Smutné vibrace
ozývají se ze srdce,
hrávají tichou melodii,
jinak zvanou dysforii,
hrávají něžně a měkce,
tóny zaznívají tak křehce,
jako by se bály,
aby hlučnou písní
své srdce neroztály.
Srdce plné bolu,
srdce plné bolesti,
pokoušející se vzdoru,
opuštěné z milosti.
Je to kus ledu,
je to kus slepé emoce,
je to pelyněk medu,
co přesvědčí tvé srdce,
že se nejedná o nevěru.
Hořké pocity
lijou se do srdce,
nesou s sebou
tvé zlomené emoce,
nesou s sebou
nápoj plný jedu,
co vpil se do růžových brýlí,
co poznal v lásce pravdu,
že láska je čarodějnice,
co okouzlila tvoje srdce,
poddala ses tomu světu,
světu růžovému květu,
světu iluzí,
už je pozdě,
bolest už jen tak nezmizí.
25.5. 21
