Jak to vše začalo

15

Seděli jsem u stolu a domlouvali plán proti hrdinům všichni věří tomu že nás Hawks zradil ale já tomu nevěřím. Nebo tomu věřit nechci? Když v tom někdo zaklepal na dveře. Všichni jsme se na tebe otočili a Shigaraki kývnul hlavou. Toga šla pomalu ke dveřím a držela nůž otevřela rychle dveře a my byli připraveni zaútočit. Ale v tu chvíli když jsem chtěl vyslat plameny Togě spadl nůž a skočila po té neznámé osobě. „Já myslela že si nás zradil." V tu chvíli se všichni otočili na mě a já se rozeběhl ke dveřím a viděl tak usměvavého Hawkse. Hawks měl zavřené oči když objímal Togu v tu chvíli jsem Togu odstrčil a Keigo otevřel oči. Koukl jsem do jeho očí a zhluboka ho políbil. Pak jsem Keiga objal a zašeptal jsem...

„Mise bude vypadat takhle. Všichni hrdinové budou schovaný. Musíme tam poslat někoho kdo vypadá nevinně. ta osoba je naláká k zadnímu uniku baru a tam budou čekat všichni. Ta osoba tam musí sama takže pokud se to nepovede té osobě a zemře celý plán je zkažen není se kde schovat. Někdo z hrdinů. Kdo se nabízí?" Jen jsem seděl na židli a viděl jak Endeavour zvedl ruku. „Já to udělám!" „Promiň ale tebe by hned poznali..." Zvedl jsem ruku. „Já to udělám! Nemusíte se bát že by mě odhalili postarám se o to!" Všichni hrdinové se na mě otočili překvapeně. „Ty? Vždyť jsi no.2 hero hned o tobě budou vědět. Musíme vybrat někoho jiného" „Prosím! Jestli mám umřít kvůli míru i kvůli chybám co jsem udělal v životě teď je ta chvíle. Proto vás žádám nechte mě je nalákat k zadnímu vchodu. Nezklamu vás! Přísahám!" Endeavour se zvedl ze židle a položil mi ruku na rameno. „Já mu věřím. Všichni by jsme mu měli věřit." Lehce jsem se usmál. „Tak tedy dobře. Hawks je dostane k nám. Jinak co se dál týče...."

Po schůzi:

„Proč si to udělal? Mohl si nesouhlasit proč ses rozhodl mě podpořit." Endeavour chytil moji bradu mezi dva prsty. „Protože vím že ty to zvládneš." V tu chvíli jsem lehce zrudl. Hned jsem otočil hlavu a rozešel se pryč. Cestou domu jsem přemýšlel. Jak to mám sakra udělal. Když si tam jen tak na kráčím zabijou mě... A kdyby to viděli někdo z hrdinů... Nechci si ani představit co by se stalo... Proč jsem je vlastně zradil? Proč jsem s nimi nezůstal. Teď jsem ten co to povede a vlastně je zničí. Zničím pouto zničím někoho koho jsem miloval. co mám sakra dělat. „Mami Mami ten pán pláče." Otočil jsem se na malou holčičku která mě sledovala. Ta žena se jen na mě otočila sáhla do kabelky a podala mi kapesník. Pak se otočila a šla dál. Sádla jsem si na tvář a ocítil na svém prstu kapku vody. Já pláču? Sakra! Roztáhl jsem křídla a vyletěl co nejvíc jsem mohl. Byl to idiot. On si to zaslouží chtěl se mě zbavit hned jak vytáhnou informace. Zaslouží si smrt! Ale jeho polibky... jeho objetí... byl tu pro mě... zakřičel jsem z plných plic nesnáším tě! Pak jsem jen sletěl kousek ale nechci už jít mezi lidmi. Letěl jsem domů a přistál na svém balkóně skočil dovnitř a hodil na sedačku svoji bundu. Otevřel jsem lednici a vzal si pár piv k televizi. Zapnul jsem nějakou blbost a otevřel si pivo ani jsem moc nevnímal tu televizi jen nechci slyšet samotu. Pil jsem jedno za druhým... Po asi šesti pivech když už jsem byl totálně mimo někdo zaklepal. Pomalu jsem se zvedl abych neupadnul. Otevřel jsem dveře a tam stál Endeavour. Opřel jsem se o futra a usmál se. „Co tu děláš tak pozdě večer ztratila ses holčičko?" Endeavour se na mě podíval nechápavě koukl mi přes rameno a všude uviděl poházené flašky od piva. Já v tu chvíli začal zpívat a proto mě Endeavour chytil a zastrčil zpět do bytu. „Co to děláš! Tak si blbý?!" „Ale nezlob se... víš že vypadáš jako štěně?" A zmáčkl jsem jeho nos. „Co děláš! přestaň! Pojď půjdeš si lehnout." „Ale kocoure nebuď takový mrzout." „Keigo přestaň!"V tu chvíli jsem se zadíval do jeho očí a jen sledoval jak se mu zvětšují zorničky. „Máš oči jak on..." řekl jsem smutně. „Jak kdo?" „To ti říct nemůžu." Usmál jsem se a stále jen sledoval jeho zorničky. Natáhl jsem se k němu a začal pomalu zavírat oči.

Takže tady máme novou kapitolku 😊 Doufám že se líbila 😏