Síla zvyku

-16-

Po několika dnech i nocích na cestě se konečně aspoň přiblížili k Wyzimě natolik, aby viděli slabé obrysy města kdesi v dálce. Věděli, že je před nimi ještě dlouhá cesta. Ovšem teď už nemuseli spát pod hvězdami, schovávaje se před deštěm ve vývratech. Teanna stále zarytě mlčela. Celý dny se nedokázala vůbec usmát a když už něco řekla, bylo to potichu a stručně. Stále se snažila vzpamatovat, že děti, které si tak oblíbila, jsou pryč. Zároveň však věděla, že o ně bude lépe postaráno. Že jim nebude hrozit až takové nebezpečí jako jim hrozilo s nimi na cestách. Ovšem pořád měla před očima jak se jí děti rozbrečely v náručí, když se loučily. Dark to vnímal. Dobře viděl jak se za dobu co s dětmi byli tolik vcítila do role matky. A tak také mlčel. Občas však ticho bylo i na něj moc a musel si zapříst pár slov se svou společnicí. Snažil se jí různě rozveselit i drobnostmi, ale nepomohlo to a čarodějka stejně stále mlčela. Po nocích než usnuli vnímal, že pláče a počkal dokud neusne první, až pak usnul i on. Oba jeli na svých koních vedle sebe. Teanna stále koukala buď na cestu nebo na hřívu svého koně, kterému zaplétala copánky. Dark střídal pohled na cestu a pohled na ní. Nijak nespěchali. Pomalu se blížili k první vesnici kde se rozhodli najíst a pobýt noc. Cesta k té vesnici byla obrostlá keři. Už z dálky na ně koukal jakýsi hrad. Nebo spíše zbytky hradu. Teannu docela zaujal. Když byli pod ním, zastavila se. Podívala se nahoru a mírně se zamračila. Zaklínač se neptal proč. Stavba na skále mu nepřišla zrovna sympatická. Podle všeho byl opuštěný. Ovšem také dobře věděl, že právě vesnice nebo stavení, která jsou označovány jako opuštěné, byly všechno jen ne opuštěné. Mohla by se najít nějaká ta práce pomyslel si. To se celkem hodilo. Měšce už měli oba téměř prázdné. Čarodějka ovšem záhadně měla stále více než zaklínač. Bylo kolem poledne, když dorazili do vesnice. Ženy před domy věšely prádlo, zatímco je obíhaly malé děti. Ty větší už běhaly po celé vesnici. Když se však ukázali dva cizinci, jakoby všechno utichlo. Vesnicí se tak ozývalo pouze klapání kopyt jejich koní. Děti se zastavily vedle cesty a zatímco se ty menší schovávaly za sukně svých maminek, ty větší si s údivem, některé dokonce s otevřenou pusou dokořán, prohlížely ty neznámé tváře a o to více pak meče na jejich zádech. Maminky samotné se mračily. Ani jeden cizinec si však pohledů moc nevšímal. Jediné co hledali byla krčma. A zaklínač samotný pak hledal i vývěsku. Ovšem po cestě nikde nic nenašel. Krčma byla malá, ale útulná. Krčmář se přátelsky usmíval. To se ovšem nedalo říci o dívce, která mu v krčmě pomáhala. Vypadala nešťastně. Pokaždé když prošla kolem krčmáře, usmál se na ní a pohladil ji po tváři. Dívka téměř pokaždé ucukla a zrychlila, aby se od něj dostala co nejdále. Taky nebylo divu. Krčmář vyhlíží na téměř padesát let. Za to dívka vypadala sotva dvanáctiletá. Teanna se však držela dál. Věděla, že to není její věc a plést se do toho by mohlo stát další návštěvu a hrozby šibenicí. Dark ty dva ani nevnímal. Bylo to zřejmě tím, že zatím tahal věci do pokoje, který si stačil zamluvit. Teannu nenechal mu pomoct. Poslal jí sednout a zatím si poručit nějaké jídlo. Když už Dark konečně naposledy vylezl zpoza rohu a zamířil k ní, dívenka teprve přišla. Tiše se zeptala co si žádá a lehce nadskočila když kolem ní prošel Dark o několik hlav vyšší. Zvědavě si ho prohlížela když už dosedl vedle Teanny. Nevypadal až tak starý, byl vysoký a ne úplně hubený, ale zase by se nedalo říct, že byl vyloženě tlustý. Na tváři mu rašilo strniště. Poté si všimla jeho medailonu. Zarazila se.

„Dobré poledne přeji. Omlouvám se, zda jsem moc zvědavá, ale vy jste zaklínač?“ ozvala se malinko více nahlas. Dark zpozorněl. Lehce přikývl.

„Dio, s kým si to povídáš, máš pracovat, ne klábosit s cizinci“ ozval se hromový hlas a dívenka se skrčila.

„Omlouvám se, co to tedy bude?“ ozvala se znovu. Zaklínač se malinko zamračil.

„Co nabízíš?“ zeptala se Tea. Někde hluboko v sobě skrývala kudlu žárlivosti. Ale držela se. Dívenka, tedy Dia, jim vyjmenovala pár pokrmů. Znala Darka. Kdyby to bylo na něm, nechal by si donést vše co vyjmenovala. Teanna však byla ohleduplná k tenčící se zásobě peněz. Proto si vybrala jen jedno jídlo. Sobě vodu a Darkovi pivo. Když však Dia měla odejít ještě se k nim nahnula.

„Potřebuji s vámi mluvit. Večer po zavíračce buďte prosím před krčmou“ řekla a zmizela jak nejrychleji dokázala. Ti dva se na sebe překvapeně podívali.

„Půjdeme?“ zeptala se Tea.

„Za možnost vydělání si nic nedáš, třeba pro nás něco má“ pronesl. Tea s tím souhlasila. A jak zněla domluva, tak bylo také splněno. Pozdě odpoledne, potom co se oba trochu prospali, vyrazili do vesnice. Potřebovali pár věcí a tak sehnali kupce. Poté se šli trochu projít po okolí. Nakonec se už za tmy vrátili ke krčmě. Vevnitř se již nesvítilo jak šlo očekávat. Před krčmou sedělo akorát pár starších žen. Dia ovšem nikde. Tea si stoupla dál od těch žen. Všechny vesele klábosily mezi sebou a u toho jedna z nich cosi pletla na dřevěných jehlicích. Ovšem ti dva mlčeli. Tea si sedla na zem a schoulila se do klubíčka.

„Abychom tu nakonec nebyli zbytečně“ ozvala se Teanna do ticha mezi nimi. Dark už se nadechl, že něco řekne, ale hned vydechl když se s hlasitým skřípěním otevřely dveře krčmy. Stála v nich Dia. Jen v noční košili, s oteklýma očima a svíčkou v ruce.

„Pojďte dál“ pobídla všechny s úsměvem. Všechny ženy se hned hrnuly ke stolu. Bylo jich asi pět. Dark  s Teannou jim byli v patách. Dia položila svíčku doprostřed stolu. Chvíli bylo ticho. Ozývalo se jen ťukání jehlicemi.

„Můžu se zeptat, proč tu vlastně tedy jsme?“ ozval se po chvilce vztekle zaklínač, kterého už štvalo ticho. „Pokud to má být kurz pletení nijak zvlášť mě to nezajímá“ řekl ještě, ale Teanna se na něj podívala a varovně mlaskla.

„Víš, když jsem si tě všimla zaklínači, říkala jsem si, že bys nám mohl vcelku pomoct“ řekla Dia, která po Teanně hodila varovný výraz. To se jí nelíbilo, ale koneckonců jí nezbylo nic než mlčet.

„Povídejte, rád pomůžu, když dostanu slušně zaplaceno“ usmál se Dark . Všechny ženy se zasekly v pohybu.

„V tom je právě problém. Víš zaklínači, v poslední době tu máme výdělků málo. Všichni žijou z koruny do koruny, ale můžu vám slíbit, že jídlo a nocleh bude na účet podniku. A kdykoli jste vítáni“ vysvětlila opatrně Dia, která předhazovala návrh. Dark si povzdychl.

„Co to tedy je?“ zeptal se znovu.