Nedorozumění [Fred Weasley FF]

23. kapitola

Zítra je konečně léto. NKÚ jsem podle mě zvládla. Už jsem si zabalila. Teda ne úplně, dneska večer ještě pomáhám Fredovi, protože prý neumí skládat věci. „Proč tu sedíš, tak sama?" zeptal se mě.
„Když si mě můj přítel nevšímá," lišácky jsem se usmála.
„Co jsi to řekla?"
„Snad jsi slyšel," odsekla jsem. Hrála jsem si s ním.
„Ty jsi naštvaná?" zeptal se.
„Cooo? Jasný že ne, čekám až přijdeš. Jdeme balit," řekla jsem.
„Ach joo," chytla jsem Freda za ruku a šli na pokoj. Vzala jsem jeho kufr a začala skládat, nudila jsem se, tak jsem to vše dělala ručně. Když šel Fred na záchod, tak jsem mu vzala jeho svetr a rychle ho pomocí hůlky dala do svého kufru a dále pokračovala v balení. „To už to máš?" zeptal se, když se vrátil.
„Jo, no a já jdu do sprchy," oznámila jsem.
„Můžu s tebou?" zeptal se šibalsky.
„Ne," ještě nikdy jsem s někým nespala a ani neukazála své tělo. I když jsem s Fredem už dlouho, i tak se bojím že ho něčím odradím. Šla jsem se tedy vysprchovat.
„Ahoj Elizabeth."
„Matko? Jak to že tě slyším v hlavě?" nechápala jsem.
„Našla jsem kouzlo," odpověděla.
„Aha, potřebuješ něco?" zeptala jsem se.
„Ano, zítra na tebe budu čekat na nádraží a pak pojedeme domů," oznámila mi.
„Já budu u tebe celé prázdniny?" zeptala jsem se smutně. A co táta?
„Ne, v půlce pojedeš k Siriusovi," odpověděla.
„Dobře," s matkou si docela rozumím a moc se těším až jí poznám. Konečně jsem se vysprchovala a vrátila se k Fredovi. „Můžeš jít do sprchy," oznámila jsem.
„Nechci," odpověděl.
„Ty se na mě zlobíš?" zeptala jsem se.
„Ne," odsekl mi a já za ním šla do postele a začala ho líbat na krku. Přesunula jsem se na ústa a Fred spolupracoval. Jelikož jsem věděla, že by došlo zase k tomu, že bych ho musela odmítnout, tak jsem ho přestala líbat a přitulila se k němu. Takhle jsme spolu usli.
Vstala jsem. „Dobré ráno Freddie, musíme vstávat," vzbudila jsem ho.
„Hm," Fred zůstal ležet a já šla pomalu do koupelny, abych nevzbudila Car a Georgeho. Namalovala jsem se a převlékla se. Šla jsem znovu vzbudit Freda a konečně vstal, šel se převléknout a šli jsme na snídani. Dala jsem si čaj a lívance, Fred si dal to samé. Po snídani jsme šli do pokoje, si dobalit věci. Pak jsme už šli ke vlaku. Sedla jsem si do kupé s Car, Fredem a Georgem. Povídali jsme si, spali a tak dále. „Zlato vstávej, jsme tu," za to zlato jsem mu dala pusu.
„Freddie, uvidíme se o prázdninách?" zeptala jsem se.
„Neboj, budem si psát a možná přijedu," vystoupili jsme a já se se všemi rozloučila. Byla jsem zvyklá, že na mě čeká taťka, ale teď tam nebyl, ani matka.
„Elizabeth," otočila jsem se a za mnou stála matka.
„Matko! Merline, ty jsi krásná," vykřikla jsem.
„Jako ty," pevně jsem ji objala. Musím říct, že má matka má styl. Měla černé stíny s červenou rtěnkou, černý croptop, černou sukni a k tomu měla černé podpatky. „Tak jedeme ne?"
„No jasně matko."
„Jo a Eli, bydlet budeme u Salvatorů, protože jsem se s Elijashem pohádala," oznámila mi.
„Proč?" zeptala jsem se.
„To neřeš," odpověděla.
„Dobře," řekla jsem.
„Vzala jsem auto, tak jedeme," nastoupila jsem do modrého auta a jeli. Po několika hodinách jsme dorazili k obřímu domu (viz.obrázek). „Tak a jsme tady."
„Tady budu bydlet matko?" zatajila jsem dech.
„No jasně, běž zaťukat," matku jsem poslechla a zaťukala.
„Ahooj," řekla holka, která se až moc podobala mé matce.
„Matko? Vždyť jsi by-" všimla jsem si, že matka pořad stála u auta.
„Neee, já jsem Elena," představila se.
„Aha," Elena mě chytla za ruku a táhla mě někam. Musím říct, že je fakt hodná a přátelská. „Ahoj," pozdravila jsem s nervozitou a hned za mnou běžela nějaká blondýnka.
„Ahoj, bože ty jsi krásná, vypadáš jako Ele- jako Katherine, jinak já jsem Caroline," představila se.
„Ahoj, děkuju, já jsem-"
„Elizabeth," skočila mi do řeči Caroline
„Eli, prosím," zamumlala jsem. Po chvilce jsem se seznámila se všemi, co tam byli. Damon byl takový namachrovaný frajírek stejně jako Stefan, ale byli hodní.
„Musím říct, že máš krásnou dceru, Katherine," řekl Damon.
„Celá po mně, viď," pousmála se matka.
„Neřekl bych, je hezčí," mrkl na mě Damon.
„Haha, Eli, zítra si tě vyzvednu půjdeme nakupovat," oznámila mi matka.
„Joooo," vypískla jsem.
„Tak ahoj," řekla matka.
„Kdy uvidím tátu?" zeptala jsem se.
„Měl by zítra přijít," odpověděla matka.
„Aha, tak ahoj," obejmula jsem ji a matka odešla. Chvíli jsem si povídala s Elenou a Caroline, jsou skvělé.
„Hele a co ty a kluci?" optala se Elena.
„Mám kluka," odpověděla jsem s rudými tvářemi.
„Jak se jmenuje? Jak dlouho jste spolu? Jak vypadá?" hned se ptala Caroline.
„Jmenuje se Fred, jsme spolu pět měsíců, má zrzavé vlasy, má, tak dva metry a má hnědé oči, prostě je nádherný," zasnila jsem se.
„Zamilovaná až po uši," řekla Elena.
„A co vy?" zeptala jsem se.
„Já jsem se Stefanem," odpověděla Caroline.
„Já jsem s Damonem," odpověděla Elena.
„Holky, jdu spát," oznámila jsem jim.
„Dobrou," řekly jednohlasně. Já šla nahoru po schodech do svého pokoje, převlékla jsem se do Fredovýho svetru a lehla si do postele. Viděla jsem v okně Bibi a měla v zobáku dopis. Vzala jsem ho a začala číst.
Ahoj zlato,
neviděli jsme se pár hodin a už mi moc chybíš těším se, až se uvidíme. Snad ti to s rodinou klape a doufám, že se seznámíš i s tou mou.
Tvůj Fred
Strašně mi chybí, řekla jsem si v hlavě. Dopis jsem dala pod polštář a usla. Ráno jsem se vzbudila v půl desáté. Bylo mi jedno, jak vypadám. Přece je to má rodina. Když jsem sešla dolů do kuchyně, viděla jsem Damona. „Dobré ráno strejdo," zasmála jsem se.
„Strejdo?"
„No," Damon si povzdechl.
„Na stole máš lívance," koukla jsem se na pult a byly tam lívance s obličejem, z borůvek byli oči a pusa a ze šlehačky byly upíří tesáky. S chutí jsem se do nich pustila a najednou do domu vtrhla matka. „Katherine, neumíš klepat? Co kdybych tady byl nahej?" řekl Damon a já se musela smát.
„Eli, máš tady otce," ignorovala Damona matka.
„Cože?!" rychle jsme běžela za ní a viděla muže. „T-tati?"
„Dcero má," roztáhl ruce a já ho hned obejmula dal mi pusu na čelo. Do domu někdo hodil dřevěný kůl.
„Klausi, můžeš přestat házet ty kůly?! Co kdybych tam stál?!" odsekl naštvaně Damon a pozval ho dál.
„Ahoj, ty budeš Eli," odtušil ten co chodil ten kůl.
„Ahoj, jo to jsem já a ty?" odpověděla jsem.
„Klaus Mikelson," představil se.
„Další strejda, super," obejmula jsem ho a on mi objetí neopětoval.
„Elizabeth, běž se připravit, počkám na tebe tady dole," řekla matka. Poslechla jsem a šla se obléknout. Vzala jsem si rifle a croptop, udělala jsme si vysoký culík a černé linky. Šla jsem se navonět.
„U Merlina! Matko!" strašně jsem se lekla, protože matka rychle vběhla do pokoje, prostě upír.
„Tak co ti to tak trvá," protočila oči v sloup.
„Už jdu," matka mě chytla a najednou se se mnou zatočil celý svět a pak jsme byly za obchoďákem.
„Tak jdeme," řekla matka v pohodě a hopsala si. Nakupovaly jsme dlouho - spíš nenakupovaly, matka se jim vždy zakoukala do očí, něco řekla a oni jí to dali. Mám strašně moc oblečení, které vybírala matka, i šminky a musím říct, že má fakt styl.
O měsíc později:
Konečně jedu za Fredem! Nebo spíš domů a taťku dokážu přemluvit. „Budete mi všichni chybět," ukápla mi slza a všichni mě objímali, Damon nejvíc, já jeho taky. „Neboj, napíšu ti dopis, doufám, že mi pošleš lívance," zašeptala jsem mu do ucha a on mi dal pusu na tvář. Kdo se se mnou ještě hezky rozloučil, byl Stefan.
„Budeš mi moc chybět Eli, určitě za tebou přijdu," řekl mi.
„Děkuju Stefe," vzala jsme si kufry a šla do auta. Matka mě odvezla k taťkovi. „Budeš mi chybět matko, ahoj," řekla jsem jí.
„Ty mně taky, ahoj," matka odjela a já šla pomalu domů.
„Ahoj," pozdravila jsem tátu.
„Eli," přišel táta a za ním paní Weasleyová. Na schodech jsem zahlédla zrzouna, jak běžel nahoru.
„Jdu si dát věci do pokoje," oznámila jsem.
„Jasný a hned přijď," řekl táta. Do pokoje jsem vlítla, přece jenom jsem na půl upír. George se mě strašně lekl.
„Lásko," usmál se Fred.
„Freddie," hned jsme ho políbila a on si mě vysadil a já obmotala mé nohy okolo jeho těla.

Ahooj!
Máme tady dlouhou kapitolu :3 pište názory.
Vaše Tery <3