Nedorozumění [Fred Weasley FF]

4. kapitola

„F-Frede počkej, to není jak si myslíš, to bylo omylem Frede."
„Nevypadalo to tak," odfrkl si.
„Já-já," chtělo se mi brečet.
„Ty?"
„P-promiň," měla jsem slzy v očích.
„Nemusíš se omlouvat a radši běž za tou fretkou se muckat, aby dlouho nečekal," protočil oči v sloup.
„Víš co? Tobě to stejně muže být jedno, jsme jenom kamarádi, ne?" odsekla jsem.
„Ehm j-jo," zakoktal se.
„Jo tak já asi jdu protože nemáme co řešit," utřela jsem si slzy a odešla zpátky do pokoje za Dracem.
„Promiň jestli máš nějaký problémy kvůli mně," omluvil se Draco.
„Nene Draco neomlouvej se," pousmála jsem se.
„Ale nechci na tebe spěchat," usmál se.
„Prosím tě," políbila jsem ho, asi ze vzteku na Freda vlastně i ze mě.
On se po chvilce odtrhl a řekl: „P-počkej. Né že by se mi to nelíbilo, ale... já myslel, že se ti líbí Weasley."
„Jak si na to- ehmm ne nelíbí," proč mu lžu? Však jsem zamilovaná až po uši.
„Jde to vidět Eli..."
„Fakt se mi nelíbí," zatrhla jsem ho.
„Eli... já poznám kdy mi lžeš..." vzal mou ruku do své dlaně a hladil mi ji jemně palcem.
„No dobře, líbí se mi, ale teď už je to jedno," usmála jsem se.
„Jak to?" zeptal se Draco.
„Já nevím prostě se hádáme a další problémy, prostě je to už jedno," povzdechla jsem si.
„Aha... a jak bys to teď chtěla?" nadzvedl obočí.
„Popravdě nevím, teď ti budu pomáhat kvůli Astorii a pak fakt nevím," pokročila jsem rameny.
„No víš... asi se ptáš proč jsem šel zrovna za tebou, i když je tu hodně holek..."  znervózněl.
„Popravdě ne ale teď mě to zajímá," usmála jsem se
„Ehm aha," zasmál se a já se k němu přidala. Po chvilce dál pokračoval: "No prostě to... sakra moc se mi líbíš u Merlina!"
„Ou aha," opět jsem se usmála.
„Taky něco víc než jen přátelství, ale vím, že ty to tak necítíš, takže jen na veřejnosti budem dělat, že jsme spolu," povzdechl si.
„Víš že bychom to třeba spolu mohli zkusit doopravdy?" začervenala jsem se.
„C-cože?" nejspíš to nečekal, byl docela dost překvapený.
„No tak jestli bys chtěl," začala jsem blekotat samé nesmysly a ani jsem se neposlouchala.
„Samozřejmě že jo!" a široce se usmál od ucha k uchu, byl roztomilý. Přeci jen není zvykem vidět usmívajícího se a smějícího se Draca. Políbila jsem ho a on i hned spolupracoval. Dal mi ruce na pas a já si své ruce obmotala kolem jeho krku. Když v tu chvíli vtrhla do ložnice Cari a vykuleně se na nás podívala.
„Ehm pardon. Nebudu vás rušit," i hned se začala omlouvat a na mě se šibalsky usmála a mrkla na mě.
„To nevadí Cari. Draco už stejně jde," zasmála jsem se.
„Já už jdu?" nechápavě se na mě podíval.
„Jo ty už jdeš," přeslazeně ironicky jsem se na něj usmála.
„No tak prej asi jdu," dal mi pusu a řekl: „Dobrou lásko a čau Lockwoodová," odešel.
„Odkdy zná tvé jméno?" udivila jsem se.
„Jako taky mě to překvapilo," začaly jsme se hrozně smát.
„No a teď mi všechno hezky od začátku až dokonce pověz," vybídla mě. Vše jsem jí teda řekla a ona přemýšlela.
„Udělala jsem dobře, ne?" zeptala jsem se.
„Já myslím, že jo. Malfoy sice je arogantní egoistická fretka - tak mu říkaj lvi. Ale za to ty bys ho mohla změnit k lepšímu, ne?" odtušila Cari.
„No třeba jo," pak jsme ještě kecaly a připravily se ke spánku.
„Dobrou Eli."
„Dobrou Caramelko," usmála jsem se a únavou jsem usla.

Čaukyy!
Doufám, že se líbí a určitě zítra vyjde další kapitola. Máte radši Freda nebo Draca? Odpovídejte do komentářů. Byla bych moc ráda, kdybys zanechal/a hvězdičku.