Kdo je Stefany?// CZ FF✔️

18.

Lhal jsem ji, snad poprvé v životě, ale co jiného by se ode mě dalo čekat.

Byl jsem Bůh lží a lstí. Bylo u mě spíš výjimkou to, že jsem říkal pravdu.

Zůstal jsem se Stefany celý zbytek večera. Byla stále více a více opitá, ale se mnou to nic nedělalo.

Její kamarádky už dávno odešly, ale ona zůstala. Kvůli mně.

Měl jsem opět navrch. Udělal jsem na ni dojem i v jiné podobě bez toho, aby o mně něco věděla.

,,už budu muset jít. Mám tu odvoz" zamávala černou krabičkou ve vzduchu.

Stále jsem nepřišel na to, k čemu to vůbec je. Sotva jsem věděl jak dát Clintovi vědět, že žiji.

Stefany slezla z barové židličky, ale klopýtla. Málem spadla, ale já ji chytl kolem pasu.

,,pomůžu ti" postavil jsem se a odvedl ji až před bar.

,,jsi si jistá, že je nejlepší nápad jet na tomhle, když jsi opilá?" konstatoval jsem, když ukázala na motorku.

Někdo na ní seděl a když k nám zvedl hlavu, tak jsem v něm poznal mého vraha.

Bezrukého nejlepšího přítele Rogerse z války. Ten tu ještě chyběl.

,,budu v pohodě. Tohle je Bucky. Bucky, Will" představila nás, ale my na sebe jen kývli.

Pomohl jsem Stefany se posadit za něj a sjel očima dolů, protože se ji vyhrnuly šaty.

,,hlavně nedělej žádné blbosti" pustil jsem ji. Tohle mi řekla ona, když mě Thor odváděl na Ásgard.

Bucky ji podal helmu a nastartoval, když si ji nandala.

Naposledy se na mě otočila a pak odjeli. Nejvyšší čas jít domů.

Štvalo mě, že to nešlo úplně podle mých plánů. Nejradši bych ji vzal k sobě a dodělal, co jsem začal, když se vrátila.

Dala mi své číslo, takže jsem měl aspoň důvod naučit se s tou malou černou krabičkou.

Žádná žena na světě by se ji nevyrovnala. Měli jsme toho hodně za sebou.

Možná proto jsem se od ní neuměl odpoutat a najít si jinou zábavu. V podobě jiné ženy.

,,Clinte?" zastavil jsem se v obýváku, když jsem přišel do bytu.

Seděl na pohovce a vypadalo to, že spí, ale hned, jak jsem promluvil, se narovnal a projel si rukou vlasy.

,,tvůj bratr má problémy. Ásgard přepadli Mraziví obří z Jotunheimu. Měl bys mu jít na pomoc" to nemyslí vážně.

Nebyla to jen zámiňka mě dostat na Ásgard? Dostat mě tam a už nikdy mě nepustit?

Doteď jsem se tomu vyhýbal, stejně jako Thorovi. To jsem mu měl naběhnout přímo do náruče?

,,má vojsko, své nejlepší přátele a kladivo. Zvládne to i sám. Jak dlouho tu čekáš?" sedl jsem si vedle něj a mezitím si vrátil svou vlastní podobu.

On byl jediný, kdo mohl vidět podobu Lokiho a ne nějakého chlápka, co by mohl hrát modela v reklamě.

Nelíbilo se mi, jakou podobu jsem na sebe vzal, ale aspoň vypadal nevinně.

Nikdo by ho nepodezříval, že udělal něco špatného. Zatím jsem dosáhl všeho, čeho jsem chtěl jen díky jeho obličeji.

,,pár hodin už to bude. Zase jsi nasával?" nevídali jsme se tak často, ale on přišel vždy, když jsem byl někde venku.

Být normální člověk, řekl bych, že se z nás stali přátelé, ale to nehrozilo.

Jen jsme si udělali protislužbu. Já mu vrátil dceru, on mi vrátil život.

Sice stále nevěděl kdo to je, ale měl ji zpátky. Já své slovo dodržel, on taky. Tohle už jsem vyřešit nemohl.

,,jako kdybych se mohl opít" ironicky jsem se na něj zašklebil.

On chapavě kývl a podal mi nějakou hnědou složku, ve které bylo strašně moc papírů.

,,dohoda s Furym a dokumenty o Mrazivých obrech. Podmanili si už tři planety. Je jen otázka času, kdy přijdou na Zemi. Budeme tě potřebovat, Loki. Jsi imunní proti jejich doteku, budeš se nám hodit" tak ať.

Už jednou jsem s nimi spolupracoval a to už bylo přes čáru.

Hodil jsem složku na stůl a dal si na něj i nohy. Jen jsem chtěl oddálit mé odmítnutí, abych tomu dodal na dramatičnosti.

,,jsme v oslabení, Loki. Každá ruka se nám bude hodit. S.H.I.E.L.D. nám nepomůže. Po tom, co udělal Fury Stefany s nimi nespolupracujeme tolik jako dřív, ale zatím nepojali podezření" a co?

I kdyby to podezření pojali, tak mi to bylo jedno. Byla to jejich starost.

,,chcete mi uspořádat rodinné setkání? Ani nevíte, že sem vážně půjdou" argumentoval jsem.

Svého otce už jsem pár stovek let neviděl. Naposledy jsem ho viděl tehdy, kdy jsem ještě nevěděl, že to můj otec je.

,,ty sis taky chtěl podrobit Zemi. Jaký otec, takový syn" stále lepší než Odin.

Křivdil mi a lhal mi. Thorovi vždy nadržoval a když jsem se dověděl proč, tak jsem oba odepsal. I matku.

,,když nechcete, aby Furymu došlo že Stef zase žije, tak ji nepouštějte ven s kamarádkama" ale nevadilo mi to.

Pohled na ni v upnutých šatech byl více než uspokojující.

,,když už ji potkáš, tak na ni dávej pozor. Znáš to, kdokoliv ji může sledovat" to taky není moje věc.

Pouštěli ji oni, ne já. Já si s ní chtěl jenom zase pohrát, nic víc.

,,měl by ses o svou dceru více starat" rýpl jsem si. Já bych se o ni klidně postaral, kdyby pro ni nepřijel bezruký voják.

On mě strčil do ramene, ale zvedl se z pohovky a poklepal prstem na složku.

,,aspoň si to přečti" odešel z celého bytu. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se pro složku natáhl.

I přes to, že to byly informace S.H.I.E.L.D.u, tam nebylo nic, co bych nevěděl.

Na ty planety měli zálusk už několik stovek let, nebylo to pro mě nové. Získali zpět svou moc.

Thor nebyl dobrý král, když mu pod nosem ukradli Truhlici prastarých zim, o které tam nic nebylo.

Byl to zdroj síly obrů, který jim Odin sebral, aby neovládli všech devět světů.

Už jednou se o to pokusili a vypadalo to, že to zkouší znovu a očividně se jim to vedlo.

Přemýšlel jsem spíše nad tím, že se přidám k nim, než k zachráncům. Třeba mi tentokrát ovládnutí Země vyjde.