𝔏𝔞𝔟𝔶𝔯𝔦𝔫𝔱

2.

    Doběhli jsme ke kleci a siréna zněla dál. Klec se otevřela. Jako první jsem si všimla, že tam je v kleci bažant.

" Hele Alby, bažant!" Zakřičím na Albyho a on se na mě otočí." Myslíš toho kluka?" Zeptá se trochu nesměle. " Ne no...i když, co kdybychom říkali nováčkům bažanti?" Napadne mě a znovu se otočím na Albyho." Souhlasím, ale tenhle týpek je spíš zelenáč koukni jak je zelenej" Přisvědčí mi ihned a oba dva shlédneme do klece pod námi." no jízda kleci asi nebude moc pohodlná." Promluví po chvíli Alby, když si prohlédne toho nového kluka.

Skočila jsem do klece a prohlédla si toho, bažanta' byl to takový normální blonďatý kluk, docela pěkný, to se musí uznat, ale nebyl to úplně můj typ. Když jsem uznala, že si ho prohlížím dost dlouho, podala jsem mu ruku a vytáhla ho do stoje.

"Ahoj, já jsem Juliana a tohle je Alby. Pojď, pomůžu ti z klece, ať te tu můžeme provést, nebo se ti tady tak líbí?" Zavtipkuju a on jen zavrtí hlavou v zápor. Alby k nám spustí lano a já mu ho podržím tak, aby se ho mohl pohodlně chytit. Potom ho Alby vytáhne nahoru na plac.

Provedli jsme nováčka a večer si udělali menší táborák, abychom se trochu představili a objasnili situaci tomu klukovi. Při našem zdlouhavém rozhovoru a výměně názorů jsme se dostali až k tomu, jak často se objeví nováček.

Jelikož je to jen jednou za měsíc, Alby navrhl, že by to měl být svátek, takzvaný Den bažantů, kdy se nebude pracovat, protože bychom mohli prací zameškat příjezd nováčka. Ještě jsme bažovi pověsili síť a pak jsme šli spát.

Druhý den jsme společně s novým bažou běželi do labyrintu. Nikde se jsme neviděli rmuta, ale zdi byly jinak než předtím. Vzala jsem si papírek a nakreslila si naši cestu, abych věděla, jak se pohybuje.
"Co to děláš?" A vida, je docela pozorný, všiml si toho, co dělám.

"Jen si zakresluju naší cestu, protože mám dojem, že ty zdi byly včera jinak." Vysvětlila jsem mu a opět jsme přidali na tempu.

Novej baža byl docela dost rychlej a tak jsme ho s sebou brávali pořád. Občas jsme se rozhodli, že se rozdělíme, abychom toho prozkoumali víc. Pokaždé jsme svou cestu nakreslili na papír a ten pak uložili do nějaké krabice.

Ten týden přijel v kleci první pes. Nejdříve se nás hrozně bál a vypadal, že nás sežere, ale pak si to asi rozmyslel, když jsme mu dali kus svého masa. Pojmenovali jsme ho Haf. Sice moc neštěká, ale nám to přišlo jako dobré jméno.