𝔏𝔞𝔟𝔶𝔯𝔦𝔫𝔱

22.

Pohled Jasine

Šli jsme se s Gallym podívat na nějaké místo, odkud jsme měli výhled přímo do budovy Zlosinu. Vsimli jsme si i Teresy. Seděla v jednom z mnoha oken. Bylo mi líto, že nás vyměnila za ZLOSIN. Možná pro to měla nějaký důvod, ale nevím, jaký. Pak nám Gally řekl plán. Nejdřív potřebujeme chytit Teresu a přivést ji do naší základny nedaleko města, jež v minulosti tvořila nějakou kruhovou halu.

Thomas se tedy vydal do středu města a šel najít Teresu. My ostatní jsme zatím čekali v jednom z pokojů, který byl společný pro nás všechny. Brenda s Jorgem tam zrovna probírali nějaký další plán. Gally chodil sem a tam po místnosti a Newt ho sledoval. Jula zatím seděla na židli a vypadalo to, že si zpívá. Šla jsem k ní blíž a opravdu si broukala nějakou melodii.

Ta písnička ve mě vyvolala vzpomínku. Jen jednu jedinou. Když jsem byla malá, mamka mi ji vždycky zpívala před spaním. Přidala jsem se k ní a broukaly jsme si spolu. Bylo zvláštní slyšet její zpěv. Zpívala hezky a uvolněně, jakoby nebylo nic strašného sedět uprostřed spáleniště v jednom městě, kolem kterého chodí spousta raplů a honí nás Zlosin.

Mezitím, co jsme si tam tak zpívali jsem uslyšela další hlas, který se k nám přidal. Byl to také dívčí hlas. Brenda měla ale narozdíl od July vysoký hlas a zpívala hlasitěji. Později se pak přidali i ostatní, až na Gallyho, který nás všechny s úsměvem pozoroval. Nikdy jsem ho vlastně neviděla s takhle upřímným úsměvem.

Pár hodin na to se Thomas vrátil i s Teresou, která měla na hlavě pytel. Posadil ji na židli a Gally ji svázal ruce, aby nemohla jen tak odejít. Pak ji sundal pytel a sedl si naproti ní, na otočenou židli.
"Nekoukej na něj" řekl, když si všiml, jak zírá na Thomase.
"Proč na něj ziráš? Dívej se na mě!" Řekl a ona konečně odvrátila zrak.

Na výslech jsem odešla, protože jsem nechtěla vědět, co tam řeší. Po nějaké době za mnou přišla i Brenda, která prý odešla, protože Teresa chtěla, aby se jí zastala. No a nakonec vyhodili i Julu. Všechny tři jsme stály za dveřmi a čekali, až výslech skončí. Když se pak otevřely dveře, všichni jsme vyběhli dovnitř.

Pohled July

Teresa nám vyndala nějaké sledovací zařízení ze zadu na krku a pak jsme se šli nachystat na naší cestu do Zlosinu. Mezitím dorazila práva ruka a tak jsme je seznámili s plánem. Teresa nám totiž řekla, že Zlosin zahájil další kolo labyrintu a už tam poslal další subjekty. To měla na starost pravá ruka a Jasine. Thomas, já a Newt jsme měli jít pro Minha a Gally se měl postarat o ostrahu.

Když jsme všechno připravili a oblékli jsme si pracovní obleky lidí ze Zlosinu, vyrazili jsme k jejich základně. Prošli jsme chodbou a šli přímo k budově. Byla hodně vysoká a moderně zařízená. Z téhle vzdálenosti vypadala ještě větší než z dalekohledu. Nebylo zcela jasné, co nás tam čeká, ale byli jsme připraveni na všechno.

Sešli jsme schody do podzemí, kde měli subjekty, které nejsou v labyrintu a všechny jsme je vypustili ven. Poslali jsme je na místo, kde měla být zrovna Brenda, která je měla odvézt pryč. Mě zaujala jedna menší místnost v ústraní a tak jsem informovala ostatní a vydala se na průzkum. Znovu mě rozbolela hlava a já měla pocit, jakoby mi v mozku něco lezlo a mozek ničilo. Jako nějaký parazit. Musí to být erupce. Žádnou takovou nemoc neznám.

Ocitla jsem se ve spoře osvícené místnosti s bílými stěnami a jednou skříní a stolem. Byla to nějaká kancelář. Šla jsem až ke stolu a otevřela šuplík. Byla tam spousta věcí a složky označené jako ' data zachráněna z mazáku' hodila jsem to do jednoho batohu že skříně a hledala dál. Z ničeho nic jsem se rozkašlala tak, jako nikdy před tím a chvíli jsem ani nemohla dýchat. Naštěstí se mi brzy povedlo kašel uklidnit.

Našla jsem i kazety ze záznamu kamer a také záznamy z labyrintu. Všechno jsem si to vzala a hledala dál. Našla jsem ještě několik důležitých věcí a pak jsem našla to, co jsem hledala. Papír a propisku. Ihned jsem se rozhodla.

Když jsem byla hotová, vylezla jsem z místností a vydala se za ostatními.