,,pamatuji si Stefany!" vysoukal ze sebe a já od něj odtrhl ruku.
On se předklonil a začal kašlat. Clint se k němu hned nahrnul a pomohl mu se posadit.
,,jak si ji můžeš pamatovat?! Všichni ji zapomněli!" začal jsem přecházet po obýváku.
Nechápal jsem to. Jak si ji mohl pamatovat, když na ni všichni na Zemi zapomněli? Myslel jsem, že jsem jediný...
,,po tom, co zemřela, jsem se spojil se strážci galaxie, protože potřebovali taky do minulosti a oni mě odnesli pryč. Ty jsi taky nebyl na Zemi, když se to stalo. Možná proto si ji pamatuju" zasýpal.
Aspoň jsem měl důkaz, že jsem o tom říkal pravdu. Teď už by Clint mohl uvěřit.
,,proč jsi o tom nic neřekl?" rozhodil rukama Clint a já se zasmál. Určitě to ublížilo jeho sebevědomí.
Vsadil bych se, že doufal v to, že lžu, aby nemusel nic zařizovat s Furym a aby mi to mohl předhazovat do konce života.
V životě by mi neodpustil, kdybych lhal o Stefany. Jednou jsem to zkusil.
Stefany se jedno ráno objevily na krku tmavé podlitiny v podobě mé ruky a Clint si myslel, že jsem ji chtěl zabít.
Malém mi mozkem prohnal šíp, ale pak mu nejspíš došlo, že to nebylo z násilí.
Měsíc jsem pak za Stef musel chodit tajně, proto nechávala odemčené okno.
,,když jsem se vrátil, tak mě zavřeli. Určitě v tom měl prsty Fury. Zabavili mi úplně všechno, včetně stroje času" a jsme zase na začátku.
Kopl jsem do stolku, co byl vedle pohovky. Přeletěl ke zdi, kde se sklo roztříštilo.
Zachytil jsem Clintův pohled, ale nic na to neřekl.
,,co se tu proboha děje?" přibehl k nám Rogers a hned za ním zastavila zrzka.
Scott řekl, co všechno se stalo, když odešel, což jsem moc neposlouchal.
Nezajímaly mě nějaké historky o tom, jak zachraňovali ženu se zelenou kůži, do které se někdo z nich zamiloval.
,,ale znám někoho, kdo Hope najde i s vybavením. Pokud nebude mít stroj u sebe, tak ho dokáže sestavit" konečně.
Byl to konec proslovu, který jem začal vnímat.
,,tak to bys měl začít pracovat, jinak tě do toho vězení s radostí dovedu zpět" zvedl jsem se a odešel do druhého patra.
Zavřel jsem se v jejím pokoji a dopadl zády na postel.
Vytáhl jsem zpoza oděv fotku a stiskl ji v prstech. Všechno mě hrozně štvalo. Nebyl jsem smutný, ale naštvaný.
Vyměnil bych kohokoliv ve vesmíru za Stefany, jen abych to měl z krku.
Chyběl kousek k mému vítězství a zmizení. Teď už se nemohlo nic pokazit.
Klidně bych tu jejich slavnou Hope našel sám a přitáhl ji sem za vlasy, ale už takhle jsem toho pro ně udělal hodně.
Taky mohli hnout prstem, když už ji chtěli zpátky a věděli, že to není lež.
To oni byli ti, kteří by ji vídali denně, pokud by se její navracení povedlo. Nebyl bych to já, ale oni.
,,kdo je zase tohle?" ukázal jsem na snědého chlápka, který seděl u stolu v kuchyni, když jsem přišel dolů.
Celou noc jsem nemohl spát a jen přemýšlel nad nesmysly. Nad Stefany.
,,to je můj přítel Luis. Najde Hope" ujal se slova Scott a jmenovaný začal hned kývat hlavou.
,,proč tu v tom případě jen tak sedíte?" zvedl jsem jedno obočí.
Luis se zvedl a dal ruce před sebe jako kdyby mě chtěl uklidnit a začal s nimi třepat.
,,já vím kde je. Ptal jsem se bratránka, který se zeptal jeho bratránka z druhého kolene, kterého přítelkyně znala Hope ze střední školy a ta se..." ,,na to nemám nervy. Až budeš u konce a řekneš kde ta ženská je, tak přijď" chtěl jsem odejít, ale Scott mě chytl za paži.
,,ještě jednou na mě sáhneš, tak ti zlomím vaz" chytl jsem mu zápěstí a stiskl mu ho, až začal krčit kolena.
On věděl, že měl namále, když jsem ho začal dusit a ani to mu nebránilo si na mě dovolovat. Neuvěřitelné.
,,dobře, dobře. Páni líbíš se mi. Jdeš hned na věc, s ničím se nepářeš a..." zavraždil jsem Luise pohledem.
On hned ztichl a já pustil Scotta, který ode mě hned začal couvat.
,,nechtěj, abych se zeptal znovu" dal jsem důraz na každé slovo. Oba se na sebe podívali.
,,Clint už se chystá. Vezmeme ho za ní a přivezeme ji sem" ,,ale ty s námi nepůjdeš" doplnil Scotta Clint.
Chtěl jsem něco namítnout, ale radši jsem byl ticho. Mysleli jsme na totéž.
Kdybych byl u toho, že by ta ženská odmítla nám pomoct, tak bych ji donutil všemi prostředky.
,,já ho tu pohlídám" vzal mě zezadu za krk Thor a stiskl ho.
Zaklonil jsem trochu hlavu a pokusil se mu vykroutit, ale měl až moc pevný stisk.
Počkal až ti tři odejdou a až poté mě pustil. ,,bratře" utrousil jsem suše a chtěl odejít, ale on si stoupl přede mě.
,,máš poslední týden na Zemi. Pak tě vezmu zpět na Ásgard ať svou práci dokončíš či ne" to zrovna.
,,vrátím se tam jen pokud nastoupím znovu na trůn. Myslím, že mi kralování šlo, když tě Odin vyhnal" spojil jsem ruce za zády.
Tohle ho vždy namíchlo, protože to bylo porvé, co zklamal otce a kdy otec zklamal mě.
Tehdy jsem se dozvěděl o mém pravém původu, a taky jsem poprvé zavítal na Zemi.
Měl jsem za úkol přivést Thora zpět, ale poznal jsem Stefany, tak jsem se zde zdržel.
,,jen přes mou mrtvolu" vypnul hrdě hruď a já se začal usmívat.
,,jak si přeješ" chtěl jsem zahájit boj, ale vtěsnala se mezi nás ta zrzka. Klidně budu bojovat s ní.
