Nedorozumění [Fred Weasley FF]

Prolog

Já jsem Elizabeth Blacková a je mi patnáct let. Mám dlouhé černé vlasy a zelené oči. Jsem milá, ale umím být i protivná. Můj otec se jmenuje Sirius Black. Včera jsem konečně dostala svůj dopis o přijetí do školy čar a kouzel v Bradavicích.
Proto jsem se s tátou rozhodla nakoupit potřebné věci jako je hůlka, zvířátko, a podobné věci.
O měsíc později:
„Mám zabaleno, můžeme vyrazit," oznámila jsem.
„Máš Bibi?" zeptal se táta.
„Jo mám," Bibi je má sova, je bíločerná a pořád mě kouše, ale dá se to vydržet.
S tátou jsme dorazili na nástupiště 9¾. Bylo to tam úplně stejné jako před lety. Zapomněla jsem říct, že jsem už tady stála s tátou, ale pak přišla matka a řekla, že nikam neodjedu protože mě dostala zpátky do péče. Jak já ji nevadím. No a je to tady, loučení s taťkou. Musím uznat, že se tam už fakt moc těším.
„Hlavně mi nezapomeň psát, jasný Eli?" usmál se táta.
„Jo tati, už můžu jít?" zeptala jsem se nedočkavě.
„Jo běž, mám tě moc rád, ahoj!" dal mi pusu na čelo a já ho obejmula.
„Taky ahoj."
Ve vlaku:
„Sakra nikde nemůžu najít žádný místo," povzdechla jsem si. O pár minut později jsem konečně našla volné místo. „Ehm ahoj, můžu si přisednout? Všude je plno," v tom kupé byli dva zrzaví kluci a byli úplně stejní, takže předpokládám, že to jsou dvojčata.
„Ahoj, jo jasný pojď," řekl jeden z nich.
„Mimochodem já jsem Fred Weasley a tohle je George Weasley," řekl ten druhý.
„Já jsem Elizabeth, ale říkají mi Eli," pousmála jsem se.
„A kolik ti je Eli?" zeptal se mě Fred.
„Je mi patnáct. Kdybyste se ptali, proč sem nechodím do Bradavic dávno, tak je to, protože má mudlovská matka mě nechtěla pustit do Bradavic, ale tátovi se nějak podařilo mě zase dostat do péče, tak jsem konečně tady," vysvětlila jsem.
„Ahaaa," řekli oba nastejno. Oni jsou tak roztomilí a tak okouzlující... asi bych se měla zeptat v jaké jsou koleji.
„A kluci v jaké jste koleji?" optala jsem se.
„Nebelvír."
„Hezké," uchechtla jsem se. Chvilku jsme si ještě povídali.
Dorazili jsme na místo a šli jsme do hradu. Profesorka McGonagallová říkala, že až zavolá naše jméno, tak se posadíme na židličku a ona nám dá na hlavou Moudrý klobouk, který nás zařadí do kolejí. Jako první byli prváci a zůstala jsem sama stát.
„Elizabeth Blacková," prohlásila profesorka McGonagallová.
„Sakra sakra klid, určitě budu v Nebelvíru s dvojčaty, na sto procent," uklidňovala jsem se tiše. Na hlavu mi profesorka nasadila Moudrý klobouk. Byla jsem ve stresu, začala jsem se potit.
Najednou klobouk vykřikl: „Zmijozel," Fred a George se na mě podívali nehezkým výrazem. Já jsem byla úplně mimo, smutně jsem se koukla na kluky a odešla ke zmijozelskému stolu.
Začala na mě mluvit nějaká holka, ale já ji jsem vůbec nevnímala. „Haló," mávala mi rukama před obličejem, ale nic. Pak mi dala malou facku a už jsem vnímala.
„Co co co?-"
„No ahoj, já jsem Pansy Parkinsonová," představila se černovláska.
„J-já jsem Eli Blacková," usmála jsem se nakrátko.
„Super, jinak moje máma i táta jsou kouzelníci co tvoji?" zeptala se.
„Má matka je mudla a táta kouzelník,"'usmála jsem se na ni.
„Tss no tak to já zase jdu, sbohem," protočila očima a ironicky se na mě usmála. Já jsem se zamračila.
Všimla jsem si jedné holky, která seděla úplně na kraji stolu a byla sama, tak jsem za ní šla. „Ehmm ahoj, já jsem Eli Blacková a ty?"
„A-ahoj, já jsem Cari Lockwoodová," řekla.
„Proč tady sedíš tak sama?" zeptala jsem se jí.
„Protože moji rodiče jsou mudlové a všichni si ze mě kvůli tomu dělají srandu," začala brečet.
„Nebreč, to bude dobré. Má matka je taky mudla, takže čekám, že se ke mně budou chovat stejně," povzdechla jsem si. Usmála se.
„Budeme kamarádky?" zeptala jsem se.
„Joooooo," zakřičela a obejmula mě.
Po večeři jsme s Cari šly do sklepení. Ve společenské místnosti do mě strčil nějaký blonďák a spadla jsem na zem. „Co děláš?! Můžeš být opatrnější?!" zavrčela jsem.
„Nemluv na mě ty mudlovská šmejdko," odfrkl si.
„Hele vůbec o mně nic nevíš, tak si nech ty kecy," zakroutila jsem očima.
„Neopovažuj se, se mnou takhle mluvit! O tom se dozví můj otec," řekl namyšleně.
„A tvůj otec mě sežere, že jo?" myslím, že jsem ho tím urazila.
Přiblížil se ke mně, byli jsme pár centimetrů od sebe a řekl: „Radím ti - být tebou, nezahrávám si se mnou," pronesl.
Odpověděla jsem: „Tobě radím totéž."
„Jsem Draco Malfoy," mrkl na mě a odešel.
„Ty jsi mu to nandala Eli," vykřikla Cari.
„Že jo," obě jsme se zasmály. Došly jsme do ložnice a šly jsme spát.

Ahoj!
První kapitola za námi. Jsem ráda, že si to čteš. Můžeš dát hvězdičku a zanechat komentář, děkuju. U další kapitoly ahoj!
All the love Tery
Tpwkxxx