Jak to vše začalo

13

Ráno jsem se probudil s neskutečnou bolestí hlavy. Moc jsem toho nenaspal celou noc jsem jen přemýšlel co mám dělat ke komu se mám přidat. Mám poslechnout srdce a nebo hlavu. Vstal jsem z postele a uvařil si kafe. Snad alespoň to mě postaví na nohy. Stál jsem u linky a popíjel ranní kafe a koukal na ulici po které už chodili lidé. Jak bych mohl ubližovat lidem jako jsou oni. Nemůžu prostě. A vždy mě učili poslouchej hlavu a vykašli se na city. Zazvonil mi mobil a já ho vzal do ruky bez toho abych se podíval kdo to je. „Co je?" Řekl jsem otráveně. „Stálo ti to za to?!" „Kdo seš?" „Keigo nedělej blbého moc dobře víš o co jde." Neměl jsem chuť s ním mluvit a proto se z mého smutku stala nenávist. Nahodil jsem výsměšný hlas a řekl. „Ale podívejme se kdo se ozval. Co nemáš komu rozervat prdel nebo tě tak nebaví si sám honit?" „Keigo drž hubu o to tu nejde!" „A jo já zapomněl tak co kdy mi hodláš upálit ty křídla mám si pro to poslušně dojít jinak si mě najdeš a zabiješ mě že." A lehce jsem se zasmál. „Keigo kurva poslouchej je to jinak než si myslíš vrať se a vše se vyřeší uděláš nějakou misi a vše bude jako dřív jen se ke mě vrať." „Wow Dabi tohle mě málem vzalo za srdíčko a málem mi ukápla slza. Víš co nesnáším nejvíc na lidech? Když mi lžou. Dabi nejsem blbý něco máš v plánu s tím kreténem od té doby co jsem řekl že se přidám jste se nějak začali moc bavit myslíš že jsem nad tím nepřemýšlel? Nepotřebuji v životě někoho jako jsi ty nepotřebuji v životě někoho kom vlastně ani neznám pravé jméno... A čekat na den kdy se neprobudím vedle tebe ale jako spálený prach. Děkuji ale jestli mě omluvíš jdu pokračovat v životě co jsem měl než jsem tě poznal. Oba budeme dělat jako by jsme se neznali já nevím nic o vás a vy nevíte nic o mě. Čus..." „Keigo po-" V tu chvíli jsem típnul telefon a padl na zem a začal neskutečně brečet zabalil jsem se do svých křídel a už jen vzlykal. Musím se dát do pořádku někdo z hrdinů by si mohl všimnout že mi něco je stačil včera Endeavour nemůžu riskovat že by na něco přišli. Dal jsem si sprchu hodil na sebe hrdinský kostým a vydal se do ulic. Jako bych utekl z vězení a byl teď volný nasál jsem ten čerstvý vzduch do svých plic a vydal se na obchůzku s úsměvem jako vždy.

„Tak co asi to nešlo podle plánu co? no nic hele dostal si šanci ho dostat zpět teď je tu už jediná možnost oba víme že zítra na nás chtějí hrdinové zaútočit. To nám řekla Toga ještě že to neslyšel ten tvůj neposlušný ptáček." „Shigaraki drž hubu." „Hej neřvi na mě. Stále jsem tvůj šéf a já byl alespoň poslušný." „Hej... na tohle opravdu nemám náladu." „Ale nooo nebuď tak smutný Toya." „Otočil jsem se naštvaně na Shigarakiho. Co jsem ti o tomhle říkal!" „Já ani nevím... že máš rád poslušné chlapce?" Shigaraki ke mě pomalu začal kráčet a pak mi položil ruce na stehna. „Shigaraki teď nemám náladu." „Takže by ses nechal?" „A skousl si ret. Shigaraki drž hubu fakt prosím." „Od kdy ty říkáš prosím no tak udělám aby si na chvíli zapomněl." Chytl mě za ruku a lehce naznačil hlavou ať jdu za ním. Zvedl jsem se a šel jsem. Šli jsem na záchody kde mě Shigaraki posadil na prkénko a pomalu mi začal sundávat kalhoty zatím co klečel. „Shigaraki nemyslím si že teď je správná doba měli by jsme se připravovat na zítřek." „Tebe zajímá boj a ne to že teď podvádíš ve své podstatě toho papouš-" V tu chvíli jsem vzal Shigarakiho hlavu a narval mu do pusy můj penis. „On je minulost sám říkal ať zapomenu klidně zapomenu až mu ogriluji křidélka." Zapálil jsem cígo zatím co mě Shigaraki uspokojoval svými ústy.