31 DAYS ✔

-_-_

O půl roku později

Lhal by, kdyby tvrdil, že se za těch šest měsíců nic nezměnilo. Změnilo se toho mnoho. On a jeho malý svět. Cítil, že je jiný. Vevnitř. Nic z toho, co se stalo, pro něj nebylo lehké. Nemohl jen tak přepnout zpět do starého režimu, a chovat se, jakoby se nic nestalo. Jako kdyby Alex nikdy nepotkal. To nedokázal a pravděpodobně to ani nikdy nedokáže. Jednoduše se přes to úplně přenést.

Když u nich doma čtrnáct dnů poté, co Alex zemřela, zazvonila Shannon, pověděla mu, že čas to nakonec vždy nějak vyřeší. V jejích očích viděl, že by si to alespoň tak přála. Podávala mu Alexin notebook a říkala, že odjíždí do Skotska za svými příbuznými, kde snad vymyslí, co dělat dál a jak ve svém životě pokračovat.

Harry si taky přál, aby měl místo, na nějž by mohl odjet. Místo, kde by mohl na chvíli zapomenout. Zapomenout na pekařství, kde jí viděl sedět u stolu, u něhož psávala, zapomenout na všechna místa, co s ní má spojené. Ale to bohužel nemůže.

Dlouho pak přemýšlel nad tím, jak naložit s tím, co objevil v její počítači. Nejenže mu to pomohlo mnohé pochopit, dozvěděl se věci, které mu ulevily, ale i přitížily, věci, jež mu dovolily nahlédnout do její mysli. Byla to pro něj nesmírně vzácná možnost. To, o čem mu říkala, když byli u moře. Její příběh, který se proměnil v jejich.

Trvalo to dlouho. Každý den jezdil z místa na místo a snažil se, jak jen mohl. Stálo ho to nervy a volný čas. Občas o svém nápadu pochyboval, jistota jej každým dalším odmítnutím opouštěla, ale teď, teď když stojí před výlohou malého knihkupectví, na jeho tváři se po dlouhé době začíná objevovat skutečně upřímný úsměv.

Příběh, který napsala, se stal důležitým i pro ostatní. Přesně, jak si to přála.