Za svitu úplňku [KakaIru, SasuNaru] ✓

Kapitola devátá

Když se šedovlasý muž přes napnutou látku kalhot dotkl Irukova přirození, myslel si v ten okamžik, že snad vyletí z kůže. Každý dotek, každé políbení i pohlazení vnímal mnohem silněji, než jindy, a byl tak strašně rozpálený, že by jeho pokožka mohla tavit ty nejtvrdší slitiny železa. Nebyl to ale jenom chtíč, co v jeho nitru každou chvíli sílilo víc a víc. Nejprve to přes mozek zamlžený výpary vzrušení vůbec nevnímal, ale jak čas utíkal, tím to bylo stále silnější a hmatatelnější, a usídlilo se to přímo tam dovnitř, do jeho srdce. S každým dalším okamžikem vnímal náklonnost ke Kakashimu stále víc a víc, až mu začínalo připadat, že mu každou sekundu všemi těmi enormně posílenými city, tou láskou, shoří srdce, protože to neustojí.

Na malý moment se zarazil a v duchu vynadal sám sobě, že od Hatakeho neodešel včas a že se zdržel natolik, že už vlastně nebyl ani schopen odejít. Moc dobře věděl, že do kompletního úplňku mu zbývalo ještě několik hodin, a že by se měl co nejrychleji sebrat a vypadnout, a nechat jej na pokoji, ale... nemohl. Prostě to nešlo. Srdce spolu s každou buňkou jeho těla bylo přeplněné všemi možnými pocity, od neuvěřitelného vzrušení přes neskonalé štěstí, že si něco takového prostě nemohl nechat ujít.

Na malý moment se přestal vlnit na klíně svého Hokageho, s velkým sebezapřením opustil jeho rty a v dlaních sevřel jeho i přes zohavení nádherný obličej.

"Kakashi," zašeptal tiše, jeho jméno nechal splynout ze rtů jako něžné pohlazení, a čelem se opřel o to jeho, neuvěřitelně rozhicované, pokryté kapičkami potu z toho všeho vzrušení, "miluju tě."

"C-c-"

"A chci ti to dokázat," zavrněl, než se znovu vpil do těch dvou sladkých polštářků, "a budu ti to dokazovat klidně celou noc."

-

Kakashi byl z Irukova vyznání upřímně překvapen, přesto jeho srdce zaplesalo neskonalou radostí a vzájemnou láskou. Spokojeně opětovával každý čím dál víc vášnivější polibek a možná by mu na jeho vyznání i odpověděl, kdyby měl možnost a hnědovlásek jej nechal. Ten však svým jazykem doslova rejdil v jeho puse a šedovlásek tak neměl pro slova prostor. Nebo aspoň prozatím.

Přesto se však o několik sekund vzájemného laskání rty a rukama vzmužil a tentokrát to byl on, kdo chtěl ukázat trochu té své dominance. Povalil proto hnědovláska pod sebe na gauč a rychle se mu vmísil mezi nohy, aby mohl zpola nalehnout na jeho rozpálené tělo a třít se o jeho potem zvlhlou opálenou pokožku. Rukama jezdil po vzrušením chvějícím se těle a rty se přesunul na krk, aby ho mohl náležitě polaskat a najít tak jednu z mnoha Irukových erotogenních zón.

Po chvilce letěly vzduchem dvoje kalhoty i dvoje spodní prádlo a konečně se mohla dvě naprosto nahá a roztoužená těla na sebe zcela přitisknout.

***

Blonďatý ANBU seděl na větvi, která byla od země vzdálená několik metrů ve vzduchu. Prohlížel si potemnělý prostor před sebou a kolem sebe, a snažil se soustředit na sebemenší šustot, který se občas ozval z křoví na zemi nebo ve větvích korun stromů. Držel si však striktní odstup od svého parťáka, který seděl kousek od něj. Pořád ale z hlavy nemohl dostat myšlenku na to, jak ležel na zemi a Sasuke nad ním. Motala se mu hlava z té nenadálé blízkosti, ve které se s ním objevil. A motala se mu ještě víc z toho, když zacítil to, co měl mladý Uchiha mezi nohama. Hrnula se mu z toho krev do tváří a teď byl nejvíc na světě rád za masku, kterou musel ke své výstroji nosit. Sice na ní občas nadával, že se v ní dá blbě koukat, nebo dýchat, ale nyní za ní byl opravdu ze srdce rád, protože Sasuke tak aspoň nemohl poznat, v jakém podivném rozpoložení se právě nachází.