Nedorozumění [Fred Weasley FF]

30. kapitola

„Stefane!" rychle jsem k němu přiběhla a obejmula ho.
„Eli, co se stalo?" optal se Stefan.
„Já-já no nějaký pán do mě strčil a pak jsme se začali bavit a on mě políbil a pak chtěl něco víc, ale já se vzpírala a on mě pořád přemlouval, ale naštěstí přišel Damon, takže jsem v pohodě," vyhrkla jsem.
„Aspoň jsi v pohodě. Pojď, půjdem domů," poté mě Stefan chytl okolo ramen a šli jsme domů. Hned jak jsme přišli, jsem si šla lehnout, protože zítra už jedu za tátou.
Ráno:
Probudily mě ranní paprsky slunce. Vstala jsem a rovnou zamířila do kuchyně. „Dobrý ráno princezno," řekl Damon.
„Dobré ráno Damone," odpověděla jsem.
„Udělal jsem ti lívance," mrkl na mě.
„Děkuju moc, kam se chystáš?" optala jsem se.
„No mám hlad, takže nejpíš někam do baru pro pěknou kořist," pousmál se.
„To myslíš vážně?"
„Smrtelně."
„Fuj ty prase."
„Hele ty tady žereš lívance a já mám taky hlad a dlouho jsem neměl lidskou krev, takže..."
„A to si nemůžeš vzít tu ze sklepa z pytlíku?"
„Můžu, ale já radši čerstvou. Adios."
„Nazdar vrahu," dojedla jsem lívance a šla do pokoje, udělat si ranní hygienu. Vyčistila jsem si zuby, udělala make-up  a teď už se jen obléknu. Zvolila jsem bílou sukni a černý uplý topík. Poté jsem si lehla do postele a přemýšlela nad tím co se včera stalo... po nějaké době na mě zavolal Damon, že už musím jet. Vzala jsem si kufry a šla dolů. „Ach jo já od vás nechci."
„Ale, Elso, musíš za tátou, za chvíli budou zase prázdniny a přijedeš," mrkl na mě Damon.
„Budete mi chybět," usmála jsem se.
„I ty nám, Elso," odpověděl Damon a obejmul mě, po chvilce se k nám přidal i Stefan.
„Pozdravuj matku, Stefane," řekla jsem.
„Dobře, tak ahoj," řekl.
„Ahoj, Damone, můžeme?" zeptala jsem se.
„Jo jedem," naposledy jsem se obejmula se Stefanem a pak už odešla do auta. Celá cesta proběhla v pořádku a už jsme dorazili do Londýna.
„Jdeš se mnou pozdravit tátu nebo už pojedeš?" zeptala jsem se.
„Asi pozdravím, snad mi dají něco k pití, ne?" zasmál se.
„Jo tak pojď," z kufru jsem si vynadala tašku a rychle běžela ke dveřím a zaklepala.
„Elinko!" vyhrkl táta.
„Taťko!!!" rychle jsem mu skočila kolem krku s zmáčkla ho jako medvídka.
„Už jsi mi chyběla," usmál se táta.
„Ty mně taky," úsměv jsem mu oplatila.
„Dobrej," pozdravil Damon.
„Dobrej, pojďte dovnitř, dám vám něco k snědku," vybídl nás táta.
„Děkuju," odpověděl Damon. Šli jsme dovnitř do kuchyně. Chvilku jsme si povídali a pak Damon odjel.
„Tati, kde je Fred?" zeptala jsem se.
„Za chvilku by měli všichni dorazit," oznámil táta.
„Dobře tak já jdu zatím do pokoje," vzala jsem si své tašky z chodby, kam jsem si je předtím odložila. Otevřela jsem dveře od pokoje a ihned odložila tašky a skočila do postele. Najednou jsem vedle ucítila, jak se matrace prohla.
„Lásko!"
„Frede!"

Věnováno berabakugou