Síla zvyku

-26-

Sbalili si své věci a osedlali koně. Hostinský se s nimi loučil s rozporuplnými pocity. Na straně jedné byli opravdu náročnými hosty, navíc dosti hlučnými v určitých situacích, na což si několik dalších hostů stěžovalo. Na straně druhé se ale do jeho kapsy za dobu, kterou zde dleli, přestěhovala slušná hromádka zlata.

Vyjeli z Wyzimy a netrvalo dlouho a narazili na menší městečko. Mohlo být několik hodin na koni daleko od Wyzimy. I tak si už potřebovali aspoň na chvilku odpočinout. V poslední době si odvykli na celodenní sezení v sedle a tak nebylo divu, že hned v první krčmě se zastavili. Nechtěli však občerstvení. Teanna si chtěla jen protáhnout nohy a projít se, u toho možná zjistit zda se nenajde práce.
I tak však nakonec skončilo v krčmě. Sledovali dění s pitím po ruce. Sledovali lidi, kteří křičeli, hádali se a hráli karty a jiné hazardní hry.
Když se najednou objevila práce sama. Teanna už delší dobu koukala na jednu skupinku lidí v rohu. Seděli tam a popíjeli, jako jediní byli potichu. Jeden z nich, ten co seděl k Teanně jako jediný bokem, byl navíc bledý, místy se i zelenal. Všimla si, že z něj hodně teče pot. A pak se sesypal na zem. Jen tam ležel, zatímco jeho druhové se pozvedali. Krčma utichla.

„Neblbni a vstávej, ty kašpare“ zasmál se jeden z nich a mírně do něj kopl. To už však byla Teanna na nohou a Dark byl hned v závěsu.

„Uhněte mi“ řekla rázně a jednoho z nich odsunula stranou. Dark si klekl přímo k tělu. Muž měl bílou pěnu kolem pusy. Koukal do stropu.

„Notak paninko, to snad nebude třeba, tady Eadar se chce jen předvést“ zasmál se druhý a šťouchl do čarodějky. Ta jen mírně poprosila o ticho a potlačila nutkání mu vrazit.

„Mrtvý se již moc předvést nemůže“ ozval se Dark, který celou dobu prohledával tělo.

„A vy jste kdo?“ zeptal se jeden z nich a zavrávoral, když se pokusil vstát od stolu. U toho stačil vylít pivo. Krčmář zavrčel, načež si zase sedl a mlčel.

„Dva meče? Divné oči? Vy budete zaklínač“ řekl krčmář. Dark se jen pousmál a kývl. „Vás nám seslal sám bůh“ zabědoval. Čarodějka i zaklínač naráz nadzvedli obočí. „V poslední době tu umírá více a více lidí. Jen tak, z ničeho nic. Stojí, mluví a pak bum, jsou na zemi. Pořád stejná pěna, pořád stejný scénář“ vysvětlil rychle. Dark se triumfálně usmál na čarodějku, která k němu jen letmo zvedla pohled. Všimla si totiž malého štípnutí na ruce. I když malého, rána silně natékala a hnisala. Pochybovala o zakázce, měla spíše za to, že se tu nedodržuje hygiena. I tak ho však nechala. Nic neřekla. Jen seděla a prohlížela si tělo dál.

„Možná byses mohl zeptat u rychtáře. Bydlí nedaleko. Jistě bude vědět více“ navrhl krčmář.

„Díky ti. Teo, vstaň, máme práci. A nechte toho muže odnést“ řekl a zvedl se. Krčmář kývl a Teanna se vydala za Darkem, který si nechal nejdříve vysvětlit cestu a pak se vydali za rychtářem. Rychtář byl velmi nízkého vzrůstu. Od jeho holé hlavy se odráželo snad všechno světlo v místnosti. Mimo jiné ho vyrušili uprostřed oběda. Vysloveně se na ně mračil celou dobu.

„Slyšeli jsme, že v poslední době tu bez důvodu umírají lidé“ oznámil Dark hned potom co slušně pozdravil. Teanna mlčela.

„A? Co má být? Co se o to vůbec zajímáte?“ zeptal se nakvašeně.

„Protože to můžu vyřešit, pokud se dohodneme na ceně. Jsem zaklínač. Posílá nás krčmář. Byli jsme svědky jednoho úmrtí“ řekl Dark a u toho rukou naznačil na Teannu, která se rozhlížela kolem sebe.

„Mám si platit vědmáka na úmrtí? Bezpochyby je někdo zabíjí! Nevím jak, ale příjdu na to. A nebudu muset platit“ rozčílil se.

„Opravdu?“ ozvala se čarodějka poprvé co dobu co vyšli z krčmy.

„A vy jste?“ zeptal se rychtář.

„Teanna, čarodějka. Opravdu máte pocit, že to vyřešíte? A co když ne? Co když se vám nepovede toho pachatele chytit a on bude dál vraždit lidi? Může dojít i na vás“ ušklíbla se Teanna.

„Drzá malá čarodějka, co nemá slušné vychování, vyhrožuje a vědmák cechu kočky, který je známý nevypočitatelností? A vás dva si mám platit?“ rozčílil se znovu, ale tentokrát se u toho i zvedl. Teanna přísahala, že slyšela židli jak si oddechla, že na chvilku nemusí nést jeho tlusté tělo. Hned na to se však posadil a židle opět zakňučela.

„Přesně tak. Nikdo jiný to totiž zde vyřešit neumí, může to být do pár dnů hotové. Vy byste to vyšetřovali, a naprosto zbytečně, mám totiž už podezření“ oznámila s úsměvem. Rychtář se najednou zatvářil překvapeně a hned na to zvědavě.

"Řeknu to ovšem až se mi to potvrdí. Dejte nám přístup k tělům obětí a my si poradíme. Ovšem za nějakou cenu“ řekla a založila si ruce na hrudi. Dark, který se na ni díval snad ještě více zvědavě než rychtář, očekával už jen na souhlas. Teanna uměla být přesvědčivá.

„Malá a drzá….. Přesně tak jak to mám rád. Peníze si připravím dle vašeho výsledku. A teď už běžte“ odehnal je jen tak rukou. Teanna se a otočila se na podpatku. Dark se optal na cestu do márnice, ale rychtář jen podrážděně mlaskl a tak se nakonec vydal za Teou.

Vyšli ven, kde se poflakoval buřič, opřený o zeď. Cestu k márnici jim prozradil on. Na místě jim zdejší hrobník s celkem lhostejným výrazem ukázal, co chtěli. Rozdělili se, každý u nich se vydal na jinou stranu. Dark dorazil k prvnímu tělu a odkryl hlavu. Ten muž, který tam ležel, byl voskově bledý. Pěnu od úst sice už někdo setřel, ale obličej zkřivený stejnou grimasou mluvil celkem jasně. Podobnost byla zřejmá. Teanna, která se do té chvíle neodhodlala odkrýt tělo se podívala na Darka, který si jí nevšímal a prohlížel tělo. Následně secvakla zuby a odkryla deku. Byl to muž, celkem mladý. Stejně bledý jako muž z krčmy. Odkryla ho až po hrudník a začala prohlížet i hrudník, který byl posázený jizvami. To nebylo nic neobvyklého, proto pokračovala. Až když se podívala na levou klíční kost tak uviděla stejnou ranku jako předtím. Malá, jakoby ho bodla včela. I tak však rána otekla.  Sykla na zaklínače.

„Tohle hledej!“ ukázala na hrudník toho muže. Dark zpozorněl a došel k ní. Ještě než stačil cokoli říct Teanna pokračovala. „Je to stejná ranka jako měl ten z krčmy. Všimla jsem si jí už tam, ale mohla být od čehokoli a tak jsem na to nebrala ohledy“ vysvětlila. Dark se usmál, kývl a odešel o tělo dál. A podle očekávání čarodějka měla pravdu. Na všech mrtvých, kteří zemřeli náhle, jako onen muž v krčmě, a byli ve zdejší márnici, našli stejnou ranku.„Co teď? Co by to mohlo být?“ zeptala se Tea. Uvažovala jen pro sebe potichu. Neznala žádnou potvoru, která by něco takového působila. Dark si mnul bradu a zjevně ho něco napadlo. Nebyl si s tím ale jistý, jinak by to už řekl. „Na co myslíš?“ popíchla ho.

„Na kytku,“ odpověděl zamyšleně.

„Na kytku?“

„Ano. Vzpomínám si na výcvik, na bestiář. A vybavují se mi dvě, ech, stvoření, která by to mohla mít na svědomí. Obě jsou to rostliny. Archespora, nebo Echinops. Obě střílí jedovaté šipky. Archespora je větší a dovede se ukrýt pod zem. Echinops je o fous menší, schovávat se neumí, ale zase je v podrostu k nerozeznání. Těžko říct, která z nich je nebezpečnější“ odfoukl si.

„Jenže kde tu rostlinu hledat?“

„Nooo,“ protáhl, „obě se vyskytují na místech, kde byl spáchán nějaký zlý skutek. Archespora i Echinops potřebují k životu to zlo.“

„Počkej, nebyl ten z krčmy tam se svou družinou? Můžeme se zeptat kudy šli a pak to prohledat“ napadlo ji. Dark se usmál.

„Děsně šikovná čarodějka,“ pronesl, vtiskl jí pusu na tvář a společně vykročili zpět ke krčmě.