Za svitu úplňku [KakaIru, SasuNaru] ✓

Kapitola druhá

"Upřímně si nejsem úplně jistý, jestli je dobrý nápad ptát se zrovna jeho," zamručel lehce nechápavě Sasuke, když mu blondýn vyložil svůj plán hned poté, co se mu podařilo odklidit pomalu tlející mršinu jelena, "rozhodně bych teda netvrdil, že nám něco řekne. A určitě ne dobrovolně."

Naruto jen pokrčil rameny a s rukama za hlavou pokračoval v klidné chůzi asi metr před tmavovlasým mužem s maskou psa na obličeji. "Kromě jelenů je tady jedinej, kdo by si mohl něčeho podezřelýho všimnout, ttebayo!"

Uchiha nad jeho slovy nevěřícně zavrtěl hlavou a zakoulel očima, to ale druhý bohužel vidět nemohl. Nebo bohudík? "A jak si asi zrovna on mohl něčeho všimnout, ty blbče? Vždyť možná už ani nemá oči!"

"Hele, nedělej ze mě vola," osopil se na kolegu naštvaně plavovlásek, "podle Shikamarovejch jelenů je pořád ještě naživu. To znamená, že jeho tělem, nebo aspoň tím, co z něj zbylo, pořád koluje chakra. A tím pádem by měl bejt schopnej vycítit chakru někoho jinýho, pokud se teda zrovna jedná o tvora, kterej jí v sobě má a používá, což nám podle mě může dost zúžit možný podezřelý tvory. Pokud si ničeho nevšiml, může to bejt třeba jen ten obyčejnej vlk," vysvětlil a vesele si to štrádoval dál.

Je to sice idiot, ale vypadá vážně dobře, pomyslel si uraženě Uzumaki v hloubi duše, avšak navenek nedal vůbec nic najevo. To by si radši ukousl ruku.

"Blbe, říkal jsem ti přece, že tady vlci nežijí," odsekl uraženě černooký, avšak v duchu nad jeho nápadem musel uznale pokývat hlavou. Nakonec to možná nebude takový blbec, jak si celá ta léta myslel. Jeho teorie zněla poměrně logicky.

***

"Héj, náboženskej xichte, slyšíš mě?" zařval plavovlásek směrem k zemi, když konečně klečel na jednom koleni kousek od toho, co před několika lety bývalo poměrně dost hlubokou jámou. Od té doby, co byl uvnitř uvězněný Hidan, si půda již stačila poměrně dost sednout. Hlína zarostla trávou a malými keříky, avšak i tak byla skrz zeminu cítit nepříjemná a zlověstná chakra. "Máme na tebe pár otázek, vstávat a cvičit!"

"Uhm, Naruto... nechci nic říkat, ale ten už toho v jeho stavu asi moc nenacvičí," poznamenal Sasuke jakoby mimochodem.

-

Blondýnek parťákovu otázku okázale ignoroval a tiše vyčkával, zda uslyší zpod země nějaký zvuk naznačující to, že je to nesmrtelné monstrum slyší.

,,Hej! Slyšíš mě, ty dutá hlavo?!" vyprsknul blondýnek, když se nedostavila ani po několika sekundách odpověď.

Sasuke jenom pokroutil hlavou nad jeho vybraným slovníkem a tiše si povzdechnul.

,,Co po mě u Jashina chceš?! Já odpočívám!" ozval se najednou nepříjemný hlas.

,,Mám na tebe pár otázek!"

Uchihovi ta situace přišla poměrně komická. Kdyby okolo nich teď procházel někdo, kdo nemá žádné potuchy o tom, kdo je zakopaný v podzemí, musel by si myslet, že se blonďatý shinobi nejspíše zbláznil, když klečí na zemi a hudruje do hlíny.

,,Tak se ptej, ale to neznamená, že ti odpovím!" posměšný hlas se ozýval mezi vrstvami hlíny a kamínků.

,,Náh! Přísahám, že jestli nebudeš spolupracovat, vykopu tu tvojí zchátralou hlavu a zahraju si s ní fotbal!" vztekal se Uzumaki.

,,Aspoň bych se dostal taky na čerstvej vzduch, tady je to už docela zatuchlý."

Sasuke opět protočil očima a přikleknul si vedle Naruta.