Za svitu úplňku [KakaIru, SasuNaru] ✓

Kapitola jedenáctá

,,SASUKE!" blondýnkův hlasitý vystrašený výkřik dokonce přehlušil i bolestné kvílení jeho týmového parťáka, do jehož ramene se právě zarývaly ostré tesáky.

Zbrkle se postavil na nohy, jelikož díky Sasukeho rychlé reakci ho ochránit, jej strhnul prudkým pohybem na zem a vyrazil kupředu, aby mu mohl pomoci.

Zvíře, které ještě bylo před několika málo sekundami jeho bývalým učitelem na Akademii na něj upřelo svoje žlutě žhnoucí oči. Urychleně, jako kdyby vycítilo, že by mu byl tenhle mladík schopen opravdu ublížit, pustil ze zubatého sevření černovlasého mladíka, strčil do něj, aby upadl skoro zemdleně na zem a urychleně zmizel v hloubce temného a nyní dost strašidelného lesa.

,,Sasuke!" vykřikl znovu Naruto a sesunul se na kolena.

Přitáhl si chraptícího mladíka do náruče a cítil, jak se mu do očí valí slané slzy do tváře. Sundal ze svého obličeje ANBU masku, stejně tak, jako ji sundal Sasukemu, aby se mohlo chlapci lépe dýchat.

Cítil na svých rukách i trupu horkou krev valící se z opravdu hluboké a ošklivě vypadající rány na rameni.

,,Kurva, kurva, kurva!" panikařil a rozhlížel se všude kolem.

Jeho hlas byl až nepříjemně vysoký. Srdce mu bušilo tak rychle, že se několik sekund obával, že dostane infarkt z prožitého šoku. Opatrně položil černovláska na zem a sáhnul do zadní brašničky na zádech, ze které vytáhnul obvaz. Nelenil a urychleně ze sebe stáhnul šedou vestu a přes hlavu přetáhnul černé tílko, které zmuchlal do kuličky a přitisknul ho pevně na krvácející ránu. Roztřeseně sledoval ty černé mandlové hloubky, které na něj hleděly s téměř naprostou oddaností.

,,Sakra, neumírej mi, ttebayo!" prosil ho kníkavým tónem a mezitím mu obvazem stahoval ránu.

Sasuke jenom zachrčel a rozkašlal se, avšak nějaké další reakce se od něj Naruto nedočkal.

,,Krucinál ještě ti musím něco říct, rozumíš?! Tak mi tu hlavně neumři a mluv se mnou! Klidně mi nadávej, je mi to jedno, ale mluv a hlavně neusínej! Žádný spaní, slyšíš?!"

,,Z-za... T-ohle m-mi... Z-zap-latíš, U-usu-ra-tonka-ch-chi," vykašlal ze sebe černovlasý mladík.

Cítil své tělo, jak pomalu těžkne. Rána na rameni jej pálila a nejraději by si snad uříznul celou ruku, aby měl od té bolesti pokoj.

Naruto popadl obě dvě ANBU masky, připevnil si je k opasku, natáhnul na sebe vestu a opatrně vzal i svého týmového partnera do náruče. Pevně jej přitiskl k sobě a vyskočil s ním na nejbližší větev.

,,Cokoliv chceš, hlavně vydrž," zamumlal k němu pořád roztřeseným hlasem a začal po větvích uhánět rychlým tempem do vesnice, aby svého parťáka dopravil co nejrychleji do nemocnice, kde se o něj medic-ninjové dozajista postarají.

To, že byl svědkem toho, že se jeho bývalý učitel a zároveň dlouholetý přítel proměnil v až tak příšerné zvíře, mu nešlo na rozum. Myslel si, že takováhle zvířata existují jenom ve vymyšlených báchorkách pro zastrašení zlobivých dětí. Nikdy by si nemyslel, že je to více, než skutečné a že se to mohlo stát právě Irukovi.

Kakashi nebude mít radost, až mu to povím, pomyslel si zadumaně a přeskočil na další větev, budu ho muset co nejrychleji informovat.

-

Trvalo to sice jen několik minut, než se Naruto dlouhými skoky z jedné větve na druhou dostal až na kraj vesnice, ale připadalo mu to jako dlouhé hodiny. Rychle jako blesk s černovláskem v náručí prolétl vstupní bránou, kde se o pult přístřešku opírali Kotetsu a Izuno. Místo, aby hlídali, dřímali. Když se ale plavovlásek prohnal kolem, oba dva vyděšeně nadskočili, snad jako kdyby se báli, že za nimi přijde sám Hokage, aby je pokáral. Když se ale rozhlédli kolem a nikoho neviděli, nakonec se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a pokračovali v předešlé činnosti. Lenošení.