Síla zvyku

-10-

S prvními ranními slunečními paprsky zaklínač procitl. Sotva otevřel oči, zjistil kde leží, blaženě se usmál a zase oči zavřel. Během chvilky však zjistil, že usnout se mu již nepovede. Bdění bylo silnější. Oči tedy znovu otevřel a velmi opatrně se zvedl, aby se mohl položit vedle Teanny.
Neubránil se příležitosti prohlédnout si Teino tělo. Přejížděl pohledem po jejím těle a hltal každou její křivku, když se najednou zastavil na levém boku, kde se vyjímala jizva, dlouhá přes celý bok. Zamračil se a přejel po ní prsty tak opatrně, aby jí nevzbudil. Stehna byla také poseta jizvami, jen o dost kratšími. Stejně tak zápěstí. Představa, že si je z nějakého důvodu způsobila sama, byla znepokojující. Ovšem možná ještě více ta, že jí to udělal někdo jiný. Polkl a raději sjel pohledem na její obličej. Pokusil se na to nemyslet, ovšem věděl, že ten pohled se mu zaryl do paměti a už se ho nezbaví.  Ústa měla pootevřená. Oči pořád zavřené a vlasy rozházené do všech stran. Neudržel se a usmál se. Chvilku zaváhal, než jí vtiskl letmou pusu na tvář. Tea se zavrtěla a usmála se. Udělal to znovu. Tentokrát Tea otevřela oči. Zmateně se rozhlédla kolem sebe. V první chvilce si nic nepamatovala, ale jen do okamžiku, než spatřila Darka. V tu chvíli se všechny vzpomínky na minulou noc vyjasnily. Zrudla a přikryla si obličej dlaněmi. To ho rozesmálo. Zavrtěl hlavou a ruce jí sundal. Lehl si těsně k ní a ruku jí přehodil přes boky.

„Bolí mě hlava… A břicho," postěžovala si.

„Taky se není čemu divit. Včera jsme se dobře nalili," zasmál se Dark. Pak nastalo trapné ticho, které u nich v poslední době bylo docela časté. „Co máš v plánu dneska?" zeptal se jí, aby ticho prolomil. Ona se vymanila z jeho náruče a sedla si.

„Zřejmě odsud vypadnout..opravdu se mi tu po včerejšku nechce zůstávat" řekla a pokusila se usmát. Nepovedlo se. Místo toho se jí rty zkřivily do podivného výrazu. Aby se vyhla dalšímu řešení minulého dne, začala se rozhlížet po svých věcech. Všude se válelo oblečení. Mlčky očima hledala to svoje. Dark si klekl hned naproti ní. Chytl jí za bradu a zvedl jí hlavu. Podívala se mu do očí.

„Kdy chceš vyrazit?" optal se. Zachytil šedou barvu jejích očí. Usmála se a spojila si ruce za jeho krkem.

„Po snídani?" navrhla. Naklonila hlavu na stranu. Dark jí bez váhání chytl za boky a posunul se rukama o něco níže. Přitáhl si jí do polibku. Chytl jí za zadek a zmáčkl. Tea se usmála do polibku a skousla jeho ret. Odtrhli se.

„Nebo radši po obědě," prohlásila a natiskla se na něj zpátky. Uculil se a položil jí na postel. Vylezl si nad ni. Políbil ji na rty a hned se odrthl. Pokračoval níže. Zastavil se u břicha, kde se jí podíval do očí. Tea položila hlavu na polštář. Zaklínač zamířil ještě níže.

***
Tea ležela hlavou na jeho rameni. S úsměvem na tváři. Prstem mu jezdila po hrudníku a obkreslila každou jeho jizvu. Občas se zeptala od čeho která je. Jinak panovalo ticho. Dark jí škrábal a hladil po zádech. Měl chuť se už nějakou chvilku zeptat. Zvlášť, když vyprávěl on o svých jizvách se nemohl zbavit myšlenky na ty její jizvy.

„Od čeho je ta jizva na boku?" vyhrkl, ani nevěděl jak. Tea se ještě více usmála.

„Ani ve Viroledu jsem neměla úplně klid. Byl tam jeden kluk, neměl mě úplně rád. Tuhle krásku mi udělal on, když mě sekl. Ale on dostal víc, ten šrám má přes obličej,“ u poslední věty se zasmála. Podívala se na svůj bok a přejela přes jizvu. „Žádná tragédie,“ doplnila, protože tušila jak se tváří. Když k němu pohled zvedla, zjistila, že to se tvářil přesně tak jak si to představovala. Dark pokýval hlavou. Nos a pusu zabořil do jejích vlasů. Vtiskl jí tam pusu. Všiml si její vůně a zavřel oči. V hlavě si říkal, že tak chce zůstat navždy. Ovšem to mu překazila.

„Měli bychom vstát, už celkem mám celkem hlad“ řekla a posadila se. Dark opět otevřel oči a povzdychl si. Okamžitě si posbírala svoje oblečení a začala se oblékat. On si sedl na kraj postele a mlčky jí sledoval. Pobaveně se na něj podívala, sebrala ze země jeho halenu a mrskla ji po něm. Povzdechl si a oblékl se. Pak galantně otevřel dveře a vyrazili dolů do krčmy. Na chodbě potkali obtloustlého kupce a zchudlého šlechtice, spolu se dvěma měšťanskými dívkami ze sousedství. Zaklínači chvilku trvalo, než mu došlo, proč si je tak prohlíží. Pak se s ďábelským úšklebkem protáhl mezi nimi, drže Teu za ruku. Dívky měly ovšem v očích ještě něco jiného.

To mu ovšem se smíchem prozradila Tea, na schodech: „Ony mne znají. A Maiteu taky." Nevypadala, že by jí to příliš trápilo a tak to nechal být. Sešli do krčmy, zela ještě prázdnotou, oběd byl dávno pryč a do večeře daleko. Zaklínač se zeptal krčmáře, co má na plotně.

„Vařím vývar. Dáš si? Když odliju a přihodím do něj to a ono, určitě bude k jídlu."

„Dáme si oba. A vraz tam česnek. Bude třeba." Krčmář chapavě přikývl a odspěchal. Za chvíli jim přinesl dvě královské porce polévky. Byla silná, byla hustá přísadami a silně voněla česnekem. Vrhli se na ní s chutí. Hřála v útrobách stejně jako včerejší medová pálenka, ale nelezla do hlavy. Když ji zhltli, poručil Dark ještě libru uzeného, voňavý chleba a džbán křtěného vína. Když snědli i to, zaklínač se pohodlně rozvalil v židli.

„No a co teď?" zeptal se, aby v následující chvíli zjistil, že otázka byla zbytečná. Tea byla pevně rozhodnutá.

„Chci odsud pryč!" odpověděla mu okamžitě.
Dark se pomalu napřímil. „Takhle navečer?" zeptal se jí. Chtěl se ujistit, že si tím je jistá.

„Kdykoli. Hned. Nechci tu být. Nic mě v tomhle městě nedrží." ujistila ho.

„Dobrá," usmál se. Zaplatili útratu a vyrazili z Carrerasu na západ, k Mariboru. Vlastně zprvu bez cíle, pak se ale zaklínač začal stáčet k jihu s úmyslem objet Brokilon a dostat se na pobřeží nad Cintrou. Ta byla nilfgaardská už déle, a nijak ho netáhla, ale ve Verdenu, u moře, mohlo být touhle dobou hezky. Nebo v Keracku. Nemělo jim však být přáno, kdo to však mohl vědět v tuto chvíli. A tak, jedouc krokem, měli spostu času na povídání. Třeba o boji mečem. Viroledský výcvik se téměř vyrovnal zaklínačskému. A byla ďábelsky rychlá. On sice rychlejší, ale ona to vyrovnávala dvěma zbraněmi. Párkrát si zkusili cvičně zabojovat, aby zjistili že jejich síly jsou víceméně vyrovnané. Nezřídka Dark vyhrál jen proto, že měl prostě větší sílu. Spoustu času trávili taky mlčením, když se Teanna zjevně utápěla ve vzpomínkách. A někdy trávili večer vzpomínkami nahlas. Jako ten večer, kdy spolu seděli u ohně, stranou od cesty, pojídali kus drobné lesní zvěře, který spolu ulovili. Mezi tichým žvýkáním se zaklínač osmělil.

„Teo?"

„Ano?" odpověděla tiše.

„Nemohl jsem si nevšimnout tvých jizev. Na rukou, na nohou..." nechal vyznít větu do ztracena. Tea chvíli mlčela. Zvažovala zda mu o tom povědět.

„Copak s nimi? Chceš vědět jejich příběh?" odpověděla mu.

„Pokud by ti to nevadilo, ano, rád bych." Jeho hlas náhle získal na jakési naléhavosti. „Chtěl bych o tobě vědět všechno, lásko moje." Tea se nad jeho oslovením usmála. Srdce jí u toho poskočilo radostí. Zároveň si ovšem povzdychla.

„Mají příběh všech ostatních jizev" odpověděla krátce. Tázavě zdvihl obočí. „Ty jizvy jsou od všeho možného....střepy například. Vždy když mě něco bolelo tak jsem si udělala čárku. Ale je to malinký, myslím, že to nestojí za řeč" řekla mu. U toho se mu pokusila podívat do očí. „Zvykla jsem si“ dodala, když svůj pohled okamžitě sklopila ke svým nohám.Bylo to pochopitelné. Jeho pohled byl při vzpomínce na hustou síť jizev velice pichlavý. Zavřela pevně oči, aby se nerozbrečela a pak když se jí povedlo slzy zahnat znovu zvedla pohled. Tentokrát už zůstala v očním kontaktu i přes jeho pohled, který jakoby ji propichoval skrz na skrz.

„Síla zvyku...“ povzdechl si hned jak jeho pohled zjihl, vstal a rozpřáhl náruč. Zasmála se, pokývala hlavou a taky se zvedla a pomalu k němu přišla. Obmotala mu ruce kolem těla a položila si hlavu na jeho rameno. Pohladil ji po vlasech a cosi jí zašeptal do ucha. Uculila se. Zvedl ji do náruče a odnesl k přikrývkám, které měli připravené stranou. Tu noc se milovali obzvlášť něžně.