Tady předem poprosím, aby si tohle nikdo nebral osobně, že je tam to ty. Týká se to jiné osoby, která mě v životě hodně moc zklamala...
Nesnáším tě za to,
že upřednostňuješ jiné,
bylo ti kdy naše přátelství milé?
Teď nestojím ti ani za jediný pohled,
proč jsi jen změnila své srdce v led?
Nesnáším tě za tvůj smích,
co pro mé uši stal se hřích,
nevydržím ani slyšet tvůj hlas,
vrací mě to do vzpomínek v nás,
čas, který jsme trávily spolu,
je líto komu?
Bojím se, že tobě ne.
Nesnáším tě za tvoji zbabělost,
utíkáš snad před spravedlnost?
nepřiznáš si svoji chybu,
nevidíš tu bolest, kterou denně hynu,
mám pocit,
že snad schválně to přehlížíš...
Dříve jsem tě měla ráda,
nepřipadala jsem si pak osamělá,
byla jsem si tak jistá, že přátelé mám,
až kvůli tomu zapomínám,
kolik vynaložila jsem sil,
aby byli ostatní pro mě vším,
zřejmě jsem byla jediná,
kdo něco takového cítila,
a ani nevíš,
jak moc jsi mě zranila...
Čím jsem si to zasloužila?
Řekni, čím?
...
22.10. 22
