Jak to vše začalo

12

Když jsem slyšel co Dabi vypustil ze svých úst v baru tak se mi z počátku chtělo brečet... Ale potom do mě vjela neskutečný vztek. Nikdy bych ti neublížil takové kecy.. Jak jsem mu mohl věřit. Rychle jsem vzal papír co ležel na zemi a tužku co ležela kousek od něj. Napsal jsem na něj dopis pro Dabiho a přiložil k němu pírko. Nechci chcípnout někde tady v takové díře! Musím pryč! Jestli mám chcípnout tak v tu chvíli co se budu snažit zachránit lidi. Nemůžu jim ubližovat prostě nemůžu. A ty tři v tom skladě? Nezabil jsem je jen jsem jim udělal maximálně pár škrábanců. Věděl jsem že to nikde neřeknou taky komu když pašovali jen by někde vystrčili nos a hrdinové by je chytli a zavřeli. Otevřel jsem okno a vyskočil z něj a roztáhl křídla a letěl pryč. Z očí mi tekly slzy jak jsem mu debil mohl věřit byl jsem jen pro něj hračka na mrdání... nemohl jsem mu věřit. Letěl jsem zpět k sobě domů asi není bezpečné tak teď letět ale umím se ubránit. Navíc jsem si tam nechal mobil nikdy si neberu mobil na obchůzky. Už několikrát se mi stalo že jsem letěl a mobil mi vypadl. Jeden čas jsem byl v obchodu s telefony tak často že jsem dostal slevu protože si mě pamatovali. Otevřel jsem dveře od svého bytu a hned si pro jistotu vzal do ruky jedno ze svých per. Je nemožné aby se ke mě dostali tak rychle ale díky Kurogirimu by se tu mohl ukázat kdykoliv. Prošel jsem všechny místnosti ale nikde nikdo. Odechl jsem si a sedl si na gauč. Vzal do ruky telefon několik zmeškaných hovorů a zpráv ale to mi bylo teď jedno odhodil jsem mobil a jen si lehl na sedačku a začal přemýšlet co se mi vše stalo že tak krátká doba a já se zamiloval. nebylo jednoduché se jen tak vypařit ale nechci aby mi ublížil on... Prostě mu nemůžu koukat do obličeje a čekat na smrt miloval jsem ho? Ano... V tu chvíli mi začali téct slzy a začal jsem litovat že jsem od něj odešel. Nevěděl jsem co mám dělat mám se vrátit nebo se mám vrátit a dělat jako by se nic nedělo? Najednou někdo zaklepal na dveře koukl jsem ke dveřím lehce s hrůzou. Zabijeme mě za to že jsem utekl? Sakra! Vzal jsem opět do ruky pírko a dal ho před sebe a chytl za kliku a otevřel. „Co to sakra děláš?!" „Endeavour?" „Proč tady takhle chodíš? To normálně takhle jsi v postřehu?" Svěsil jsem ruku i s pírkem a pozval ho dál. „Co se děje normálně takhle osobně nechodíš." Oba jsem si sedli v obýváku. „Co je se mnou? Co je spíš s tebou. Vůbec mi nezvedáš mobil ani neodepisuješ. To si pro tvoje odpovědi musím chodit osobně? A Co to je za smrat smrdíš jak spálené kuře..." Koukl jsem smutně na zem. „Hej...?" „Mmm..." „Děje se něco nebo co ti je?" „Nic..." „Fajn pozítří je mise našli jsem kde sídlí LOV. Myslím si že je dobré aby si tam byl potřebujeme někoho kdo bude moc zaútočit z výšky když bude potřeba." V tu chvíli jsem dostal jakoby infarkt. „Útok na LOV?! To... Když jsem ještě byl na schůzích říkalo se že jestli se najde jejich sídlo tak zaútočíme po dvouch měsících později tak proč teď?!" Endeavour se na mě koukl nechápavě. „Když jsem tam ještě byl...? Vždyť schůze byla před dvěmi dny." „Jo vlastně já zapomněl." „Opravdu jsi v pohodě?" „Jo jen jsem unavený jasný..." „Fajn tak se trochu srovnej a zítra si dej nějaký trénink vypadáš naprosto shnile." Vstal a odešel. „Co mám sakra dělat teď?!"

Tak co si myslíte? Bude Hawks s LOV a nebo opravdu půjde proti nim? A upálí mu Dabi křídla nebo ne?