𝒮𝑒𝒹𝓂/𝐹𝐹 𝒩𝒾𝓀 𝒯𝑒𝓃𝒹𝑜

33.Červené víno

Pohled Terky
Týden bez Dominika.Celý dny jsem zavřená v pokoji nic nedělám nikam nechodím.Zajdu jen do trafiky pro cíga a do obchodu když už není co k jídlu v mé lednici.Verča se svým přítelem zmizela k němu a bydlí u něj takže teď mám byt pro sebe.O Dominika se bojím,bojím se že ci něco udělá že se mu něco stane.
———
Rozhodnu se dneska vylézt ze svého bytu aspoň na procházku.Vyhrabu se ze svého tmavého pokoje do koupelny kde ze sebe konečně udělám člověka.Obléknu si jen legíny a velkou Dominikovu mikinu kterou mi nechal.Pořád voní jako on.
Do ledvinky si dám vše potřebné,zamknu byt a rozejdu se na ulici.Do uší si dám sluchátka ve kterých se rozezní písnička Sedm.Ve večerce si koupím láhev levného vína a vyberu se do parku na konci Pardubic.Pul hodinová cesta pěšky.Téměř nikdo venku není,přitom je tak hezky a já nepotkala ani jednu živou duši.Když přijdu do zmiňovaného parku,svou láhev levného červeného vína otevřu a sednu si na první lavičku kterou uvidím.Zapálím si svoje červený máčka.Ve sluchátkách mi hraje naposled vydaná písnička Nikem a to je Na chvíli.
Takhle se sluchátkama sedím na lavičce z vínem a jedním cígem za druhým až tý doby co se setmělo.
Z vína se opilá necítím a to mi říká že si mám dát dalšího loka a další cígo.
Vyndám si z uší sluchátka a dívám se na tmavou oblohu na které nejsou žádné hvězdy.Je kolem osmé hodiny večer.Muj mobil ukazuje už jen 30%.Láhev vína je téměř vypitá a já jsem opilá.Nezastavitelné myšlenky na Dominika mě rozbrečí.Po chvilce brečení se uklidním a rozhodnu se jít domu.Už je tma ale myslím že se nemám čeho bát,tady na konci Pardubic nikdo nechodí.
Napadne mě jít přes uličku protože mi to přijde jako dobrý nápad a zároveň jako skratka.
Jdu si v klidu tmavou uličkou když z keře vyskočí neznámá osoba která mi zakryje oči.Je silnější jako já,takže z jeho pevného sevření se mi nepovede dostat.
"Pusť mě"zoufale mu řeknu.
Po tváři mi stékají velké slzy.
Začne se mě všude divně dotýkat jako by mě chtěl znásilnit.Bráním se jak nejvíc to jde.
Pohled Dominika
Právě je kolem deváté večer a já se po víc jak týdnu rozhodl vylézt ze svého pokoje ven.Udělal jsem si procházku po Pardubicích až dojdu na konec Pardubich do tmavého parku.Kolem první lavičky je spousty vajglů červených máček a všimnu si bílé gumičky do vlasů.No nic,jdu dál,už bych měl jít domu.
"Prosím dost"uslyším zoufalý výkřik z uličky předemnou.
Dojdu tam a uvidím..
Terku a nějakého neznámého chlapa jak ji drží a snaží se ji svléct oblečení.
Po tváři jí stékají slzy a má tám otlačenou ruku.
Toho týpka chytnu,vrazím mu jednu týpek se však brání ale nedaří se mu to.Rána od něj která mi přiletí do nosu mě donutí spadnout na zem.
To mě však neodradí se znovu rychle postavit a napálit mu znovu.Po mojí další ráně která mu přistane na obličeje uteče.
"Teri pssst jsem tady neplakej"
"Do-Do-Dominiku"plakala dál.
"Neplakej zlatíčko jsem tady"
"Do-dominiku mě jě špatně"
"Ty si pila?"
"Jjo"
"Bleh"
"Zlatíčko vezmu ti vlasy ukaž"
"Pojď jdeme domů.
"Dominiku o-odpusť mi to"
"Prosím beruško nebreč"
Nik💚:Jakube brácho prosímtě přijel bys do parku na konci Pardubic...
Jakub💚:Co se děje?
Nik💚:Vysvětlím ti potom..
Jakub💚:Jedu
"Zlato jede pro nás Jakub,všechno je v pořádku"
"Děkuju D-Dominiku"
Doma jsem Terku uložil do postele kde úplně vyřízená usnula.