Připadám si jako ztracená,
nedokážu najít zpátky cestu
k životu bez bolesti,
bez trestu.
Připadám si jako bezcenná,
jako bych ztrácela svou hodnotu
a lidmi neustále budu zneužívaná
pro svoji dobrotu.
Připadám si jako zlomená,
co s mým srdcem někdo drze uhodil,
jako bych to už nemohla být ani já,
co srdce mé
někdo těžce poškodil.
Připadám si jako bezbranná,
jejich terčem jsem jen já jediná,
stačí málo k tomu,
aby ostří šipek prolomilo
moji hradbu,
aby zasáhlo svůj cíl.
Připadám si jako neschopná,
jako ta, co nejvíce zklamala,
když jsem nechala odejít ty,
které jsem v srdci
nosila.
Připadám si jako neviditelná,
jako člověk, kterého nikdo nevidí,
jen tehdy mají oči pro něj,
když jim vždy ochotně poradí.
Připadám si jako hlupák,
nepoučím se nikdy
ze své chyby,
je to tím,
že nepřestávám
věřit v cizí lidi
a pak skrývám hlavu pod polštář.
Připadám si jako ztracená,
nedokážu najít zpátky cestu,
věřím však v
neprůstřelnou vestu,
co ochrání mě od všech střel.
22.11. 21
