,,musím tě odvést na Zemi" ví, co jsem chtěl udělat? Jak by to mohl zjistit?
Nikdo o mém plánu nevěděl, takže mu to nikdo nemohl říct. Věděl jsem to jen já.
Nikomu jsem nevěřil a už vůbec ne někomu z Ásgardu. Neměl jsem s Ásgarďany dobré vztahy.
Oni brali jako velezradu, že jsem se převtělil do Odina a nějakou chvíli jim vládl.
Poté jsem jim také jejich vládce zabil, společně s jeho ženou, ale oni si to zasloužili.
,,a smím se zeptat proč, bratře?" založil jsem si ruce na hrudi a přejel ho celého pohledem.
Měl na sobě svoji výstroj, v ruce svíral kladivo, jako by ho po mně chtěl hodit a mračil se.
,,na Zemi zuří boje a Fury si domnívá, že v tom máš prsty" pokynul mi rukou, abych odešel z místnosti.
Zůstal jsem stát na místě a začal se mračit, stejně jako on.
Byl jako Furyho cvičený pejsek, ale když se přidal ke slavným Avengerům, tak začal poslouchat na slovo Starka.
Vždy jsem nenáviděl, když mluvil vznešeně, jak se Bohovi sluší.
Ve spojení s Furym to byla zabijácká dvojka. Nenáviděl jsem ho stejně jako Thorovu řeč.
Díky Stefany jsem si více navykl na jejich zvyky a řeč, a proto jsem byl háklivý na Thora.
Hodněkrát mě bezdůvodně věznili na základně S.H.I.E.L.D.u a vypadalo to, že to chtějí udělat znovu.
,,odkdy zase spolupracuješ s Furym?" zašklebil jsem se na něj.
Zase jim dělal poskoka i přesto, že je chtěli zničit? Byla to součást jejich plánu?
,,odjakživa" odpověděl mi, násilně mě vzal za paži a táhl mě za sebou dlouhou chodbou.
,,a co váš plán je zničit?" na tohle jsem se zeptal poprvé od toho, co mě odvedl na Ásgard.
Neptal jsem se na nic ohledně Země. Chtěl jsem si to zjistit sám. Nepotřeboval jsem k tomu nikoho. Ani Thora.
,,nikdy jsme je zničit nechtěli" to určitě. Byl jsem u toho, když to plánovali!
,,odsposlouchávají tě?" na to už mi neodpověděl. Pochyboval jsem i o tom, že věděl, co to znamená. Hurá na Zemi.
Usnadnil mi tak hodně práci, ale to jsem netušil, že nebudu mít možnost zmizet.
Hned po dopadnutí na Zemskou půdu, mi dva chlápci dali na ruce pouta.
Vzali mě do nějaké dodávky a já se radši ani nebránil.
Neměl jsem důvod jim odporovat, když jsem nic neudělal. Nemohli mě věznit kvůli ničemu. Ale doteď to dělali.
Thor s námi nešel. Byly mezi námi neustálé hádky. Jako za starých časů.
Nenáviděli jsme se ještě víc, než když jsme byli malí. Jemu připadl trůn po té, co jsem zabil Odina.
Měl vše, co kdy chtěl a na co si ukázal. Vzal mi vše, o co jsem kdy stál.
Jediné, na co neměl, byla Stefany. Začalo to sázkou kdo ji dříve dostane. A já vyhrál.
Pak to ale začalo být vážnější a já na nějakou sázku úplně zapomněl.
Dodávka zastavila, chlápci mě vzali každý z jedné strany a začali mě tahat k, mně dost známé, budově.
Byla to hlavní základna S.H.I.E.L.D.u, kde už mě drželi tolikrát, že jsem to nedokázal ani spočítat. Často kvůli ničemu.
Posadili mě k nějakému stolu a stoupli si ke dveřím, kdybych chtěl náhodou utéct.
S protočením očí jsem se sesunul po židli trochu dolů a čekal, kdo přijde tentokrát.
Snažil jsem se dostat z pout, ale nevedlo se mi to. Tyhle byly propracovanější, než všechny předtím.
Do místnosti přišel nějaký jejich agent a sedl si naproti mně.
Párkrát už jsem ho viděl i se Stef. Znali se a dokonce si nejspíš i tykali, ale já zapomněl jak se jmenuje.
Nepamatoval jsem si jména nepodstatných lidí. Měl jsem pro ně vlastní označení.
,,chci mluvit se Stefany. Ta jediná mi bude věřit, že s tím nemám nic společného" začal jsem se mračit.
Stefany mě vždy dostala z problému a doufal jsem, že mi pomůže i teď.
Vzal jsem ji za slovo a žádné blbosti nedělal, tak by mě mohla nějak odměnit. Čímkoliv.
Byla má poslední naděje. Thor nade mnou už zlomil hůl a nikdo jiný by mi nepomohl.
,,kdo je Stefany?" naklonil hlavu na stranu.
Vážně si hrál na to, že ji neznal, aby ji nemusel volat, aby mi přišla pomoct?
,,vtipné. Zavolejte mi ji" řekl jsem přísně a pobavený úsměv změnil na zamračení.
Vždy jsem dosáhl svého a tohle by nemělo být výjimkou. Všechno jsem dotáhl do konce, i když při tom někdo přišel o život.
Smířil jsem se s tím, jaký jsem. Neměl jsem z toho ani výčitky svědomí.
Agent se zmateně podíval za mě a zvedl se od stolu. Otočil jsem se přes rameno a uviděl Thora, jak k nám jde.
Kývl na agenta, který odešel i s chlápky, co mě přivedli a postavil se nade mě.
,,co plánují, Loki? Právě to vzdali a zmizeli. Co přijde? Co chtějí ještě udělat?" zavrčel na mě.
Znovu jsem protočil očima a víc sjel po židli dolů, aby neviděl co dělám s pouty.
Byl jsem kousek od toho, abych se z nich dostal a nemohl jsem riskovat, aby mi to překazil jako všechno ostatní.
,,s nikým nespolupracuji. Kde je Stefany? Odteď budu mluvit jenom s ní, takže byste ji měli zavolat" ironicky jsem se na něj usmál.
Hodlal jsem ji k sobě dostat za každou cenu, když už mě přivedli na Zemi.
,,kdo je Stefany?" úsměv mi poklesl. Co to na mě hrají? To vážně až tak nechtěli, abychom se viděli?
Jak dlouho se na tom domlouvali? To ji ani neřekli, že podezírají mě?
Na Zemi jsem chtěl jen kvůli ní. Už jsem s nimi nepotřeboval vést válku. Neměli nic, co bych chtěl.
Naposledy, když jsem se zapojil do boje na Zemi, to skončilo mou smrtí.
Nikdy nezapomenu na ten pohled Stefany, jak se nade mnou skláněla se slzami na tvářích.
Fury se postavil ke stolu a poslal Thora pryč. Začala se ve mně vřít krev.
Stačil jeden pohled na něj a měl jsem chuť mu vytrhnout srdce.
Zatnul jsem ruce, čímž jsem uvolnil pouta a na poslední chvíli je chytil, aby nespadly na zem.
Nechtěl jsem upozorňovat na to, že mám pouta dole a mám zpět svoji moc. Využiji to bez jejich vědomí.
Fury si upravil kabát a povrchně se na mě podíval. V konečcích prstů jsem ucítila brnění, jak se má kouzla připravovala na útok. Stačí jedna jeho poznámka...
