𝒮𝑒𝒹𝓂/𝐹𝐹 𝒩𝒾𝓀 𝒯𝑒𝓃𝒹𝑜

22.Ibalgin

Pohled Dominika
Ráno se probudím kolem sedmé ráno.
Z nedostatku spánku a jídla mi bylo fakt hrozně.To byla fakt ale posledná věc co mě zajímala.Já jsem si byl v tu chvíli jedno,Terka mě zajímala mnohem víc.Na ní mi vždycky záleželo víc než na někem jiném.
Odpoledne
"Vaše výsledky jsou dobré"oznámí mi doktorka.
Jdu do svého pokoje kde si zbalím svoje věci.Napíšu Jakubovi aby pro mě přijel.
Opět do mého pokoje zavítá doktorka tentokrát se sestřičkou.
"Než odejdu,mohl bych Terku vidět?"optám se smutně.
Kývnou a odvedou mě do pokoje za Terkou.
Vidím ji poprvé za týden a tři dny.
"Za deset minut musíte odejít"
Jen smutně kývnu.
Sednu si na židli vedle postele.
Chytnu Terku za ruku která je napojená na kapačku.Její ruka je studená a bledá.
Asi dvě minuty jsem koukal na její roztomilou tvářičku.Znovu se mi chcelo brečet.Slza mi ukápla na její ruku.
"Neboj se že mě ztratíš,protože mě nikdo nestrácí...to já ztrácím všechny"vzlyknu a odejdu z pokoje.Někdo by tam chtěl zustat co nejdéle,ale mě to nejde.Když na ní koukám,tak ta bolest která je uvnitř mého těla je tak intenzivní,že se nedokážu dívat na člověka,kterému jsem zpusobil další bolest.
Všechno to zavinila moje hloupá žárlivost.Jestli se neprobere,budu si to vyčítat do konce mého bídného života.
Život je dlouhá řada jdoucích po sobě nenapravitelných chyb.
Jsem tvrdá povaha,přitom tak lehce zranitelná duše.Nic mi nezpusobuje větší bolest než vidět trpět ty,které milujeme.
"Ahoj Jakube"pozdravím ho na chodbě.
"Ahoj."
Jdeme do auta.Cestou domu koukám oknem ven.Kapky deždě dopadajíc na zarosené okno ve mně vyvolalo brek.
Ty myšlenky jsou nezastavitelné.
"Dominiku neplač"řekne mi Jakub.
"Nemužu.Já trpím Jakube.Jestli se neprobere,mužu zato já.Jen já.Moje hloupé já.A ta hloupá žárlivost.Umíš si kurva představit jak se cítím Jakube?Pocit,že jste zavinily smrt blízkého nepřeju nikomu.Jak by ses doprdele Jakube cítil ty?Říkáš mi tady jak nemám brečet.Jak?Zkus se vžít do mojí kuže.
Ty to nechápeš.Byl jsem moc nasranej a nedíval se na cestu.Křicěl jsem na ní.Zbytečně.Kdybych nebyl žárlivej debil,mohli jsme právě sedět s Terkou na obědě třeba.Co když se kvuli mě,už nikdy nepodívám do jejích nádherných očí,do kterých jsem se vždycky ponořil do hloubky."
Jakub drží hubu.Co bych čekal.
Odvezl mě k sobě na byt.
Oči mi sjedou na poličku se šesti fotkama.
Sedmá fotka tam chybí,měla to být fotka z poutě.V životě to tak už chodí že ty nejkrásnější okamžiky plynou příliš rychle,ale bolest a smutné chvilky,ty v nás ostávají dlouho.
Bez hudby by byl život chybou.
Vezmu sluchátka a lehnu si na postel.Zastřu si abych neměl v pokoji žádné světlo.
Tma je jako prázdno.Takové jaké mám v sobě právě já.
Playlist na Spotify,který mi Terka nedávno posílala hrál naplno v mých sluchátkách.Bylo tam od všeho trochu,odemě,od Peepa a od Viktora Sheena.Zrovna od něho začala hrát písnička Ibalgin.

     Víš že když jsem stebou nezajímá mě co ostatní melou,
nezajímám se o ostatní lidi,my jsme ti dva co se jim smějou.
Jsme dva co jsme vždy sjedou dej si prášek-dám si stebou.
Chceš skočit skočim stebou pod auta koukej už jedou.

Už to nevydržím a opět se nahlas rozbrečím.

Vždycky když přijdu domu
vidim tebe ve tmě stát.
Jen bílý oči
v nich červenej plamen vidim plát.
Budu stebou až do smrti,
nemusíš se mě ptát.
Jen říkám že to bude měsíc
maximálně dva.
Já miluju to jak se na mě usmíváš,
vem si tu pistol,ukaž démona co ukrýváš!
Vím že mě miluješ a zároveň proklínáš.
Dám ti prášek do pití vidím jak usínáš.