Za svitu úplňku [KakaIru, SasuNaru] ✓

Kapitola první

Nedaleko jedné z nejznámějších Skrytých vesnic, Konohy, v malém posvátném lesíku, stála spolu s hnědovlasým mužem s vlasy svázanými do vysokého culíku dvojice shinobi z elitní skupiny ANBU. Zatímco se spolu tiše a lehce znepokojeně bavili, čas od času se očkem podívali kousek od sebe, kde na zemi leželo něco, co kdysi bývalo krásným a majestátním, posvátným, jelenem, jedním ze strážců zdejšího, tolik zvláštního, lesa. Nyní z něj ale zůstala jen zohavená mršina s polámanýma nohama, roztrhaným krkem a břichem, z něhož trčely rozpárané vnitřnosti, válející se všude kolem. Lehce nasládlý posmrtný pach tlejícího masa přitahoval kdejaké mrchožrouty, což bylo dosti vidět na odhalených, způli ohlodaných, žebrech. Teď to však byly pouze mouchy, které si dovolily zůstat, když se poblíž vyskytovala dvojice elitních ninjů.

Jeden z ANBU, jemuž zpod kočičí masky čouhaly blonďaté rozčepýřené vlasy, se podrbal vzadu na temeni hlavy a ztěžka vydechl. "Ty, Shikamaru... Jsi si jistej, že tohle je práce pro elitní tým, ttebayo?" zeptal se, jako kdyby vážně nevěřil, co za misi to dostal tentokrát. Skoro mu to připomínalo to věčné chytání koček, když byl ještě čerstvě jmenovaný genin.

Jmenovaný, s rukama zaraženýma v kapsách, by si za normálních okolností možná jen znuděně povzdechl a zkonstatoval, že je to opravdu otrava, pracovat s někým, jako byl právě on - další velice žhavý kandidát na post Hokageho číslo jedna. V tomto případě se ale jednalo o opravdu vážnou situaci, a tak to raději nekomentoval a pohledem se rovnou zahleděl na druhého, tmavovlasého, s maskou psa.

"Tohle je už čtvrtý roztrhaný jelen za poslední tři měsíce. Někdo jiný by to možná nechal náhodě a jen to uzavřel s tím, že zvířatům se něco takového prostě stává, ale klan Nara se o jejich pokolení stará už několik desítek let. A za tu dobu se nic takového nestalo ani jednou. Byl bych rád, Sasuke, kdybyste se na to podívali. Všem z rodiny na tom dost záleží," pronesl, hlas podbarvený podtónem prosby. 

Druhý z ANBU jen kývl, ignoruje polonaštvané čepýření týmového partnera, že tohle přece není pořádná mise. "Podíváme se na to. Obhlídnem to tady a pak se stavíme za Hokagem. Ráno jsem s ním mluvil a znělo to, že mu na tom taky docela záleží."

"Ještě aby ne," zamručel Shikamaru, "kousek odtud je místo, kde je pohřbený Hidan z Akatsuki. Podle jelenů se z té jámy ještě pořád ozývá naštvaný nadávání. Nechci riskovat, že by se nějakým zvláštním způsobem dostal ven."

"Háá? Po takový době?! Vždyť je to už," vyjevil se blondýnek a začal počítat na prstech, "dobrejch deset let!"

"To je možný, ale nechci nechat nic náhodě. Ještě stále se nám nepodařilo zjistit, na čem přesně byly jeho nesmrtelné schopnosti založené. Prosím, podívejte se na to a dejte vědět Hokagemu. Bude čekat na vaši zprávu."

-

,,Spolehni se, Shikamaru," přikývnul Sasuke.

Pak se po hnědovláskovi slehla zem, když zmizel v korunách blízkých stromů, aniž by se s nimi pořádně rozloučil.

Blondýnek přistoupil blíže k mrtvému jelenovi, respektivě k tomu, co z chudáka zvířete vůbec zbylo a nepříjemně se mu zhoupnul žaludek ze vší té krve a vyčnívajících vnitřností. Samozřejmě, jako ANBU musel být zvyklý na ledasco a kolikrát děkoval bohu za to, že k jejich výbavě patřily i masky zvířat, které skryly jejich obličeje, protože aspoň nikdy nikdo neviděl, jak se skutečně pod ní tváří. Nemohl si prostě pomoci, ale pohled na mrtvá zvířata mu prostě už odmalička vadil mnohem víc, než pohled na mrtvé lidi. 

,,Vážně se tu tímhle budeme zaobírat? Je to jenom mrtvej jelen, Sasuke. Prostě ho nejspíš napadnul nějakej vlk." trhnul rameny a zadíval se na svého parťáka.