Síla zvyku

-27-

Tam zrovna chystala vůz parta lidí. Jeden z nich, který ležel na voze a zpíval, byl okamžitě Teanně povědomý. Zatímco Dark zamířil dovnitř ona se zdržela venku. Koukala na ně. Stála opodál, ruce složené na hrudi. Když tu se zvedl dost silně opilý muž a jeho zpěv docela sprosté písně náhle utichl.

„Paninka tu pohledává co?“ zeptal se a škytl. Pokusil se ukázat na ní, ale místo toho ukázal na strom nedaleko. Jen nad tím protočila očima. Většina mužů, kteří něco nahazovali na vůz k ní zvedla oči, očekávající odpověď.

„Jste…přátelé toho mrtvého?“ zeptala se bez rozmyslu. Jen se malinko zarazila nad tím jak je vlastně oslovit.

„Si pište. Eadar byl skvělej člověk. Nebudeme tu ani o pár minut déle, nechci každou vteřinou vzpomínat na úmrtí kamaráda“ ozval se jeden z nich, vysvětlujíc balení věcí.

„Nevíte náhodou odkdy mu bylo tak špatně?“ zeptala se. Stejný muž k ní zvedl hlavu.

„To nevíme. Ale víme cestu. Stejnou cestou se budeme vracet i zpět a za ochranu budeme jen rádi. Takže pokud chcete tak vy i ten váš vědmák se můžete sebrat a vyrazit s námi“ oznámil. Zbytek družiny okamžitě začal přitakávat. A tak na to Teanna s radostí kývla. Během chvilky byli všichni připraveni na cestu.

„Jak dlouho cesta potrvá?“ zeptal se Dark když vyrazili.

„Myslím, že do konce dne z lesa nevypadneme. Budeme muset někde zalehnout. Nejspíše na stejném místě jako předtím“ promluvil znovu, ten nejspíše jediný střízlivý.

„Vy jste přespávali v lese? A nevytratil se váš přítel někam?“ zeptala se bleskově Teanna.

„Nevšiml jsem si. Maximálně v noci, když všichni spali, ale opravdu nevím“ zavrtěl hlavou. A tak nadšení čarodějky okamžitě vyprchalo. Znamenalo to prohledat les a okolní cesty. Což mohlo zabrat několik dní.

„Upřímně byl celou noc s námi u ohně. Zpíval a smál se vtipům a historkám o krásných ženách. Pak jsme nějak všichni usnuli. Sem do téhle vesnice jsme měli původně namířeno obchodovat, ale když se to seběhlo takhle tak radši pojedeme jinam. Třeba Wyzima je celkem nedaleko. Tam budou obchody dobré“ pokrčil rameny. Teanna s Darkem naslouchali a občas přikývli. Slunce už hodně kleslo když se dostali k rozcestí.

„Jéjé, já věděl, že jsem na něco zapomněl. Když jsme tudy jeli prvně tak jsem se na Eadara ohlédl a byl takový celý bílý, místy zelený, nevypadal zdravě, ale říkal, že to není nic co nespraví pivo“ ukázal na cestu.

„Skvělé. Aspoň víme, že to je ještě před námi“ řekl Dark, který do té doby mlčel a jen jel vedle Teanny a naslouchal jejich rozhovorům.

„A víte vůbec co to bylo? Někdo ho někde otrávil? Snědl něco co neměl?“ optal se zvědavě muž.

„Ani jedno z toho“ odpověděl zaklínač stručně.

„Takže nějaká obluda?“ zeptal se jiný.

„I tak se to dá říct. Je to ve skutečnosti jedovatá kytka. Pročešeme pak les bez vás“ oznámil jim Dark.

A následně nastalo ticho. Žádná otázka, žádná historka. Sem tam bylo slyšet jak si muž na voze zazpíval.
Když se setmělo byli na místě. Muži rozdělali oheň, posadili se kolem a Teanna s Darkem učinili zásadní rozhodnutí.

„Můžeme to pročesat už teď. Aspoň nějak okolo. Je úplněk, takže je hezky světlo a aspoň se nebudeme moc zdržovat. Pokud to najdeme už dnes večer mohli bychom se ráno vrátit pro peníze a zmizet“ navrhla. Dark jen pokrčil rameny. Za až tak špatný nápad to nepovažoval, on viděl skvěle, ovšem nebyl si úplně jistý, zda i za svitu měsíce někde neuvízne čarodějka.