Síla zvyku

-24-

Teanna seděla nehybně vedle u stolu. Dark, který seděl naproti ní pokyvoval hlavou. Dia, která stála opodál, do té chvíle opřená o zeď, začala poskakovat na místě. Za to Beatha vypadala, že se každou chvilkou rozbrečí.

„Je tady?“ vypadlo z ní. I když všem bylo jasné na koho se ptá, zeptala se Tea kdo. „Brian přece. Tak je tu?“ vyhrkla. Všichni, kteří doteď měli úsměv na tváři teď měli vážnou tvář.

„Nechte nás o samotě“ řekla Teanna nakonec směrem k Darkovi a Die. Nerada je posílala pryč samotné. Ovšem věděla, že tohle citlivé téma budou muset probrat jen mezi dvouma očima.

„Pojď Dio“ řekl nakonec Dark, když byl na odchodu. Dia se hned otočila a vydala se za ním.

„To bylo hustý. Jak jste to zvládli? Bylo to těžký?“ začala se vyptávat. Nakonec tam Darka zasypala otázkami.

„Klid. Hlavní je, že je tady živá a zdravá“ zarazil ji.

„To znamená, že teď odjedete?“ zeptala se nakonec Dia po chvilce ticha.

„Ano, nevím kdy, ale bude to brzy. Máme ještě nějaké plány“ oznámil a podrbal se na hlavě. Už by to chtělo vodu a mýdlo pomyslel si.

„Škoda“ řekla nakonec prostě. Pak panovalo ticho. Jen vedle sebe stáli dokud nepřišla Tea.

„Spí. Přece jsem ji musela uklidnit magicky, ale spí. Smíří se s tím. Zatím navrhuji dát jí k rodině kováře. Zná to tam, má na to místo dobré vzpomínky a navíc se tam určitě hodí ruka k dílu“ kývla hlavou. Dark nemohl než souhlasit.

„A nevím jak vy dva, ale já se jdu vyspat“ pronesla, protáhla se kolem nich a zamířila do pokoje. Sotva padla do postele už spala.

***

Ráno bylo v krčmě rušno. Všechny zajímalo jak vlastně ti dva dopadli. Zatímco Dia nadšeně vyprávěla a vymýšlela si a u toho rozdávala piva a snídaně, Tea s Darkem si sbírali své věci po pokoji. Beatha seděla v rohu krčmy, tam kde většinou sedávali Tea s Darkem a tak se u snídaně potkali. Oči měla oteklé a seděla docela nehybně. Tudíž poznali, že jí do v hovoru asi zrovna moc není a tak bylo u snídaně ticho. Téměř.

„Kdy chceš vyrazit?“ zeptal se Dark směrem k čarodějce. I tak však trošku zvedla hlavu i Beatha.

„Nejlépe hned po snídani, už tak jsme se tu zdrželi chce než bylo v plánu“ řekla a podívala se na Beathu. „Ale stálo to za to“ usmála se na ní. Beatha hlavu opět sklonila, ale tentokrát ne ze smutku, nýbrž aby nebyl vidět ruměnec a úsměv. Dark na to souhlasně pokýval hlavou.

„A vlastně proč ne… Sbaleno máme, koně za ty dny určitě nabrali dost síly. Takže směr Wyzima“ usmál se. Čarodějka mu to opětovala. A tak se najedli. Od vesničanů dostali ještě nějaké jídlo na cestu, které přijímali s radostí a děkováním. Teanna se nakonec ještě narychlo rozloučila i s Beathou, která s ní dokonce prohodila svá první slova dne. Byl si celkem jistý, že u toho Teanna zadržovala slzy. A když už si konečně oba mysleli, že se všech zbavili a můžou tedy vyrazit, přihnala se Dia. Podle ohlížení a okaté opatrnosti bylo vidět, že se vyplížila ven. V ruce jen malou tašku. Tea se vyhoupla na koně a u toho stihla protočit očima. Kůň zafrkal a přešlápl. Dark zůstal stát vedle svého koně s tázavým pohledem. Stoupla si přímo před Darka. Musela hodně zaklonit hlavu, aby mu viděla do očí.

„Kam se chystáš?“ zeptal se mírně otráveně a založil ruce na hrudi. Upřímně doufal, že je už nestihne.

„Chci jet s vámi“ oznámila naprosto bez mrknutí oka. V tu chvíli se Teanna zasmála. Možná až moc hlasitě. Oba pohledy se stočily k ní.

„A copak bys chtěla asi dělat s námi? Ve světě?“ zeptala se. Na to se jim jako odpověď dostalo pokrčení ramen. Následně Dia opět začala koukat na Darka. Ten však udržoval oční kontakt s Teou. Dia to pochopila jakože čekají na odpověď. Ještě než se však stihla vůbec nadechnout, Teanna jí zastavila. „Nepřipadá v úvahu abys s námi jela“ ušklíbla se.

„A proč?“ zeptala se Dia. Ovšem způsobem, který vryl do Teanny jako nůž a náhle jí zasvědila dlaň. Ignorovala to. Je to dítě opakovala si v hlavě, stejně jako minulého dne. Ale jazyk za zuby neudržela.

„Upřímně? Co umíš, dítě? Nalévat pivo a rozdávat jídlo. Jo a oblejzat starší chlapy“ namítla Tea. Její hlas nabíral kousavý tón. „S tím jen těžko budeš řešit kletby a vraždit příšery“ pokusila se uklidnit. Dia se najednou nafoukla jako míč.

„A co ty můžeš asi tak s tím dělat, hm? Jsi jen hloupá čarodějka, myslíš si, že o všem rozhoduješ, ale není to tak. Když jsem řekla, že jedu s vámi, nemluvila jsem vůbec na tebe víš“ pokusila se jí to vrátit stejným dílem Dia. Ovšem čarodějka se znovu zasmála. „Navíc toho staršího chlapa neoblejzám úplně dobrovolně. Vždyť by mi mohl dělat tátu“ řekla a ukázala na krčmu. Mračila se u toho. V kombinaci s nafouklými tvářemi vypadala dosti zábavně.

„Princezno a co myslíš, že je Dark? Myslíš si, že jsem slepá? Snažíš se ho oblejzat tady celou dobu. Ale slečinko… Dark je ještě starší než ten tvůj krčmář“ zasmála se Teanna. Dark, který doteď stál bez hnutí a beze slov se vyhoupl na koně a podíval se na Diu.

„Má pravdu. Nemůžeš s námi odjet. Buď ráda za střechu nad hlavou a jídlo třikrát denně. Navíc, přesně jak řekla Tea, co ty umíš, abys nám mohla na cestách pomoct? Zkrátka a doufám jasně, zůstáváš tady“ řekl. A to bylo to poslední co si spolu řekli. Následoval poslední pohled, který si ti dva vyměnili a pak se Dia naštvaně otočila a odkráčila zpět dovnitř s hlasitým bouchnutím dveří. Tea pobídla koně. Spokojeně se usmívala, což Darkovi neušlo.

„Co tak koukáš?“ ozvala se.

„Já jen, že ses za těch pár dní tady změnila na tu starou dobrou Teu. Už nebrečíš, směješ se upřímně a líbíš se mi tak mnohem více“ uculil se. Tea se natáhla pro pusu.

„Kdo bude první tamhle u toho stromu“ řekla a ukázala na vzdálený les. Ať už myslela jakýkoli z nich pobídla koně do běhu a Dark se hned potom co se zasmál vydal za ní.