𝔏𝔞𝔟𝔶𝔯𝔦𝔫𝔱

5.

    Ani jsem to nestihla zaregistrovat a už jsem tu byla rok. Byl hodně špatný. Stalo se toho mnoho. Jeden čón se snažil utéct dírou od klece, ale něco ho přeseklo na dvě poloviny. Chudák novej baža, ten si musel strachy plopnout. Jeho tělo totiž přivezla klec, ve které byl i nový baža já osobně bych se asi šíleně vyděsila, protože bych si myslela, že mě někdo posílá na smrt. No...nebyla bych daleko od pravdy, ale i tak.

Další zajímavá věc, která se za tenhle rok stala byla ta, že jedna z těch tří holek se rozběhla do labyrintu a to se jí stalo osudným. Její tělo jsme nikdy nenašli. Bylo to smutné. Taky jsme přišli o George a spoustu dalších. Newt se mezitím pokusil spáchat sebevraždu, což se mu úplně nepodařilo. Zlomil se nohu a už nemůže být běžec. Dnes by měl přijet další bažant. Ve skutečnosti bych byla raději, kdyby už nikoho neposlali do toho frasnýho labyrintu, ale ty tupý čóni si zřejmě nemůžou pomoct. Tak, to jsem se rozvášnila...

Placem se rozezněla siréna. Za chvíli by měl přijet baža. Rozhodně mě zajímá kdo to bude, tak jsem s Nickem polemizovala, co bude dělat za práci. Málem bych zapomněla, s Nickem jsme teď nejlepší kamarádi, ale upřímně nevím na jak dlouho, protože ... Když máte za kamaráda nejhezčího kluka, co si pamatujete...to si domyslete.

Klec se otevřela a Alby skočil dovnitř. Přivítal malého kluka s zelenýma očima a černýma vlasama. Dle mého názoru vypadal dost zajímavě. Pak jsem se odebrala do lesa, abych mu mohla pověsit síť. Nick šel samozřejmě se mnou.

Ráno jsem byla asi jediná vzhůru, jelikož ostatní se opili Gallyho koktejlem. Řekla jsem si, že je nechám spát a šla jsem do sprchy. Ani mi nedošlo, že budu čekat na ostatní opravdu hodně dlouho. Byly teprve čtyři ráno. Byla sice tma, ale mě to tak nepřipadalo. Většinou jsem vstávala dřív než ostatní, abych stihla jít do sprchy, dokud ostatní spí.

Dnes jsem běžela do labyrintu s Nickem. Každé tři hodiny jsme si dali přestávku. Najednou se za rohem ozval zvuk. Nebyl to člověk, spíš robot. Bohužel jsme věděli, co to je. Byl to rmut. Zvuk se přibližoval a my jsme vyrazili plnou rychlostí pryč. Rmut si nás všiml a pronásledoval nás . Bohužel byl mnohem rychlejší, tak nám nezbylo nic jiného, než se schovat.

Byli jsme už skoro u brány, když najednou rmut přiběhl za námi. Běželi jsme nejrychleji, jak to šlo, ale pak rmut zastavil. Otočila jsem se a viděla Nicka na zemi. Sakra! Ten rmut ho bodnul. Vzala jsem ho na záda a nesla na Plac.

Odnesla jsem ho Jeffovi a pak jsem vyrazila do mapového bunkru. Ozval se šílený křik. Byl to Nick. Rozeběhla jsem se za ním do dvora. Když jsem tam doběhla, Jeff mi řekl, že mu dal sérum a že nejspíš projde proměnou, i když sebou nebude házet tolik, jako ostatní.

Byla jsem u Nicka každý den. Byl to můj jediný a taky nejlepší kamarád, aspoň co si vzpomínám. Jednou jsem na ošetřovně tak trochu usnula.

Nickův pohled

Běžel jsem po nějaké chodbě. Za mnou běžela spousta nějakých lidí, co měli zbraně. Přede mnou se objevil nějaký chlap. Vypadal trochu jako krysa... Představil se jako Janson. Odnesl mě do nějaké divné místnosti a pak jsem uviděl nějakou holku. Nebyla to ale Jula. Tahle měla kratší vlasy byly sice černé, ale vlnité. Oči měla modré, ne zelené a upírala je na mě. Spíš mě propalovala pohledem.
Další koho jsem viděl byl nějaký kluk. Tomu říkali Thomas. Rozhodně není s námi na Place...

"Musíme ho dát do Labyrintu. Dělá problémy. Ale nejdřív...hurá k mazáku."
Netuším, co je to ten mazák, ale je mi to nějak povědomé....

Najednou jsem se objevil v nějakém domě u lesa. Slyšel jsem křik a šel jsem dovnitř. "Mami, nikam nechoď!" Křičel nějaký malý kluk. Počkat...to jsem byl já, chtěli odvést moji mámu. Vzala mě nějaká dodávka s nápisem Z.L.S.N. neznělo to nijak pěkně...

Pak jsem se objevil v bílé místnosti. Odebírali mi krev a pak se se mnou loučila moje máma.

Probudil jsem se a rychle se posadil. Před sebou jsem viděl spící Julu. Vypadala úplně klidně, když spala. Opírala se o jednu ruku a seděla úplně shrbená. Proti své vůli jsem se zasmál. Zřejmě jí to probudilo, protože otevřela oči. "Páni ty už jsi vzhůru!" "Jo jsem." "Tak to bych měla zavolat Jeffa. "
"Ne to ne. Co máš s rukou?" Zeptal jsem se jí, jelikož měla ruku zavázanou.
"Ale nic, asi je zlomená."
"To je nic??" Zapištěl jsem trochu jako holka, ale tak ..snad to nebylo až tak strašné.
"Jo, chtěla bych ti říct, že jsem se rozhodla, že už nebudu běhat. Jen když mě bude Minho nutně potřebovat." Řekla mi a dívala se na mě.
"A ty bys toho měla taky nechat, nechci, aby se ti něco stalo po tom, co tě bodnul rmut."
"Vážně?" Zeptal jsem se trochu zamýšleně.
"Ano, protože mi na tobě záleží a nechci o tebe přijít." Řekla Jula a trochu ji zrudly tváře.
"Jo tak to jo."
Pak šla pro Jeffa a já jsem byl zase sám...