Jak to vše začalo

11

„Dabi stále mu nevěřím nemůžeme mu věřit nebuď naivní!" „Kurva Shigaraki drž hubu bude jako já!" „Haha tak to dopadne hodně špatně." „Haha fakt vtipný... abych ti zase nenechal něco na stoličce!" Shigaraki se naštvaně otočil a zavrčel. „A Dabi pamatuješ si co si slíbil? Jo... Tak to zopakuj!" „Shigaraki nechci to říkat oba víme o co jde ale nikdy se to nestane protože bude jako my! Udělal bych pro něj vše protože ho miluji!" „Dělej řekni to! Nebo mu to řeknu já!" „Dobře... upálím mu ty křídla..." najednou Shigaraki zbystřil a začal se smát. Prosím ať tam nestojí on prosím... prosím. Otočil jsem hlavu a viděl tam stát Keiga. V tu chvíli jako by se mi zastavil svět. Koukal na mě vystrašeně jako bych byl nějaká zrůda... „Keigo počk-" v tu chvíli zabouchl dveře a běžel do prvního patra. „Dabi tak teď si to posral..." Otočil jsem se s neskutečnou nenávistí na Shigarakiho který na mě koukal a usmíval se. „Za to můžeš ty! Zakřičel jsem. Já tě zabiju!" A chtěl jsem už vyslat plameny když v tom mě Shigaraki řekl. „Ty víš že bych vyhrál a taky víš co bych pak řekl kdyby si jen na mě sáhl." V tu chvíli jsem ztuhl a vzpomněl si na to vše co jsme mu řekl o svojí minulosti. „Kurva!" Zavrčel jsem a zvedl se ze židle a šel docela rychlou chůzí do pokoje. A otevřel dveře. „Keigo... No tak..." Řekl jsem jednoduše s dobrou náladou že to zachráním. Zvedl jsem hlavu ale Keigo tam nestál. „KEIGO?! Kurva!! Kde si! Keigo!" Začal jsem běhat po pokoji kde je? „Kde je?!" Běžel jsem do koupelny ale tam taky nebyl. Byl jsem snad ve všech pokojích ale Keigo nikde. Jako by se vše zastavilo a já padl na kolena. Chtěl jsem neskutečně brečet ale moje debilní tělo mi to nedovoluje. Tak se nesnáším jsem zrůda ublížil jsem mu kurva! Seděl jsem na té zemi beze slov a snažil se dýchat což mi moc nešlo. „Keigo prosím vrať se..." Řekl jsem potichu. Šel jsem pomalu do pokoje a sedl si na postel a koukal do země. Najednou jsem si všimnul pírka pod polštářem. Vytáhl jsem ho s nadějím že tam bude jen chtěl jsem se proletět... Ale na papírku co bylo přivázané k pírku bylo napsáno. 'Musím pryč. Nemůžu žít s někým jako si ty... celý dny žít jen ve strachu... Najdi si jinou hračku. Promiň Dabi ale nejsem si souzení.'V tu chvíli jsem celou sílou bouchl do zdi a z ruky mi začala kapat krev. „Takže co si říkal? Nikdy nezradí?" Zvedl jsem naštvaně hlavu na Shigarakiho který stál opřený o futra a sledoval mě pobaveně. „Za to můžeš ty. Proč...?!" „Dabi nic si z toho nedělej." A Shigaraki ke mě začal kráčet. Chytl mě kolem za tvář a pohladil. „Furt máš mě můžeme zavzpomínat na staré časy hm?" A chytl můj penis přes kalhoty a lehce ho zmáčkl. „Shigaraki..." „Ano?" Řekl s lehkým úšklebkem. „Nesahej na mě s těmi špinavými rukavicemi! A bez nich na mě už vůbec nesahej." „Fajn! Ale ty se vrátíš." A vytrhl mi to peříčko z ruky a dal si ho do druhé ruky na které rukavici neměl a z pírka se stal prach. „Hlavně nezapomeň na dohodu."