Za svitu úplňku [KakaIru, SasuNaru] ✓

Kapitola čtvrtá

,,M-m-měli bych-om to a-as-i zabalit... Sa-su-ke," zubil se blondýnek a modrá očka mu jiskřila opilostí, ,,za-za chvíli se b-ude zavírat."

Černovlásek se na něj úkosem podíval. I když byl docela opilý, pořád byl háklivý na to, když někdo slabikoval jeho jméno. Obzvlášť, když to dělal Uzumaki.

,,Máš pra-*škyt*-vdu," přikývnul a dopil těch posledních pár kapiček, které ještě ve skleničce měl.

Nenechal nic nazbyt.

,,Ke-ke mně... Neb-o k tobě?" zamrkal na něj blondýnek a snažil se o to, aby mu věčně nepadala víčka a hlava.

Upřímně by byl asi nejradši, kdyby mohl hlavou prásknout o tvrdý stůl a zalomit to. Představa, že se ještě bude muset kodrcat přes Konohu do své vlastní postele se mu rozhodně nezamlouvala.

Uchiha se na něj podíval s pozdviženým obočím.

,,Z-zveš mě sn-ad k sobě d-do poste-le?" zaškytal na konci.

,,N-ne," zazubil se opět Naruto, ,,n-na gauč."

- Ráno -

,,Do Jashinova zadku! To je bolest, ttebayo!" ozval se brzkého rána kňučivý hlas mladého blonďáka, který se po těch slovech okamžitě chytil za silně a bolestně tepající hlavu.

,,Sklapni Usuratonkachi, snažím se soustředit," zavrčel na něj povědomý hluboký hlas.

Uzumaki natočil opatrně hlavu tím směrem, odkud hlas přicházel a jeho oči se překvapivě rozšířily, když spatřil rozvaleného černovláska na své posteli.

,,N-na co se soustředíš? A-a... Co tu sakra děláš, ttebayo?!" možná by vypísknul, ale inteligentně usoudil, že by mu to moc nepřilepšilo, proto to jenom zahuhlal.

,,Soustředím se na to, abych ti nepoblil podlahu... A co tu dělám... Matně si pamatuju, ž-že si mě sem doslova vtáhnul a odmítnul si mě pustit pryč."

,,Och, jak šlechetné, Sasuke," ucedil blondýnek a i přes bolest se musel ušklíbnout, ,,k-kolik je hodin?"

,,Jak to mám vědět? Ještě jsem ani nerozlepil víčka."

Naruto narovnal hlavu zpět do své původní polohy a velmi opatrně se posadil na posteli. Se zamrkáním se rozhlédl po ložnici a svém spolunocležníkovi, čímž se ujistil, že nejspíš potom, co se dostali do jeho postele, oba totálně odpadli. Nebyli ani přikrytí dekou, spíše se na ní jenom váleli a byli zcela oblečení.

,,Včera jsme to trochu přehnali, co?" uchechtnul se a spustil nohy z postele na zem.

,,Malinko," souhlasil Sasuke.

,,Zajímalo by mě, jak si vedl Kakashi a Iruka," zavzpomínal blondýnek.

,,Ti dva jsou teď můj nejmenší problém."

,,Chceš prášek a vodu?"

,,Byl bych ti za to neskonale vděčnej."

Naruto se slabě pousmál a zvedl se. Vrtkavým krokem se rozešel ke dveřím.

,,Uhm a... Naruto?"

Jmenovaný se zastavil na místě. Neotáčel se, věděl, že na něj Sasuke nekouká.

,,Jo?"

,,Dones mi prosím ještě kýbl... Vážně budu nejspíš zvracet."

-

O pár hodin později se dvojice již pomalu, ale jistě, střízlivějících ninjů za pomoci toho největší přemožení, jenž v sobě našli, konečně opět dopotácela do posvátného lesa klanu Nara. Ne, že by se jim to podařilo zrovna dvakrát dobře. A rychle...