Síla zvyku

-3-

Sotva vyrazili na cestu, Teanna začala přemýšlet. Co dál? Má s ním teď zůstat? Nebo prostě odjet? Ale co bude dělat sama na cestách? Vše se jí v hlavě motalo, až nakonec jen vztekle zavrčela. Dark k ní zvedl pohled.

„V Guletě pár dní zůstaneme. Musí se ti doléčit noha. A pak uvidíme," řekla, ještě stále trošku zamračená. Zaklínač absolutně nepochopil její rozladěnost.

„Tak dobře," souhlasil nakonec. Cestu nakonec korigovala více ona. Dark se zarazil až když se zastavila u jednoho z hostinců. Vypadal docela slušně, více než bylo jeho zvykem. Byl to pro něj skoro až luxus. Tea seskočila z koně a když si všimla jeho pohledu, ušklíbla se.

„Nemusíš všechno platit jen ty," podotkla. Zaklínač se nebránil. Sotva vyšplhal schody tak už se za ním hnala. S klíčem v ruce a brašnou přes rameno. Proběhla kolem něj, aby otevřela dveře do pokoje. Vešla první, bouchla s brašnou do kouta a svalila se na postel. Když vstoupil i Dark, bylo to první, čeho si všiml. Byla tady jen jedna postel.

„Pěknej pokoj, ale..." prohodil. Zarazil se při jejím pohledu, který by ho jistě zabil, kdyby mohl. Samozřejmě očekávala narážku, že spolu tedy nakonec budou spát v jedné posteli. Zaklínač si ten pohled však vyložil špatně.

„Zeptám se na slamník," pokrčil rameny.

„Ne!" přerušila ho rezolutně. Dark se na ni otočil s tázavým pohledem.

„Takhle bychom tu nohu dohromady nedali, když se tu budeš otloukat na tvrdém slamníku. Tentokrát spíš v posteli," zvedla se z ní nakonec. Nadechl se, ale otázku už položit nestihl. Předešla ho.

„Jo, se mnou. A ne, v mém náručí ne. Moje polovina, tvoje polovina. Jasný?" ukazovala na postel, vysvětlujíc rychle. Tak rychle, že jí skoro nebylo rozumět. Viditelně u toho zrudla. On si toho však nevšiml. Za to Teanna to horko v pokoji najednou vnímala. Maličko se zasmál a přikývl. Ne že by čekal něco jiného.

„A první ze všeho si dáme lázeň," pokračovala. Na chvilku se odmlčela a podívala se mu krátce do očí. Opět chtěl něco říct a opět ho předešla.

„Ne. Ne spolu. Napřed já a ty si půjdeš sednout na chodbu. Pak se vystřídáme a já nám nechám vyčistit šaty. Tobě na tom možná nezáleží, ale já chci zase vypadat jako civilizovaný člověk." oznámila. Ještě si maličko zanadávala než si sebrala nějaké oblečení a vyhnala ho na chodbu.

Do pokoje potom vešel už jen krčmář, který tam nesl vše potřebné. Když po nějaké době vyšel ven, změřil si zaklínače pohledem a zase odešel. Pak tam byla tam dlouho sama. Užívala si teplé vody a ticha, které v pokoji najednou panovalo. Stejně se však jednou musela zvednout. Hned co se zvedla jí polila zima. Její brada se klepala a zuby o sebe slyšitelně klepaly. Proto si s oblékáním pospíšila.

Dark zrovna seděl na lavici vedle pokoje, klepajíc prsty o dřevo, když vyšla z pokoje. Zvedl k ní hlavu.

„Zalez tam," zavelela a sedla si vedle něj. Z mokrých vlasů jí ještě kapalo. Zarazil se a prohlédl si ji. Měla na sobě dlouhé černobílé šaty, prosté, jednoduché a pohodlné. Opět voněla, tentokrát silněji, ostružinami a čokoládou. Musel si přiznat, že jí šaty neskutečně sluší. Tentokrát mu bylo dopřáno spatřit aspoň trochu to, co bylo předtím pod kabátcem jeho zrakům skryto. Byla drobná. Tak drobná jak si jí předtím ani nepředstavil. A ačkoli se snažil příliš necivět, sklopil oči až když ho propálila varovným pohledem. Nic ovšem neřekla. Pak konečně vstal a šel se umýt. Netrvalo mu to ani zdaleka tak dlouho. Jen tam vlezl, rychle se opláchl a vylezl. Vnímal totiž, že voda po ní už byla studená.