𝔏𝔞𝔟𝔶𝔯𝔦𝔫𝔱

9.

Pohled July

Už jsem tu byla skoro čtyři roky. Zvykla jsem si na svůj nový život. Nebyl by tak špatný, kdybychom nebyli v ohrožení života. Každý, kdo přišel o život byl jako součást rodiny, a najednou tu nebyl. Bylo nás tu už pět holek. Zbytek kluci. Podle mých počtů mi mohlo být asi 17. Ostatním okolo 16 nebo 17. Jen málo jich bylo mladších. Už jsem si zvykla, že tu není Nick, ale připadá mi, jakoby mě pořád sledoval. Znamenal pro mě opravdu hodně. Občas s ním mluvím, ale spíš mluvím sama se sebou. Taky se mi občas objeví ve snu a George taky.

Placem se rozezněla známá siréna. Další baža se k nám za chvíli přidá. Otevřeli jsme klec a tam se krčil malý kudrnatý kluk. Mohlo mu být tak 12 možná míň. Bylo mi líto, že je tak malý a už je vystavěn takovému nebezpečí. Newt skočil do klece a ten kluk se ještě víc namáčkl na zeď.

Pak skočila do klece Jasine. Kluk se trochu uklidnil. Jasine se na něj usmála, zamávala mu a pomohla mu z klece.

Pohled Chucka

Byl jsem ve tmě, a občas se ozval akorát skřípot nějaké konstrukce okolo mě. Bál jsem se tam. Podle všeho jsem tam byl sám.
Ani jsem nevěděl, jak se jmenuju. Bylo to strašné...

Pak se klec zastavila a nade mnou se objevilo zelené světlo. Lekl jsem se a zalezl do rohu klece. Pak se nade mnou otevřel otvor, asi dveře a já uviděl spoustu světla. Oslepilo mě a já si musel dát ruku před oči.

Po chvíli se moje oči přizpůsobily a já zamrkal. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl spoustu dětí. Teda myslím, že to byly děti...
Byly starší než já.

Pak do klece skočil nějaký blonďatý kluk a já se namáčkl víc do rohu. Pak do klece skočila holka. Vypadala mile a tak jsem se trochu uklidnil. Ona se na mě usmála a zamávala mi. Asi nemluví...

Pak ji něco řekla další holka, ta byla děsivá, schoval jsem se za tu první holku.
"Tak jak se jmenuješ bažo?" Zeptala se ta děsivá holka.
"Chuck" pípl jsem.
"Fajn, já jsem Jula a tady tohle je Jasine. Provede tě tu Newt ano?"
"D-dobře.."
"Fajn. NEWTE! Pojď sem!"
Přišel k nám ten blonďatý kluk. Takže tohle je Newt...

Pohled Jasine

Vypadalo to, že jsem jediná, koho se ten klučina nebojí. Jula zavolala Newta, aby ho provedl. Ráda bych to udělala, jenže neumím mluvit. Teda aspoň myslím...

Přišel za mnou Clint, že mě potřebují na ošetřovně. Prý se něco stalo Sandře. To je ta Newtova holka. Škoda... Newt se mi totiž líbí, ale je se Sandrou a já mu nic nemůžu říct... Navíc bych to Sandře neudělala, jako holky musíme držet spolu a já ji mám docela ráda.

Šla jsem tedy za Clintem. Pak jsem uviděla Sandru, jak leží na lehátku a hází sebou. Byla od krve a to mě zarazilo. Do labyrintu přece nesmí, tak co se jí stalo?

Zranění bylo špatné. Už se nám ani nemohlo povést to opravit...

Pohled Sandry

Ach jo! Newt mě zase naštval. Prej že nemám být hnusná na kluky. Ale oni jsou úplně blbí! Tak dost! Už mě to nebaví. Prostě půjdu do labyrintu a ukážu všem, že jsem dobrá. Vyrazila jsem mezi zdi, ale jakmile jsem zahla za roh, vztek že mě opadl a já zjistila, že jsem ztracená.

Souhlasím, že mi asi hráblo. Co to bylo za pitomej nápad? Teď mě tu ten rmut zabije!
Nejsem ani moc dobrej běžec. Ze všech sil jsem se rozeběhla, ale mě prostě běh nejde, takže jsem každou chvíli zakopla. Proč jsem se jen naštvala, vždyť o nic nešlo, proč jsem jen běžela do labyrinty, teď mě tu ten rmut zabije a já už se nikdy nebudu moct za všechno omluvit.

Pohled Newta

Sandra mě dneska zase naštvala. Pomlouvá moje kamarády a dokonce i Nicka. Kdyby jí slyšela Jula, asi by ji zavřela do díry. Na týden. Normálně se takhle nechová, asi se jí něco stalo.

Šel jsem provést Chucka. Cestou jsem viděl Jasine. Přiznávám, že jsem hroznej blbec. Myslím, že se mi líbí, ale jsem se Sandrou a nemůžu si mezi nima vybrat. Pak jsem ji uviděl, jak běží do dvora a  pak něco ukazuje. Pak jsem slyšel kluky, jak volají Julu. Předal jsem Chucka Jackovi, který byl zrovna poblíž a běžel tam.

Uviděl jsem je stát uprostřed místnosti a Jasine ji něco ukazovala. Pak se Jula zděsila a běžela s ní na ošetřovnu. Běžel jsem tam.

Pak mě našla Jula a hned mě zatáhla dovnitř. Uviděl jsem tam Sandru. Nejspíš umírala.
"Ne! Co se stalo?" Zeptal jsem se, hlas jsem měl podivně vysoký.
"Myslím, že běžela do labyrintu, ale nevím proč."
"Necháme vás tu o samotě."
Omluvil jsem se Sandrou a ona řekla, že je jí to líto. A taky že se bude muset rozloučit. Držel jsem ji za ruku celou dobu. Nic takového jsem nechtěl. Neměl jsem se na ni rozčílit. Musel jsem si každou chvíli utírat slzy.
Omlouvám se Sandro...

Pohled Jessiky-Jacka

Newt mi předal Chucka a já mu šla ukázat Plac. Pak jsem ho zavedla do kuchyně a nechala ho najíst.

Uviděla jsem Julu.
"Co se děje?"
"Ale, Sandra."
"Aha." Přesně jsem věděla, co se děje. Tohle říkali všichni, když někdo umíral.
"Doufám, že na tebe zatím nepřišli."
"Ne dobrý."
"A co Chuck?"
"Teď si povídá s Pánvičkou"
"Super.  Tak ahoj na večeři." Mávla na mě a odešla.