Nedorozumění [Fred Weasley FF]

21. kapitola

„Copak?" optal se Fred.
„Zdálo se mi, že nějaká paní která se jmenovala Katherine, říkala, že je moje máma. A že si mě taťka s adoptovali, a že se ještě uvidíme. Já se bojím Freddie," začala jsem ještě víc plakat.
„Eli, neboj, byl to jenom sen," uklidňoval mě.
„Ale co když ne?"
„Tak se zeptej taťky," poradil mi Fred.
„Říkal, že mu nemám psát," odvětila jsem.
„Je to důležitý, tak mu to napiš," povzdechl si.
„Máš pravdu, děkuju, Freddie," obejmula jsem ho.
„Tak jdem spinkat," prohlásil Fred a lehl si. Já se přetočila na bok, Fred mě chytl za bok a přitáhl si mě k tělu. Úplně stejně jsem se i vzbudila. „Dobrý ráno," pozdravil mě Fred.
„Dobré Freddie," usmála jsem se.
„Co máš pořad s tím Freddiem? Neříkám, že by se mi to nelíbilo," zasmál se.
„Nevím, přijde mi to roztomilé," zrudla jsem.
„Jako já," vtipkoval Fred a já se tomu musela zasmát.
„Ano jako ty."
„Hele vy dvě hrdličky nemusíte nás tady budit," zamumlal Georgie.
„Dobré ráno Georgie," usmála jsem se.
„Ha slyšel si Fredericu? Říká mi Georgie," vychloubal se.
„Drž hubu."
„Fredíčku! Nebuď, tak hnusný na svoje dvojčátko tytyty," pronesl George, zasmála jsem se. Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Měla jsem docela dobrou náladu, tak jsem si udělala i linky.
Vyšla jsem z koupelny a nikdo nebyl v pokoji. „Haló?"
„Ahoj Elizabeth," řekla ta paní.
„Katherine?"
„Ano," přikývla.
„Co tady děláte? A kde je Fred?" nechápala jsem.
„Neboj, omdlela jsi. Nic se jim nestalo," uklidnila mě.
„Takže vy nejste opravdová?"
„Ale jistě že jsem," pousmála se.
„Proč tu jsem a povídám si s vámi?" nadzvedla jsem obočí.
„Slyšela jsem, že chceš napsat tátovi. O mně," pronesla.
„Jo, nemůžu?" zeptala jsem se.
„Ale jistě jenom napiš mé celé jméno, aby táta věděl o koho jde," poradila mi.
„Ale já ho neznám," vyhrkla jsem.
„Katherine Pierce," oznámila mi.
„Eli! Eli, vstávej!" slyšela jsem jak na mě křičí Fred.
„Koukám, že tě už kamarád našel. Tak někdy příště," řekla Katherine. Najednou jsem se probudila.
„Eli! Eli, jsi v pořádku?! Odnesu tě na ošetřovnu! Nebo nechceš?" zmatkoval Freddie.
„Frede, v pohodě. Je mi dobře," usmála jsem se, byl roztomilý.
„Vždyť jsi teď omdlela!" vyhrkl.
„Je mi vážně dobře. Viděla jsem zase Katherine," řekla jsem.
„Vážně? A co chce?" podezíral ji Fred.
„Nic, jenom jsme si povídaly," pokrčila jsem rameny.
„Aha, tak pojď, vstávej," Fred mě chytl a postavil mě. Dal mi svou ruku a já ji chytla. Tak to jsme šli na snídani. „Sedneš si k nám?"
„Že se ptáš," odpověděla jsem a hned si běžela sednout. „Ahoj lidi," nikdo mi neodpověděl a já protočila oči.
Někdo mě zezadu obejmul „Ahoj Bubu, můžem si pak promluvit?" byl to Draco.
„Ahoj, no jasný," přikývla jsem.
„Koukám, že ti to s Weasleym klape," zašeptal mi do ucha a nadzvedl obočí. „Čau Weasleyi."
„Čau Malfoyi," Fred pozdravil a Draco si šel sednout. „Od kdy se se mnou baví?" zeptal se Fred.
„Tak to nevím Freddie," usmála jsem se na Freda a podívala jak se tváří ostatní. „Můžete se přestat tak šklebit?"
„Nechápu, jak ti tohle může Fred tolerovat," odpověděl Ron.
„Je já vám to ještě neřekla, Draco je můj bratranec," usmála jsem se.
„Cože?!" řekli všichni najednou kromě Harryho, ten jenom vyprskl pití.
„Merline! Promiň mi to Eli! Chovala jsem se jako strašná kráva!" vyhrkl Ginny.
„To je v pohodě," usmála jsem se na ni.
„On je tvůj bratranec?" zeptal se Ron.
„Jo je, ale vy ho neznáte, nevíte jaký doopravdy je," odvětila jsem.
„Já si myslím, že to víme," řekla Herm.
„Ne nevíte," chvilku jsme si povídali, dokud nepřišla ta kráva.
„Eli čum," ukázala Cari na Michelle a další holky.
Byly namalované hezky, ale na mně to bylo moc. „Vypadá jak paštika," poznamenala jsem.
„Trefa do černého," odpověděla Car.
„To je ta co vás vyhodila z pokoje?" zeptal se Fred.
„Ano, Freddie," odpověděla jsem.
„Já jí dám," zavrčel Fred.
„Ne nech ji, je to strašná blbka," protočila jsem oči v sloup.
„Ale však-"
„Ne, prostě ji nech," zpátky jsem se podívala na Michelle a viděla jak se lísá k Dracovi, který od ní utíkal. Já se musela smát. „Jdu na hodiny uvidíme se po škole, ahoj."
„Ahoj," řekli všichni.
„Počkej, jdu s tebou," Fred propletl jeho ruku do mé a takto jsme vycházeli z Velké síně. „Co máš za hodinu?"
„Péče o kouzelné tvory," odpověděla jsem. Došli jsme k bráně a Fred mi dal pusu na čelo a odešel. Celou dobu jsme se míjeli teda až na oběd.
„Ahoj, jdeš k nám?" zeptal se Fred.
„Promiň Freddie, jdu k Dracovi," omluvila jsem se.
„Tak ho pozdravuj," došla jsem k Dracovi a obejmula ho.
„Bubu!"
„Dracooo!" zasmáli jsme se a pustili do jídla. „Mám tě pozdravovat od Freddieho."
„Skvělý," odpověděl Draco, otočil se na Freda a ukázal mu fakáče. Fred udělal to samé.
„Merline, vy jste jak děcka. Draco, už je vše dobře?" zeptala jsem se.
„Ne tak úplně..."
„Po škole?" zeptala jsem se.
„Dobře," řekl a já ho obejmula.
Sedla si k nám Michelle. „Děláš si srandu, že se zahazuješ s touhle ani nevím s čím," řekla.
„Nech ji bejt a jdi si po svým," chránil mě Draco.
„Vážně? A proč se nezahazuješ se mnou? Princ a princezna ze Zmijozelu," mrkla na něj.
„S tebou? Ne díky," odfrkl si Draco.
Otočila se na mě. „Tss vůbec, co děláš u stolu Zmijozelu?"
„Co by? Sedla jsem si ke své koleji," odpověděla jsem.
„Ta už dávno není tvoje," řekla povýšeně.
„U Merlina! Draco pojď," řekla jsem.
„Radši utíkej no," zasmála se ta kráva.
„Víš co? Trhni si," odfrkla jsem si a odešli jsme. „Draco to je taková..."
„Já vím," řekl Draco.
„Lásko?" přerušil nás Fred.
„Mhm?"
„Jdem někam spolu?" zeptal se.
„Frede promiň, ale něco musím s Dracem vyřešit, tak potom se uvidíme," dala jsem mu pusu a Fred odešel.
„To je lásky," poznamenal jízlivě Draco.
„Viď, ještě abyste s Astorií někam posunuli," zasmála jsem se. Nic na to neřekl. Dlouho jsme si povídali a chtěla jsem se konečně dostat k tématu proč jsme tady. „Tak povídej o tom tátovi."
„Eli, já se o tom asi nechci bavit," řekl.
„Dobře, v tom případě půjdu za Fredem," prohlásila jsem.
„Jo jasný, běž a promiň."
„Nevadí, pa," došla jsem na pokoj a šla se vysprchovat. Musela jsem potichu, protože Fred spal. Oblékla jsem se zpátky do hábitu a lehla si vedle něj. Začala jsem si hrát s jeho krásnými zrzavými vlasy.
„Tak tohle je krásný probuzení," zamumlal.
„Promiň, ale musíme na večeři," pronesla jsem.
„Chce se ti?" zeptal se Freddie.
„Ne," odpověděla jsem.
„Tak zůstanem tady," navrhl Fred a já souhlasila, takže jsem šla zpátky do koupelny a převlékla se do pyžama. Zalehla jsem do postele a lehla si na Freda.

Ahooj!
Další kapitola na světě ;) doufám, že se líbí. Můžete zanechat váš názor budu ráda.
Sledujte mě na sociálních sítích:
Instagram: t_nechutova
TikTok: zayns.hoe
Vaše Tery <3