"Vstávej, ospalče," budila Shannon Alex. Je půl jedenácté, a ona je stále v posteli.
"Ještě ne," zamumlala ochraptěle. "Ještě ne."
"Ale ano. Musím odjet do města a vím, že když teď nevstaneš, zůstaneš ležet dál, protože tu už nebudu."
"Mami." Zafňukala a více se schovala pod peřinu. Vrátili se někde nad ránem, a i přestože Alex nic nepila, cítí se naprosto příšerně. Jako kdyby po ní několikrát bezcitně přejel bagr. Takže spánek je pro její nynější stav rozhodně víc vyhovující, než vstávání.
"Alexandro, nic na mě nezkoušej," pronesla Shannon nekompromisně. "Zvedneš se a dole se nasnídáš, vezmeš si léky. Potom se sem vrátíš a srovnáš si všechno oblečení v té skříni."
"Ty o tom víš?" zeptala se Alex překvapeně.
"Samozřejmě, že o tom vím. Takže pojď, ať to všechno stihneš." Stáhla z ní rychle peřinu a šla rovnou otevřít okno.
"Ne, vždyť je venku zima!" zaprotestovala Alex, jakmile zpozorovala, co chce její matka udělat.
"Hrozně to tady smrdí cigaretama a alkoholem," objasnila Shannon, načež znechuceně nakrčila nos.
"Ale nemám peřinu," nadále se ji dívka pokoušela zastavit, přestože zápach začala jako na povel cítit taky. A nebylo to nic příjemného.
"Alex." Povzdechla si Shannon.
"Já to pak otevřu, slibuju."
"No dobře... Já už stejně musím vyrazit, něco nakoupím a vyzvednu ti léky. A pak bychom si odpoledne mohly někam společně zajet, jestli se na to budeš cítit."
"Jsem po včerejšku unavená," přiznala. "Ale někam na výlet bych jela ráda," souhlasila.
"Tak tedy můžeš přemýšlet o místě. Až se vrátím, domluvíme se, jo?"
"Jo," usmála se a v mysli jí hned vytanulo několik představ, o tom kam by mohly vyjet.
"Chceš něco vzít?" zeptala se Shannon, když stála mezi dveřmi jejího pokoje a byla na odchodu.
"Asi ani ne," odmítla Alex.
"Tak fajn. Kdyby se cokoliv dělo, nebo by jsi něco potřebovala, zavolej mi," upozorňovala ji stejně jako včera se stejně starostlivým výrazem ve tváři.
Alex ten pocit, že za to trápení může ona, nesnášela. Shannon si žádné další vrásky nezaslouží. Od nikoho a už rozhodně ne od své dcery.
"Neboj, mami. Budu v pořádku," ujišťovala ji s pokusem o co nejpřesvědčivější tón hlasu.
"Pevně v to doufám, zlato."
Já taky, mami, já taky, pomyslela si. Mohla slibovat, mohla přísahat, ale nikdy nemohla nic zaručit. A to ví obě dvě moc dobře, no i tak si vzájemně snaží milosrdně lhát, snad aby se cítily alespoň trochu lépe. Někdy to však kupodivu funguje, i když pravda nad nimi visí ve vzduchu neustále.
Jen co Shannon odešla, opatrně, aby na ni nic nespadlo, si Alex ze skříně vyndala čisté oblečení a zamířila do sprchy. Umyté vlasy si po vysušení spletla do malého copu a vrátila se zpět do pokoje, kde, jak slíbila, otevřela dokořán okno, aby vyvětrala ten pach baru, co se tu usadil a který pociťovala stále více a více silněji.
Jakmile se v kuchyni nasnídala a dosyta zaplnila svůj žaludek povidlovými šátečky, až jí z toho bylo poněkud těžko, s hrnečkem horkého čaje se opět odebrala do svého hnízdečka.
ČTEŠ
31 DAYS ✔
Fanfiction"Síla bojovat, kterou mi dal, nestačila. Už předem bylo rozhodnuto. A já vítězem nebyla."
