Nedus se (kagehina) ✔

7.

Uběhl celý víkend a náš tým vyhrál většinu zápasů co jsme odehráli, což nám všem zvedlo náladu...tedy částečně. Já měl furt takový špatný pocit. Něco mě nutilo neustále myslet na Kageyamu, protože jsem absolutně nevěděl jak na tom je. Nebral mi telefony a ani neodepisoval. Ještě před pár dny mi alespoň házel zobrazeno, ale od včera nedělal ani to. Tížil mě pocit že mi něco tají, nechce se se mnou bavit, nebo jsem mu něco udělal, aniž bych to věděl. Zrovna teď každý ještě čeká před autobusem a povídá si s někým z jiného týmu, ale já nemůžu myslet na nikoho jiného než na Kageyamu. Asi po deseti minutách někdo vešel do autobusu a sedl si vedle mě. ,,Sugawaro jestli mi nejdeš říct o tom co je Kageyamovi, tak nemám chuť na to mluvit." ,,Právě o něm ti jdu říct. Všichni jsou teď venku tak máme chvíli klidu." Podíval jsem se na něj, ale on jen ustaraně sledoval sedačku naproti nám.  ,,Tak mluv ! Celou dobu na tohle čekám !" Popohnal jsem ho a jen jen vyčerpaně vydechl.

,,Hinato...Jaký máš na Kageyamu názor ?" Zeptal se a já se na něj zařazeně podíval. ,,Je to můj nejlepší kámoš. Jako sice mě někdy vytáčí, ale mám ho rád. Proč ? O to tu přeci nejde." Suga si mě prohlížel jako kdyby na mě něco hledal. ,,Slyšel jsi už někdy o nemoci Hanahaki desease ?" Jen jsem zakroutil hlavou, nikdy jsem o tom neslyšel. ,,Je to nemoc na kterou ta osoba může i zemřít..." Hlesl tiše a mnou to projelo jako šíp. ,,O-On má tuhle nemoc ?!" ,,Jo, ale poslouchej dál. Takhle nemoc je zapříčiněná neopětovanou láskou a člověk strašně trpí. Postupně ho svazuje tíha  jednostranné lásky a na plicích mu roste něco, co ho postupně udusí." Jen jsem ho tiše poslouchal. Takže je Kageyama do někoho zamilovaný ? Ale proč mi to neřekl... ,,Shoyo, jediný způsob jak se toho zbavit je buď zemřít, nebo projít velice těžkou operací." ,,Tak ať jde na operaci ! To je snad jasný." ,,Jenže on pak ztratí city Shoyo ! To nemůže. Aby se toho zbavil normálním způsobem, musí se do něj zamilovat ta osoba, ke které ty city chová." Jen jsem tiše pozoroval své rozklepané ruce. Nechci aby zemřel, nebo byl bez citů, už tahle jich moc nemá...

,,Tak musíme zjistit do koho je zamilovaný a donutit jí to opětovat." Řekl jsem rozhodnutě a Suga se na mě mírně pousmál. Nebyl to ale úsměv na který jsem od něj byl zvyklý. Byl to úsměv plný smutku a nepochopení. ,,Hlupáčku. Tak přemýšlej. Takhle nemoc se projevuje vykašláváním okvětních lístků když nad tím člověkem přemýšlí a v jeho přítomnosti je to ještě horší. Proč si myslíš že byl k tobě v poslední době tak hodný, ale pak se ti začal vyhýbat. Proč si myslíš že byl celý jeho pokoj od oranžových lítků, nebo proč s tebou nevydržel ? Opravdu si myslíš že by normálně uvítal radši mojí společnost, než tu tvojí ? Sakra Shoyo, zapoj tu tvojí hlavu alespoň jednou."

Je snad Kageyama zamilovaný...do mě ? Způsobuju mu tuhle bolest já ?! ,,A-Ale proč nic neřekl..." Zabrblal jsem a do očí se mi vehnaly slzy. ,,Bál se že ho odmítneš a nebudeš se s ním chtít už bavit..." To je přece pitomost...