Balada
Modré růže, souznění lásky,
mlhavé nebe, bludy po světě,
srdce křehké, rozlomené na malé kousky,
loudavým krokem po cestě staleté.
Oči se ti klíží, únava si tě dobírá,
tvé tělo už nemůže, při chůzi usíná,
cesta předaleká, cesta blízká,
stačí krok vpřed, stačí krok vzad,
přesto se ti po tom všem stýská.
Starý život, žádná změna,
na to jsi zvyklá byla,
přišel on a tvůj život nabral nového cíle,
bojování za správnou věc, o tom sníje.
Modré šatičky, bílý plášť,
matné vzpomínky, bledá tvář,
vlasy dlouhé až po ramena,
kdo je oná osoba?
Naposledy na tebe pohlédla,
oči vytřeštěné, už se k zemi skláněla,
stála jsi tam beze slova, příčinu jsi hledala,
osoba však bez života ležela a svůj život ti do rukou svěřila.
4.1. 21
