Trvalo to delší dobu,
co sis uvědomila svoji cenu,
co jsi nalezla ve svém srdci
lásku od jejich nenávisti.
Už bylo dost, co tě měli v moci!
Už bylo dost naříkání, žalu a zlosti!
Podrazili ti nohy a tys jim přesto sloužila,
jenom zábavu jsi jim tvořila!
Jejich neupřímná slova, jejich podlé činy
tě věčně trápily,
nikdy nedělali však nic pro to, aby se změnili.
Chyběla dávka porozumění,
chyběly náznaky soucitu,
jenom se ti vždycky smáli,
smáli se tvému pocitu.
Využívali tě pro své cíle,
využívali tě pro své slabosti,
když jsi se tvářila tak zničeně, bídně,
vychutnávali si tvé bolesti.
Přestala jsi jim dělat potravu,
snadnou kořist k obědu,
přestala jsi jim dělat otroka,
vyčerpaného člověka,
přestala jsi být tak naivní,
přestala jsi doufat, že tě někdo odmění.
Byla jsi potřebným kyslíkem,
co oni dýchali,
byla jsi drahým kamenem,
co dlouho oni hledali,
byla jsi snem každého člověka,
byla jsi růže, co nepíchá,
vzdali se tě, přehlížet tě začali,
odešla jsi, oni ztrátu poznali.
Poznala jsi svou hodnotu,
která zdála se být ztracená,
poznala jsi svou drahotu,
jak ses od nich moc lišila.
Změna, bylo tvé vysvobození
od života drsného,
změna byla tvou záchranou
před zkázou tobě danou,
změna byla to, co jsi tak dlouho hledala,
aby ses ničit lidmi přestala.
12.1. 21
