"Jestli to takhle půjde dál, brzy ze mě bude kulička," zkonstatovala Alex a pozorovala ve své ruce vdolek se švestkovými povidly a horou šlehačky. Tahle Harryho šikovnost s největší pravděpodobností způsobí, že ty šaty, které si tehdy koupila, za pár dnů určitě neoblékne.
"Kulička, Guy de Maupassant, 1880," odříkal Harry zpaměti a otočil další stránku v učebnici literatury.
"Harry?" oslovila ho Alex důrazně. Odtrhl pohled od knihy a podíval se na ni.
"No?" zamumlal.
"Máš to sice správně, ale tuhle kuličku jsem zrovna nemyslela," objasnila a poukázala na vdolek.
"Promiň." Znaveně si povzdechl. "Tu zkoušku mám už zítra a jsem trochu nervózní."
"Já vím. Ale tahle bude poslední, ne?"
"Naštěstí." Přikývl. "Jinak by mi snad explodovala hlava."
"Nestresuj se. To ti nijak nepomůže." Usmála se. "Radši si dej tuhle svou mňamku," řekla a zakroužila mu vdolkem před obličejem. Obratně ji chytl za zápěstí a ukousl si z nabízeného.
"No... Vždycky se můžu živit tímhle," uznal a znovu si kousl.
"To rozhodně," souhlasila. "Ale nemyslím si, že jedna pokažená zkouška z literatury by potopila tvou budoucnost a kariéru. Navíc to umíš, tu učebnici můžeš v klidu zavřít a na chvíli si dát pauzu."
Zprvu nechápala, proč jí zavolal, aby za ním přišla a dělala mu během učení společnost. Přesto však souhlasila, protože sama doma by se akorát tak nudila, obzvlášť když je Shannon až do večera v práci a přišla za ním. A díky tomu je v jeho pokoji už téměř dvě hodiny, čte si knížku, co si sehnala před pár dny a občas Harryho vyzkouší, jen aby se ujistil, že si alespoň něco málo pamatuje. Pravdou však je, že toho ví víc než dost a jestli to takhle půjde dál, ta hlava mu doopravdy vybouchne.
"To nemůžu," namítl. "Moje motivace mi to nedovoluje," vysvětloval své zapálení pro studium. "A taky nechci nic zvorat."
"Harry, vždyť víš, že bych s tebou na to rande šla, i kdyby jsi u všech zkoušek prolítnul," ujistila ho.
"Fakt?" Roztáhl rty do širokého úsměvu. "Proč jsi to neřekla dřív?" Prudce knihu zavřel a odhodil ji na postel.
"Netušila jsem, že to vezmeš takhle vážně," přiznala. Opravdu totiž nepředpokládala, že se Harry na celý týden zahrabe do učebnic a sotva vystrčí nos ven, aby se třeba jen nadechnul, když mu poví, že na schůzku s ním půjde, ale až udělá všechny zkoušky.
Myslela to ze srandy, no ve skutečnosti mu v té chvíli nedokázala říct ne. A vlastně by to nedokázala ani teď. Chce s ním jít a přestat si tak odepírat věci a radosti, které si bláhově zakázala a myslela si, že to vydrží a zvládne odolávat.
Nezvládne.
Nezvládne, jelikož zakázané ovoce chutná nejlépe a on je momentálně tím nejlákavějším, co se jí nabízí.
"Nechtěl jsem nic riskovat," vysvětlil. "Pak bych si to neodpustil."
"No ale právě riskuješ. Nebojíš se?" popichovala ho.
"Ne." Pomalu zavrtěl hlavou.
"Jak to?" optala se s nepatrným úsměvem ve tváři.
"Protože jsi mi před chvílí sdělila, že se mnou půjdeš, i když ze všeho propadnu. To mě dostatečně uklidnilo."
"Stát se ale může cokoliv." Pokrčila ledabyle rameny.
"Ale nepovídej." Usmál se šibalsky, až mu zvesela zajiskřilo v očích. "Myslíš, že bych to dovolil?"
ČTEŠ
31 DAYS ✔
Fanfiction"Síla bojovat, kterou mi dal, nestačila. Už předem bylo rozhodnuto. A já vítězem nebyla."
