On si odhodlaně stoupl přede mě. Navzájem jsme se dívali do očí.
Ani jsem se nedivil tomu, že ho Stefany nechtěla. Kdyby ho chtěla, tak by byli spolu.
Nikdy se nebála dát najevo co cítí. Možná, že jsem ji to trochu zkazil, protože naposledy ukázala city mně. A já zabil skoro sto lidí.
Ale i tak jsem věděl, že by s ním nikdy nic neměla. Nebyl její typ. Byl úplný opak mě.
,,tak dělej. Zkus to. Ještě nikdy jsme nedokončili to, co jsme začali" strčil jsem do něj.
On zatnul čelist, ale po chvíli ji povolil, obešel mě a přitom do mě vrazil ramenem.
,,já věděl že na to nemáš!" zavolal jsem za ním.
Ani se na mě neotočil. Škoda, už jsem se těšil. Přepral bych ho s jednou rukou za zády.
Sedl jsem si na pohovku a zaklonil hlavu. Uvolnil jsem všechny svaly a úlevně vydechl. Teď by se mi Stef hodila.
Pár hodin se nic nedělo. Byl jsem v obýváku a všichni ostatní běhali po domě.
Někdy se do obýváku naklonila malá brunetka, ale moc jsem ji nevěnoval pozornost.
Neměl jsem rád děti a kdyby to bylo na mně, tak bych ji klidně nechal shořet, ale to by mi nikdo z nich neodpustil.
Vyvolával jsem své iluze na lusknutí prstů a stejně rychle je nechával zmizet.
Nudil jsem se. Nikdo mi neřekl jak se vyvíjí situace, takže jsem neměl ponětí o tom, jestli to vůbec vyjde.
K čemu jsme vůbec potřebovali nějakého doktora? Stačilo tam jít, vzít pár papírů a zmizet. Nic těžkého.
,,co chceš s tímhle dělat?" kývl jsem k poutům v Clintových rukách.
On rukou ukázal k něčemu bílému u zdi. Naklonil jsem hlavu na stranu. Co to je a proč na to ukazuje?
,,nenecháme tě přes noc jen tak volně v domě Pepper" vzal mě za rameno a zvedl mě z pohovky.
To mě chtěl zase uvázat a jako psa? A ještě k tomu pouty?
Dokázal bych se z nich dostat během minuty. Už jsem v tom byl zkušený. Kvůli Furymu.
Nechal jsem se a posadil se vedle té bílé věci, kterou provlékl pouta a dal mi je na ruce.
,,tohle jsem s tvojí dcerou používal na něco jiného" zvedl jsem k němu hlavu s úšklebkem, když si stoupl.
Stále jsem se ho snažil přesvědčit, že vážně nezemřela tak brzy, ať to bylo čímkoliv.
Přece jsem nemohl spát s šestiletou holkou, takže muselo být něco pravdy na tom, co jsem říkal. To mu nedochází?
,,ještě jedno slovo a zlomím ti vaz" otočil se a odešel.
Zasmál jsem se a pokroutil nad ním hlavou. I když Stefany bylo dvacet, tak pro něj byla pořád jako malá.
Nikdy jsme mu neřekli, co jsme mezi sebou doopravdy měli, i když mu to pravděpodobně došlo.
Vyvlékl jsem ruce z pout, když zhasla světla v domě a šel si lehnout na pohovku.
Nehodlal jsem spát na zemi s pouty na rukou jenom kvůli tomu, že se báli, že bych zdrhl.
Kdybych vážně zdrhnout chtěl, tak už to udělám dávno.
Nemohl jsem usnout, takže jsem se zvedl a potichu vešel do chodby, kde byly dveře do různých pokojů.
Pomalu jsem otevřel ty, kde jsem našel album s fotkami a podíval se dovnitř.
Na posteli nikdo neležel, takže jsem vešel a zavřel za sebou dveře.
Vzal jsem album ze země, plyšového lva ze stolu, posadil se s tím na postel a začal procházet album pod lampou na nočním stolku.
Stefany byla roztomilá. Jako malá vypadala úplně jinak než jako dospělá.
,,proboha co tu děláš?!" rozkřikl se v pokoji ženský hlas.
Rychle jsem se zvedl z postele, zacpal ústa Starkově ženě a zavřel potichu a pomalu dveře.
Doufal jsem, že ji nikdo neslyšel, protože měla hlas jako siréna.
,,nedělám nic špatného. Kdybych to udělat chtěl, tak už jsi mrtvá" pustil jsem ji a odstoupil o dva kroky.
I tak jsem byl připravený ji znovu zacpat ústa, kdyby křičela.
,,jen jsem chtěla toho plyšáka. Morgan s ním chce dneska spát" natáhla ruce jako kdyby mě chtěla uklidnit.
Ohlédl jsem se přes rameno na postel. Proč by si ho měla brát?!
,,je Stefany, ne nějaké Morgan" vrátil jsem hlavu zpátky k ní a začal se mračit. Nesáhla by na něj i kdybych ji měl zlomit ruce.
,,netuším o kom mluvíš, ale tím, že budeš bránit její věci ji nevrátíš. Jde vidět, že ti chybí, ale..." ,,cože mi?" co to říká?!
V životě jsem neslyšel, že by mi mohl chybět člověk, když jsem ho ani nevlastnil.
Podle lidí mi chyběl soucit, svědomí a nějaká empatie, ale člověk? To ne.
,,chybí ti. Jako když někoho postrádáš a myslíš na něj každý den, ale on s tebou není. Mně taky Tony chybí" a proč mi to říká?!
Mně bylo jedno, že Starka postrádala, nebo že ji chyběl, jak řekla. Byla to její věc.
,,mně Stefany nechybí. Ani jsem nevěděl co to znamená. Vem si toho lva a vypadni" sebral jsem tu věc z postele a dal ji ho do rukou.
Ona otevřela dveře, ale otočila se na mě. Obrátil jsem oči a založil si ruce na prsou.
,,myslíš si že ne, ale je to tak" zavřela za sebou dveře a už se ani nepozastavovala nad tím, co v tom pokoji dělám.
Říkala 'chybět'. Stefany jsem postrádal, ale nechyběla mi. Nebyla to přece věc.
Sedl jsem si zpátky k albu a vytáhl z obalu jednu fotku, kde jako malá držela luk a nevypadala moc šťastně.
Dal jsem si ji za vestu, album odložil na stůl a šel zpět do obýváku na pohovku.
,,vstávej, vyvrheli" shodil mě někdo na tvrdou zem. Ztěžka jsem se nadechl a otočil hlavu. Rogers.
Vzal jsem ho za nohy a taky ho shodil na zem. Nemá si zahrávat s Bohem.
