Kdo je Stefany?// CZ FF✔️

5.

Před očima mi probíhaly všechny vzpomínky, kde byla Stefany.

Od prvního setkání až do chvíle, kdy mě Thor přenesl zpět na Ásgard.

Musel jsem se držet a tisknout zuby k sobě, abych tu bolest, co mi projížděla celým tělem, zvládl.

Ruce z mé hlavy zmizely a já se prudce nadechl a otevřel oči.

Vision vypadal překvapeně a o krok odstoupil.

Trhl jsem s rukama, čímž jsem uvolnil provazy a projel si jimi vlasy. To mě chtěl zabít?!

Promnul jsem si spánky a přitom vraždil všechny pohledem, který mi musel jako jediný stačit.

Klidně bych je zabil, nedělalo mi to problém, ale pak už bych v životě Stefany neviděl.

,,říkal jsem to" zavrčel jsem, rozvázal si i nohy a stoupl si.

Clint na mě opět mířil lukem a Rogers měl v ruce jeho štít.

Na chvíli jsem zvedl ruce nad hlavu na důkaz, že nemám v plánu je doopravdy zabít, ale hned jsem je dal dolů.

,,Loki má pravdu. Viděl jsem i vzpomínky, které jsem vidět nepotřeboval. Jsem si jistý, že byly skutečné. Stefany doopravdy vyrostla a žila až do dvaceti" já to říkal.

On viděl jen pár nemravných vzpomínek, ale já jich teď měl plnou hlavu.

,,skliďte ty zbraně. Jenom vyřešíme Stefany a už mě neuvidíte, berete?" natáhl jsem ruku ke Clintovi.

Ten o to měl mít největší zájem. Byla to jeho dcera!

,,jak je to možné? Jak mohla žít? Vždyť... zemřela" posadil se na sedačku a ten mladý mu hned dal ruku na záda.

To přešel na Clinta, když nemohl mít Stefany? Tentokrát se zamiloval do něj?

,,říkal jsem, že se Fury vrátil v čase. To mě tu nikdo neposlouchá?!" rozhodil jsem rukama.

Rogers ke mně rázně přišel, vzal mě za rameno a zatlačil mě zpět na židli.

,,tohle už si nedovoluj. Jsem Bůh, mohl bych tě zničit" odhodil jsem jeho ruku, takže se mě nedotýkal.

,,bojíš se. Bojíš se o ni" pronesla čarodějnice.

Všichni se na ni podívali, ale ona se dívala jen na mě, jako kdyby mi chtěla propálit díru do hlavy.

,,nikdy nemám strach" dal jsem důraz na každé slovo, aby tomu rozumněla.

Na co si hrála? Co si o sobě vůbec myslela? Nařknout Boha z toho, že má strach? Kde je slušnost?!

Ona jen protočila očima a odešla. Vision za ní hned šel.

Na první pohled šlo vidět, že k sobě mají blízko, ale nešlo mi do hlavy, proč za ní běhal jako ocásek.

,,Clinte chceš zpátky svojí dceru?" předklonil jsem se, abych na něj viděl.

Pokud bych získal na svou stranu jeho, ostatní by šli s ním. Brali se přece jako rodina.

,,pokud říkáš pravdu, tak do toho jdu. Kvůli ní a ne kvůli tobě. Pokud může žít, tak udělám cokoliv, ale ty pak zmizíš a už se tu v životě neukážeš" namířil na mě prst.

,,beru" zase lžu. Lhaní mi šlo a vypadalo to, že mi to sežral.

Pokud bych zpátky Stefany dostal, a i kdyby ne, tak bych na Zemi zůstal v podobě někoho jiného.

Už nikdy jsem se nechtěl vrátit na Ásgard. Nenáviděl jsem to tam. Připomínalo mi to jen to nejhorší období života.

,,a co jako hodláte dělat? Vynálezt stroj času, vrátit se a přitáhnout ji zpátky? Jen tak? To si myslíte, že se to povede? Ty mu vážně věříš, Clinte?" začal vyšilovat Rogers.

To si vážně myslel, že bych šel na jejich stranu jen tak? Kvůli ničemu?

Vzal bych první nabídku od toho, kdo by šel proti nim. Nikdy bych se k nim nepřidal, kdyby nešlo o Stefany.

,,musíme na základnu S.H.I.E.L.D.u. Určitě tam budou nějaké dokumenty o vrácení se v čase. Fury má dokumenty o všem, tohle chybět nebude" přemýšlel jsem nahlas.

Byla to jediná možnost jak zjistit, kam přesně se přenesl a kde je stroj času teď.

Vypadalo to celkem snadně. Stačilo získat stroj a konec. Přenést se, zachránit ji a všechno by skončilo dobře.

Datum i čas musel vědět Clint. Teď už jen ten stroj.

,,tohle nikam nevede, Loki. Přece musíš sám vědět, že je to úplná blbost!" postavil se pavouk.

Nic jsem mu na to neřekl a dál sledoval Clinta.

Zíral do země a vypadalo to, že o tom vážně přemýšlí.

Kdyby tohle oni řekli mně, tak do toho nejdu ani za nic. Stefany Nestefany. Nešel bych do toho.

,,půjdeš tam sám. A pokud se něco stane, necháme tě tam. Je to na tvé vlastní riziko" souhlasil nakonec Clint.

Prosím?! Proč bych tam měl chodit sám? Byla to jeho dcera, ne moje!

Sice jsem k ní měl blíž než ke komukoliv jinému, ale ani to neznamenalo, že tam musím já. A ještě k tomu sám.

,,a to jako proč? Potřebuji krýt záda! Dělám to pro vás!" prudce jsem se zvedl.

Židle za mnou se převrátila a spadla na zem. Rogers se ke mně hned postavil čelem.

,,protože nevěřím, že by něco takového byla pravda a kdyby ti o ni nešlo, tak do toho sám nejdeš. Záleží ti na ní" zvedl ke mně hlavu.

Zatnul jsem ruce v pěst a už se chystal se přenést, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel.

Nemohl jsem couvnout. Neodpustil bych si to. Tohle je pro Stefany.

Ale neměl pravdu. Nezáleželo mi na ní. Jen jsem ji oplácel to, co dělala pro mě. Nehodlal jsem si dělat dluhy.

I když to dělala z její vůle, tak mi pomohla víckrát, než jsem dokázal spočítat.

Pomáhala mi i tehdy, kdy mě nenáviděla. I tehdy, když jsem zabil ty lidi. I tehdy, když jsem umíral.

Nevzdala to i když to bylo obtížné. Jestli jsem měl já pomoct jí spoluprací s nimi, tak jsem to musel udělat.

,,seženeme doktora Strange. Přenese tě tam snadněji, než kdybys tam musel vtrhnout" odešel Clint.

Kopl jsem do židle za sebou. To tam vážně mám jít sám?!

Opakoval jsem si, že by to Stef pro mě udělala, ale přestávalo mě to držet při nich a pomoct jim.

,,to nemyslíš vážně Clinte!" zakričel Rogers a odešel.

,,co ty tak blbě koukáš? Chceš mi snad něco říct?" vyštěkl jsem na pavouka, co jako jediný zůstal v obýváku.

On zaťal pěsti, stejně jako já. Už jsem nebojoval dlouho. Užiju si to.