Opět se rozkašlal. ,,...Jen nechci aby mě viděl v tomhle stavu." Hlesl tiše a poraženě sklopil hlavu. ,,Pak kdo je tu hlupák..."

Nemůže tu být, uvidí mě, ty listy, bude tu, nezvádnu to. ,,Eh...Fakt tu nemusíš být. Zvládnu to." Zrzeček po mě hodil neústupný pohled. ,,Do postele, hned !" Řekl rázně a víc mě podebral a začal mě táhnout do mého pokoje. Muselo to vypadat komicky, ale jediná věc která mě momentálně zajímala byla právě to, že se mě dotýkal. Že tu je se mnou a dělá tohle všechno pro mě. I když to bere jako nutnost, pro mě je to úžasný, ale bolestný zároveň. Chtěl bych ho mít u sebe, ne... Lépe řečeno jen pro sebe.

Nějakým krásným způsobem se mi ho podařilo dostat po schodech do jeho pokoje. Co mě překvapilo byl ten nepořádek. ,,Tady pěstuješ deštný prales nebo co..." Zahuhlal jsem, když jsem si prohlížel stovky okvětních lístků rozházených u postele. Kageyama výrazně stuhnul a zase si odkašlal. ,,Eh... To je jedno, teď zalehni." Řekl jsem a dostal jsem ho do postele, i přes ty jeho keci. Ještě jsem ho pořádně přikryl až ke krku a odhrnul jsem z deky a polštáře ty kytky. ,,Dojdu ti udělat zábal na krk a teplý čaj, ty se ani nehni, je ti to jasný ?!" Jen tiše kývl a já odešel z jeho pokoje.

Hned jak opustil můj pokoj jsem vykašlal další várku oranžových lístků, kterou jsem se snažil udržet už od vstupu do pokoje. Sakra tohle je fakt zlý. Sáhnul jsem po telefonu co jsem měl na stole a začal jsem projíždět kontakty. Musel jsem se Hinaty zbavit, ač nerad. Nechci aby to zjistil a tím jsem pokazil naše přátelství. Moc lidí jsem na psaní nenašel. Nemám moc přátel, co si budu nalhávat. Rodiče nepřipadali v úvahu, prarodiče taky ne a pak už jsem tam měl jen Hinatu a zbytek týmu. Pohled se mi zastavil na Sugawarovi. Je to někdo kdo vždycky všem poradí a pomůže... Navíc, on sám má rád Daichiho a jestli je v týmu někdo kdo by mě nemusel odsuzovat...

Kageyama :  ,,Sugawaro ? Potřebuju tvou pomoc."