Nedus se (kagehina) ✔

11.

Dost jsem váhal, ale všechny moje myšlenky říkaly jedno. Buď teď, nebo nikdy. Sklonil jsem se k němu a přitiskl jsem své rty na ty jeho. Byl to jen letmý polibek, ale i tak se mi v břiše rozlétlo hejno motýlků. Hned jak jsem se trochu odtáhl, tak se zamračil a v mžiku se rozkašlal. Trochu jsem se lekl a couvl od něj, ale i tak jsem pevně svíral jeho ruku a nepouštěl ho. Přidušeně se otočil na bok a když jsem ho tak viděl, opět se mi oči zaplavily slzama. ,,K-Kage... Tobio..."

Cítil jsem ho, viděl jsem ho, slyšel jsem ho. To všechno... Měl jsem pocit že mi vyskočí srdce z hrudi. Vykašlal jsem to co vždycky a pak se můj dech uklidnil. Měl jsem pocit, jako kdybych se zbavil desetikilové zátěže. Jako kdyby se ve mě všechno rozpadlo. Pohled mi spadl na jeho ruku křečovitě svírající tu mou. ,,Tobio... J-Já.." Zamumlal a já jsem se na něj podíval. Slzela mu očka a ten strach v jeho tváři mě děsil. Ale už jsem to necítil. Ten tíživý pocit na hrudi zmizel a dokonce se mi i dobře dýchalo. Po celém týdnu jsem se znovu pořádně nadechl. ,,Hinato... J-Já..."

Nemohl jsem to vydržet, spadl mi obrovský kamen ze srdce, když se na mě podíval opět s tou jiskrou v oku a zhluboka se nadechl. Přilezl jsem k němu a opatrně jsem ho obejmul. Už nechci aby mu někdo ubližoval, natož abych to byl já. Jeho ruce se jemně dotkly mého pasu a on mi zabořil hlavu do ramene. ,,K-Kage... Nejsi pro mě jen obyčejný nahrávač." řekl jsem do ticha a jeho stiskl zesílil. ,,P-Prosím, tohle už mi nedělej !" Zamumlal jsem a následně jsem ucítil jak kývl a vzlykl.

,,S-Shoyo... Vážně tě miluju." Řekl jsem s rozechvělým hlasem a mírně se pousmál. ,,J-Já tebe taky..." Hlesl a já cítil jak mi srdce poskočilo. Po takové době s ním můžu mluvit, dotýkat se ho a trávit s ním čas, aniž by to obnášelo dušení a pocit bezmoce. ,,Prosím... Běž si někam sednout, já se musím vykoupat. Je mi ze sebe špatně." Oznámil jsem a smutně jsem se pousmál. ,,Připravím ti mezitím teplé mléko a něco k jídlu, musíš mít hlad." Řekl a starostlivě se pousmál. ,,Děkuju." Upřímně jsem nechtěl aby náš první polibek proběhl takhle, ale mám z toho všeho dobrý pocit.

Pomohl jsem Kageyamovi na nohy a když jsem si byl jistý že se udrží, dovedl jsem ho ke kraji vany. ,,Zvládneš to ?" zeptal jsem se nejistě a on se mírně pousmál. ,,Jo, už teď toho pro mě děláš víc než si zasloužím." Nakonec jsem opustil koupelnu a když jsem uslyšel téct vodu, odešel jsem dolů do kuchyně. V lednici téměř nic nebylo, až na mléko... Našel jsem nějaké cereálie a tak jsem mu je nasypal do misky a zalil mlékem, které jsem ještě nalil do skleničky a nechal ohřívat. No co, mléko má rád a já fakt nejsem dobrá kuchařka. Zrovna ve chvíli kdy se dovařila voda na čaj, se mi rozezvonil telefon. Byl to Sugawara. Začal jsem mu vyprávět o všem. O toho že byl sám doma zavřený v koupelně, až do chvíle kdy jsem ho políbil. Načapal jsem se s úsměvem a jak si sahám letmo na rty. Připadám si jako poblázněná třináctka. ,,Už bude všechno v pořádku..."