Nedus se (kagehina) ✔

4.

Seběhl jsem schody a otevřel našemu příteli. ,,Sugo, Kageyama se zamkl v koupelně, nevím co s tím dělat." Fňuknul jsem mezi dveřmi a Suga mi položil ruku na rameno. ,,Postarám se tady o to. Čeká tady Daichi, hodí tě domů, tak si vem věci." ,,Ale...ts... Fajn." Řekl jsem nakonec když jsem si všiml toho jeho výrazu a odešel jsem do obýváku pro svou tašku. ,,Moment, co tu vůbec dělá Daichi ?" ,,Byli jsme spolu, tak mě rovnou hodil sem." ,,Jo tak spolu joooo ? Takhle večer ? No jestli jsem vám něco překazil-" Sugawara zrudnul a dal mi ruku na pusu, čímž mě zastavil v mém dobírání. ,,Nic se nestalo. To samé co tvrdíš ty o nás, bych mohl říct to tobě a Kagem." Zarazil jsem se. ,,To je přece blbost, Kegeyama není na kluky !" ,,A ty snad jo ?" Řekl s drobným úšklebkem a já cítil jak se ni hrne krev  do tváří. ,,Jasně že ne ! Já jsem normální... Ehm, chci říct na holky... Teda asi, já nevím... Nikdy jsem o tom nepřemýšlel..." Vykoktal jsem, zatímco Suga si mě tak zvláštně prohlížel. ,,Hm... Tak fajn." Řekl jednoduše a začal mě strkat z obýváku. ,,Tak se měj prcku, papapá." Řekl s úsměvem, ale to už mě vystrčil ze dveří a zabouchl mi. Tohle bylo divný.

Bolel mě každý nádech, ale už jsem alespoň nekašlal. Jen jsem seděl na studených kachličkách a opíral jsem se o pračku. Ozvalo se zaťukání na dveře. ,,Kageyamo, to jsem já." Byl tam Sugawara. Neměl jsem energii na to mu srozumitelně odpovědět, takže jsem se jen doplazil ke dveřím a otevřel jsem. Suga chtěl očividně něco říct, ale když jsem po něm vrhl bolestivý pohled, tak tu pusu zavřel. Klekl si ke mě a přitáhl si mě do obětí. Sice na tohle normálně nejsem, ale teď mi to teplo a pocit bezpečí přišli vhod. ,,S-Sugo...D-díky." Řekl jsem rozklepaně a hystericky jsem se mu rozbrečel do ramene. I když to bolelo, i když jsem věděl že je to trapné a i když se Sugou netrávím moc času... Něco ve mě mi říkalo že on je v téhle chvíli jediný kdo to pochopí. Před kým se nemusím přetvářovat a hrát si na toho bezcitného krále, za kterého mě stále plno lidí má.

Daichi čekal v autě přímo před domem, hned jak mě viděl tak nastartoval. Naposledy jsem se podíval na dům svého kamaráda a pak jsem s povzdechnutím nasedl k Daichimu. ,,Ahoj." ,,Čau, hele co se stalo ? Suga mi z ničeho nic oznamil že musí sem." ,,No, Kagemovi je prostě špatně a z nějakého důvodu chce očividně trávit víc času se Sugou než se mnou." Řekl jsem krapet uraženě a připoutal jsem se. ,,Hm.. To se mi nezdá. Vždyť Kageyama tě má rád. V poslední době bych řekl že víc než je zdrávo." ,,Cože ?!" Vyhrkl jsem a on se na mě jen překvapeně podíval. ,,Nikdy jsi si toho nevšiml ? Dává na tebe pozor, poslouchá tě, tráví s tebou čas a svým způsobem je na tebe milý... Rozhodně víc než na zbytek týmu." Jako... Má pravdu... Ale že by... NE ! ,,Jsem jeho kámoš Daichi, byl jsem první co se na něj upnul, je jasný že jsme jen kámoši. Kage nemůže být na kluky." Ohrnul jsem se, ale moje myšlenky se netočily kolem ničeho jiného.Nejdřív Suga a teď Daichi... Jsen jeho nej kámoš. Snad bych poznal kdyby ke mě něco cítil...ne ?"