𝒮𝑒𝒹𝓂/𝐹𝐹 𝒩𝒾𝓀 𝒯𝑒𝓃𝒹𝑜

21.Srdce

Pohled Dominika
Pomalu otevřu oči.Rozhlédnu se kolem sebe a vidím jen bílé stěny a kapačku vedle mojí postele.Nemocnice.Autonehoda.Cesta na pouť.Hádka.V mém pokoji se zjeví sestřička.
Začne se mě vyptávat na milion věcí a rychle jí odpovím.Jediný co mě zajímá je Terka.
"Mohly by jste mi prosím říct nějaké informace o Tereze Bílkové?"
"Promiňte ale nemužeme vám poskytnout informace o jiných pacientech"odbije mě.
"Je to moje přýtelkyně,my jsme tu nehodu měly spolu"řeknu smutným hlasem.
"Je to už skoro týden,byly jste v umělém spánku."
"A nemužete mi aspoň říct jak natom je"
"Ji pořád držíme v umělém spánku,nevíme kdy se probere."
"Neumře?"vypadne najednou ze mě.
"To vám teď nevíme říct."
Slzy mi začnou stékat po tváři.Mám v hlavě spousty myšlenek.Ta hádka s Terkou mě hrozně mrzí,kdybych nebyl debil tak se tohle nemuselo stát.Někdo zaklepal.
Rychle si utřu slzy.
"Ano"řeknu.
Mezi dveřma stojí Jakub.
Pozdravím ho pouze pohledem.Sedne si na židli vedle mojí postele.
"Tak co,jak je?"zeptá se.
Zvednu hlavu a podívám se na něj.
"V pohodě asi."odpovím jednoduše.
Zadívám se do zdi a zas mám v hlavě myšlenky,kterě nedokážu zpracovat.
Pomyslení nato,že se Terka nevzbudí je noční mura.Ale věřím v to,že ona se probere a zvládne to.
Při téhle myšlence mi opět po tváři sjede slza.Je mi úplně jedno že tady je Jakub.
"Ty si brečel?"probere mě z tranzu Jakub.
"Co?N-ne"odpovím mu.
"Poznám to Dominiku."
"Možná jo."
Jakubovi opíšu celou cestu autem.
"Brácho to bude dobrý."řekne mi Jakub.
"Co když ne,co když se neprobere,co když už ji nikdy neuvidím"
"Dost!Co to meleš?To nesmíš vubec říkat sakra,jen věř že se probere!Ona to zvládne"řekne mi Jakub.
Cítím opět jak se mi slzy derou ven.Nemužu brečet ale.
———
Další den
Nedá se to.Celý den a noc jsem probrečel.
Jakub včera odešel asi za dvě hodiny toho co byl tady.
Nespal jsem,nejedl jsem.Každou vteřinu,minutu a hodinu doufám že se Terka probere.Co kdybych usnul?Nikdy nevíte co se muže stát.
———
Právě jsou dvě ráno.Já opět ležím na nemocničním lůžku z kapačkou v ruce a slzama v očích.V uších mám sluchátka.Hraje mi zrovna hudba kterou ráda poslouchala Terka.Takže moje album GoldKid a Lil Peepa.Nikdy jsem nebyl jeho velký fanoušek,ale znal jsem od ní písničky které od něj měla oblíbené.Jsou to OMGF,Yesterday,Big City Blues,U Said a 16 lines.
"I just wanna see your smile."zpívá Peep v písničce Big City Blues která mi zrovna začala hrát.
Tak hrozně mi ji ta písnička připomíná.
Začnu brečet fakt hodně nahlas,moje vzlyky se ozývají mým tmavým nemocničním pokojem.
Uslyším otevíraní dveří.Sestřička rozsvítí v pokoji.Rychle si lehnu a dělám že spím.
Očividně mě slyšela.Nedám to a moje oči se před ní otevřou.Jsou rudé a zaslzené.
"Měly by jste spát."řekne mi.
"Nemužu."
"Proč?Bolí vás něco?"zeptá se.
"Srdce."odpovím a znovu mi sjede po tváři slza.
"Ou.Přinesu vám prášek na spaní,musíte spát.Zítra podstoupíte ještě nějaké vyšetření,pokud budou dobré výsledky pustíme vás domu."
Přikývnu.Za pár minut mi přinese prášek na spaní který polknu a upadnu do hlubokého spánku.