Síla zvyku

-12-

Celá bledá, sotva chodila. Dark jí vyrazil v naproti, ale jen zavrtěla hlavou.

„Není to tak zlé,“ řekla tiše a chraplavě, „dej mi chvilku, zmátořím se.“

„Dal bych Ti celou noc, ale ne tady,“ odpověděl stejně tiše. Pokývala hlavou a opřela se o koně. Kůň, který vycítil její vyčerpání zařehtal a zahrabal nohou. Vycítil to i zaklínač, který se na ní chvilku starostlivě koukal a váhal, než  vzal její ruku do svých dlaní. Přivřel oči, soustředil se a Tea cítila, jak do ní rukou proudí energie. Chtěla mu ruku vytrhnout, ale nenechal jí, ba ještě pevněji zmáčkl. Pochopila, že to nemá cenu. Ještě chvíli tak stáli, pak vydechl a pustil. Vypadala teď o něco líp. A on trochu pobledle. Tvářila se na něj trošku naštvaně. Nasedla na koně a Dark jí podal Kalikke, která je celou dobu zvědavě pozorovala. Pak se vyhoupl na svého koně a Maitha zvedl k sobě a posadil ho před sebe.

„Držte se pořádně, pojedeme rychle,“ zabručel. Pak popohnali koně do trysku.

Když se přiblížil večer, začali hledat nocleh. Věděli, že hostinec je v nedohlednu. Zaklínač sice nechtěl přenocovat v přírodě, s přibývajícím časem však bylo zřejmé, že jim nic jiného stejně nezbude. Zvolnili a sjeli stranou z cesty. Všiml si totiž hlouběji v lese skalisek, a napadlo ho, že by tam mohla být nějaká jeskyně. Byla, i když ji museli nějakou chvíli hledat. Sesedli, obstarali koně, uvázali je ke stromu a odnesli věci do jeskyně. Nebyla dvakrát prostorná, ale Tea s dětmi se vešla.

Dark se spaním příliš nepočítal. Byli sice už dost daleko na sever, ale elfy si moc jistý nebyl a tak plánoval strávit noc na hlídce. To samozřejmě obnášelo kontrolu zbraní. Rozepnul řemení a sundal ho i s meči. Tasil ocelový meč a stříbrný i s postrojem odložil stranou. Z brašny vyndal brusný kámen, čistící vlnu, hadr a lahvičku s olejem a začal ošetřovat čepel. Maith si sedl opodál a pozoroval ho. Pak si dodal odvahy a zkusil sáhnout na odložený stříbrný meč. Zaklínač varovně zasykl a luskl prsty jeho směrem. Maith zvedl oči a uviděl zaklínačovu ruku, jak varovně kýve prstem.

„Ne. Ne. Neměl bys sahat na cizí meč. Zvlášť, když s ním neumíš zacházet. A už vůbec ne právě na tenhle.“ upozornil ho.

„Ale já bych s ním chtěl umět zacházet,“ namítl chlapec. Zaklínač vstal, odešel pár kroků od chlapce a postavil se do postoje. Švihl mečem v několika secích. Špička meče se zastavila na píď od chlapcova nosu. Bylo to rychlé, celé to proběhlo rychleji, než by Maith řekl Brugge. Koukal na chvějící se špičku meče s vykulenýma očima.

Chvilinku bylo napjaté ticho, a pak Dark na kluka mrknul a zeptal se: „Tak tohle bys chtěl umět?“ Chlapec o zlomkrk kýval hlavou. Zaklínač se usmál.

„Něco s tím provedeme,“ řekl. Pak sklonil meč a posbíral si své věci.

„Pojď, pomůžeme holkám,“ řekl Maithovi. Tea s Kalikke chystaly ležení a rozdělaly oheň. A jejich pomoc vůbec, ale vůbec nepotřebovaly. Po setmění zahnali děti do hajan a Teanna si lehla k nim. Dark zašel do lesa a uťal jako ruku silnou, zhruba metr dlouhou větev. s ní se usadil před jeskyní a vytáhl nůž. Po chvilce Tea zvedla hlavu. Podívala se směrem, kde byl Dark a usmála se a znovu stočila pohled na malou Kalikke, která jí držela ruku a přitulená k ní usnula. Opatrně se vyprostila z jejího sevření. Trošku sebou zavrtěla, ale spala dál, což dalo Teanně svolení se vydat před jeskyni. Docupitala k němu. Zatímco on ani nezvedl pohled od kusu dřeva v ruce, si sedla vedle něj. Zaujatě ho sledovala.

„Copak to bude?“ optala se zvědavě. Podíval se na ní a povzdychl si s úsměvem na tváři. Položil kus dřeva stranou a zandal nůž. Chytla ho za ruku a s jeho pomocí se vyhoupla zpět na nohy. Jen proto, aby si ji následně posadil na klín. Opřela si hlavu o jeho rameno.

„Mrně se začalo zajímat a můj meč, tak mě napadlo…“ řekl, ale svou větu už nedokončil. I tak ho Tea pochopila.

„Ta malinká zatím moc nemluví, navíc mám dojem, že se furt bojí. Minimálně tebe“ zasmála se.
„Vlastně se jí ani moc nedivím,“ zazubil se.

„Já jo..milejší stvoření neznám“ řekla Tea a podívala se mu do očí. On do jejích a na chvíli jejich pohledy splynuly do sebe, než Tea opět narovnala hlavu. Pohladil ji po tváři a otočil její tvář k sobě. Políbil ji. Pokaždé cítil takové mravenčení, když se jejich rty setkaly. Setrvali v polibku a on jí položil dlaň na břicho. Ruka tam však dlouho nevydržela a začala se sunout vzhůru. Sevřel jí ňadro. Chytila ho za zápěstí a odtrhla své rty od jeho.

„Počkej… Počkej, děti spí hned vedle. Nemůžeme…“ upozornila ho. Přikývl, byť ho to stálo jisté přemáhání. Zvedla se a sedla si zpátky vedle něho. Přitiskla se k němu a hlavu mu opřela o paži.

„Co, že nespíš?“ ozval se. Tea se velmi zhluboka nadechla a vydechla.

„Nemůžu usnout“ odpověděla jednoduše. Chvilku panovalo trapné ticho. „Co vlastně budeme dělat teď? Když jsme se nedostali kam jsme chtěli?“ prolomila nakonec to ticho Tea.

„No co asi..pojedeme zpátky“ pokrčil nad tím rameny.

„A kam přesně??“ zeptala se znovu.

„Do Temerie nejspíše..“ řekl a hned se odmlčel. Tentokrát už mlčela i Teanna. Nevěděla na co se zeptat, ani co by podotkla. Po další chvilce ticha ho něco napadlo.

„Mohli bychom jet na sever, a objet to ze severu, a dostat se k moři v Keracku. A pak jet prostě podél pobřeží.“ navrhl. Tea s tím souhlasila. Samotnou ji nic lepšího nenapadalo.

„Tam jsem taky už nějaký ten rok nebyla…“ zavzpomínala si. Koukala na hvězdy, které zářily na obloze. A nakonec tam usnula. Když si toho Dark všiml, malinko se pousmál. Podržel jí hlavu, aby nespadla a pomalu vstal. Zvedl jí ze země a odnesl k dětem.