Nedorozumění [Fred Weasley FF]

13. kapitola

O dva týdny později:
Ráno jsem vstala, udělala jsem si ráno hygienu a šla na snídani.
„Ahoj kluci," přisedla jsem si k Fredovi a Georgovi.
„Ahoj," řekli oba nastejno najednou ke mně přiletěla sova a měla v zobáku dopis.
„Děkuju Bibi," vzala jsem dopis a bylo tam napsáno od táty. Dopis jsem si přečetla.
„Co se děje, Eli?" zeptal se ustaraně Fred.
„Táta mi poslal dopis," oznámila jsem.
„Tak ho přečti, ne?" řekl George.
„Dobře."
V dopise stálo:
Ahoj zlato,
chtěl jsem ti jenom říct, že zítra se mám setkat se Smrtijedy, abychom urovnali nějaké věci. Možná ti nebudu psát. Budu tam déle, potřebuji na to hodně času, tak bych ti chtěl popřát hodně štěstí a po jednom měsíci se třeba ozvu.
Tvůj tatínek
Přečetla jsem jim to. „No to je hezký, ne?" řekl George a Fred do něj strčil.
„Neboj, to bude dobrý. Za měsíc ti napíše," obejmul mě Fred.
„Frede, však to jsou Smrtijedi!" vyjekla jsem a radši šla na hodinu. Celý den jsem byla smutná. Na oběd jsem ani nešla, jenom na večeři. A to jsem si sedla sama na konec zmijozelského stolu. Dojedla jsem a šla rovnou spát. A takhle to bylo stejné čtyři dny.
Dnes je středa a už je mi lépe. Táta je silný a určitě to vše zvládne. Šla jsem se vysprchovat a namalovat.
Došla jsem na snídani, šla za Fredem a obejmula ho. Náš vztah se posunul dál, je to můj nejlepší kamarád. Vždy čekal než usnu, když jsem byla smutná. „Dobrý ráno," pozdravil mě.
„Dobré ránko."
„Je vše v pohodě?" zeptal se mě Fred.
„Jo už jo," usmála jsem se a zeptala se, jestli půjdeme na první hodinu. Měli jsme jít spolu. Po všech hodinách jsem šla na oběd a domluvila se s Fredem, že po obědě půjdeme na procházku po Bradavicích, protože už nemáme žádné hodiny.
„Takže až dojíme, půjdeme se obléknout a dáme sraz před branou?" zeptal se Fred
„Jo," řekla jsem a přišel za mnou Snape.
„Slečno Blacková, profesor Brumbál s vámi chce mluvit. Má rád čokoládové žabky," oznámil mi a odešel. Čokoládové žabky je heslo.
„Promiň musím jít," omluvila jsem se Fredovi. Šla jsem do ředitelny a vyslovila heslo: „Čokoládové žabky," vchod se otevřel, kde se objevily schody. Stoupla jsem si na ně a šla jsem nahoru.
Zaklepala jsem na dveře. Ozvalo se: „Dále," vešla jsem. „Slečno Blacková."
„Pane profesore, chtěl jste se mnou mluvit?"
„Ano... mám pro vás smutnou zprávu," řekl.
„Jakou?" zeptala jsem se. Prosím ať to není...
„Váš otec Sirius Black zemřel... je mi to moc líto a upřímnou soustrast," oznámil mi.
„Cože?" můj svět se rozpadl. „Omluvte mě prosím," odešla jsem a po cestě jsem začala vzlykat. Najednou jsem do někoho vrazila. „Omlouvám se- Frede?"
„Merline Eli! Co se stalo?" i hned se ptal.
„Táta- táta zemřel," řekla jsem mezi vzlyky. Fred mě mlčky obejmul a já mu vzlykala do trička. Měl ho úplně mokré od mých slz.
„Pojď k tobě," řekl tichým hlasem. Přikývla jsem. Šli jsme do sklepení, do mé ložnice. Lehli jsme si a já pořád vzlykala. Někdy na večer jsem usla.

Ahoj..
Omlouvám se, ale musela jsem. Dávejte votes a komentáře.
Vaše Tery