Síla zvyku

-20-

Jen otevřela dveře a s ním hned za zadkem se vydala ven. Dia na ně koukala celou dobu, než zmizeli venku. Teanně po dnešním rozhovoru jen stoupla nenávist k té holce. Ovšem, byla ještě dítě, ale pořád jí kouká po příteli. Vždyť víš, že neodejde tak nežárli hryzlo jí svědomí. Musela s ním souhlasit. Neměla důvod žárlit a přes to žárlila.
„Tedy kde máme hledat ty domy?“ zeptal se po chvilce co spolu šli jen tak vedle sebe mlčky.
„Hoch vyrůstal v největším domě ve vesnici. A dívka v domě kováře na úplném kraji vesnice. Největší dům bude lehké najít, takže tam asi začneme“ zauvažovala nahlas a pohodila hlavou k jednomu z domů. Uprostřed vesnice mezi chatrčemi doslova vyčuhoval nad všechny ostatní domy ten hledaný dům. Byl o jedno patro vyšší než všechny ostatní. Navíc měl docela výrazné a hezké zdobení. Netrvalo to zrovna dlouho a už spolu stáli před dveřmi.
„Cítíš to?“ zeptal se tiše. Jeho medailón vibroval. Tea přikývla a stejně polohlasem odpověděla.
„Cítím. Totéž co na tom přívěsku. Něco se tu stalo. Uvidíme, co se tady dozvíme,“ potřásla hlavou a zaklepala na dveře. Otevřela malá dívenka. A hned za ní se vynořil větší kluk. Ale jen o něco málo větší.
„Rodiče tu nejsou. Máme zakázáno mluvit s cizími, jděte pryč!“ zahulákala ta malá a pak zabouchla dveře. Celá ulice ztichla. Všichni se koukali směrem, odkud se ozvala rána dveří. Teanna jen stála, neschopná slova a jen rychle mrkala, aby dala najevo udivení. Zatímco se všichni dali zase do pohybu a už házeli jen pohledy na Teannu, která stále stála u dveří. Až později, když se otočila na Darka zaslechla i šepot. Podívala se na dvě celkem mladé dívky a zamračila se. V tu chvíli obě odvrátily od čarodějky pohled a přestaly si šťebetat.
„Tady asi moc nepořídíme“ ozvala se nakonec. Dark jen mlčky pokýval hlavou.
„Zkusíme to později a možná budou už rodiče doma“ prohodil hlavou k zavřeným dveřím. Tea se podívala na ty dveře znovu. Jakoby se měly každou chvilku otevřít. A pak zaznamenala pohled. V okně se odhrnul závěs a vykoukla na ní tvář. Když s osobou za závěsem spojila pohled tak osoba nadskočila a zalezla. Jediné co stihla zachytit, byl ten fakt, že tvář rozhodně nepatřila malému dítěti. Čarodějka se znovu zamračila.
„Není třeba,“ řekla. Její hlas zněl dost naštvaně. Zvlášť když u toho vrčela jako vzteklá kočka. Znovu zabušila na dveře.
„Vím, že tam jste!“ zahulákala až se začali všichni zase otáčet. Nějakou dobu se nic nedělo. A když asi po pátém volání pochopili, že to Tea nevzdá tak otevřeli dveře. A tentokrát žádné děti. Děti se jen schovávali za sukní dospělé ženy. Teanna rozpoznala, že to ona na ni koukala.
„Nic nemáme. A nocleh neposkytujeme,“ řekl muž a když si všiml Darka šel o krok dopředu a ruku opřel o rám dveří, jakoby chránil ženu s dětmi.
„Chceme jen pár informací. A možná se trošku porozhlédnout. Vím, že to zní zvláštně, ale je to důležité,“ požádala Tea sice tiše a slušně, přesto důrazně. Dark stále stál za ní, prohlížel si lidi ve dveřích, zdánlivě lhostejně, ale připravený na cokoli. A poslouchal jak ji odmítli a znovu práskli dveřmi.
„Takže stejně nic,“ otočila se Tea a tentokrát se rovnou vydala pryč.
„Něco přece. Víme, že se tu něco stalo. Teď tedy do kovárny. Jsem si jistý, že tam to bude lepší,“ ozval se konečně a položil Teanně ruku na rameno, zatímco šel hned vedle ní. Položila svou ruku na jeho a usmála se.
„Doufám. Pokud ne…“ odmlčela se na chvilku. „Pokud ne, tak vážně nevím jak dál. Možná bych potom šla do krčmy a probrala nějaký plán,“ zamyslela se nahlas. Dark se zarazil.
„Opravdu chceš jít se mnou v noci nahoru? Přece jen je jedna věc rozhlížet se po stopách a věc druhá je se toho zbavit. Mohlo by to být pěkně nebezpečné a nechci, aby se ti něco stalo,“ pronesl starostlivě. Tea se zasmála. Její smích se rozezněl ulicí jako zvon.
„Nechodila jsem s tebou všude, abych si nechala uniknout závěr. Samozřejmě jdu s tebou. A budu na sebe dávat pozor,“ přesvědčila ho. Když dorazili couravým krokem, okamžitě si všimli toho, že před kovárnou běhá jedna malá dívka. Měla hodně světlé vlasy. A pak druhá, která jí byla podobná jako vejce vejci. Nejspíše si na něco hrály. Dokud však nepopadla jedna z nich panenku a nezačala s ní běhat. A dokud nezakopla a nezjistila, že se panenka roztrhla. To už Tea byla skoro u ní. Děvče se rozbrečelo. Druhé se zastavilo a pozorovalo dva cizince. Tea si sedla k brečící. Děvče k ní zvedlo pohled. Měla nádherné modré oči. Dlouhé řasy. Jediné co kazilo její krásu byly slzy, které jí stékaly po tvářích. Tea se přátelsky usmála. Zatímco jiná žena a muž vyběhli ven a začali se rozhlížet co se děje si Tea vzala do ruky zničenou panenku. Děvče začalo popotahovat.
„Měla jsem jako malá taky takovou. Jen jsem jí uřízla vlasy, aby byla nakrátko jako kluk“ zasmála se tiše. Ta malá ji pozorně sledovala jak mne panenku v rukou a přestala brečet ve chvíli, kdy se to kolem rukou čarodějky rozzářilo. Místo toho otevřela pusu údivem. Když panenku Tea vracela do rukou dívky tak byla nepoškozená. Zvedla malou se země a postavila na nohy, zatímco si prohlížela panenku a hledala díru, která tam před chvílí ještě byla.
„Kdo jste?“ ozval se hlas. Byl ženský. Muž znovu zalezl dovnitř. Obě děti se rozběhly k matce zatímco se Tea sbírala ze země.
„Máte pěkné děti,“ pronesla místo pozdravu. Matka se zamračila.
„Znovu se ptám. Kdo jste?“ pronesla varovně matka.
„Jsem Teanna. A tohle je můj společník Dark. Jsme tu kvůli tomu přízraku na hradě nedaleko vesnice. Povedlo se mi zjistit, že zde dříve žila ta holka. To nás přivádí. Pátráme s Darkem po příčině,.proč tam vlastně přízrak je,“ vysvětlila co nejopatrněji a přiblížila se. Dark to na ní zase nechal. Přece jenom, byla jemná, mladá, hezká a s příjemným hlasem. Jen stál vzadu a sledoval jak žena naklonila hlavu na stranu a pak pokývala.
„Jo. Žila tu. Kdysi dávno. Ta pohádka o tom jak se rozhodla vzít si život na stejném místě, jak její milenec se vypráví z generace na generaci v naší rodině už stovku let,“ oznámila.
„Už jsme ji slyšeli. Ovšem pak bych úplně neviděla důvod, proč by se ta holka měla zjevovat sto let. Našla by svůj klid. Napadlo nás, zda bychom něco nenašli. Už jsme to zkoušeli v domě mladíka. Ale nepustili nás ani dovnitř,“ zarazila jí v dalším vyprávění Tea. Žena se rozhlédla kolem sebe. Obě dívky poslala dovnitř.
„Pojďte, sedneme k horkému mléku s dětmi a já vám to nějak vysvětlím,“ řekla a sama se pak vydala dovnitř. Tea si poskočila radostí a vydala se s Darkem v patách za ní. Zastavila se na prahu. Zhluboka se nadechla a vydechla a zamrkala. Stiskla rty k sobě a otočila se na Darka. Jeho medailon opět začal poskakovat na jeho hrudi. Společně se zamračili, ale i tak vešli. Světnice byla přece malá, ale hezká. Nebylo tomu ani pár minut a děti už seděly kolem Teanny a prohlížely si její ruce s tichým šepotem. Tea je nechala. Žena mlčela a její muž taktéž. Až když si sedla k nim a okřikla rošťáky, aby nechali návštěvu na pokoji se dala do vyprávění.
„Ta rodina už dlouhou dobu nevylezla ze svého domu. Na zásoby a vše potřebné mají své služky. Ovšem oni nechtějí nikoho jiného vevnitř, ani nechtějí vyjít ven. Začínají být jako plachá zvířata v lese. Totiž… Onen přízrak o kterém byla řeč venku…jim jaksi ničí věci kolem domu. Dokonce už rozbil i okno. Nikdo si nedokáže vysvětlit proč. Ovšem místní babky z krčmy tvrdí, že tam přízrak stále hledá svého milovaného. Pěkně to zapadá do pohádkového příběhu. Ten se však již hodně změnil. Když jsem byla dítě já, poslouchala jsem o ženě, která šla svého milence hledat, protože věřila, že mrtvý není. Dnes je to tak, že tam šla přímo umřít za ním. Ale abych se vrátila k té rodině. Právě babky z krčmy poradili, aby vůbec nechodili ven. Prý by jim přízrak mohl ublížit,“ odfrkla si. Teanna kývala hlavou. Oboum bylo jasné, kdo je pod slovy "babky z krčmy". Stejně jako jim teď dávalo smysl, proč je nepustili dovnitř.
„Ovšem řekla bych, že zde nic nenajdete. Přízrak se tomu tady vyhýbá jako čert kříži. U ostatních sousedů rád postraší zvířata. Ale u nás nic. Ani stéblo trávy tady neuždibl,“ usmála se mile matka. Jedna z holčiček si sedla vedle Teanny. Ta se na ní mile usmála.
„Myslím, že jsme už našli. Děkujeme moc,“ oznámila zatímco jí děvče chytalo za ruku.
„Už jsem vám přece říkala holky, že máte návštěvu nechat být,“ napomenula je znovu matka. Tea nad tím jen mávla rukou.